Noviny Pětka

Časopis městské části Praha 5,

Strana 13

n Stejně jako vaše profese.
Nemůže to dělat každý. Já bych taky
nemohla pracovat někde na ARO, JIP,
kde jste fakt strašně zrychlená. Tady je
to vtakovém poklidu, nikam se nespě-
chá, jen tišíte symptomy probíhající
nemoci.
n Jak představíte paliativní péči?
Je to útěšná nebo úlevná péče. Berete
člověka holisticky jako celek, ale nesna-
žíte se napravovat ty nefunkční orgány.
Snažíte se tišit nevolnost, bolesti,
psychiku. Ta hraje velkou roli, většina
našich pacientů má antidepresiva,
protože jinak se to vydržet nedá, když
Dagmar Ultzenová
při jedné z vernisáží
své putovní výstavy
o paliativní péči
víte, že se odtud nedostanete. Vpo-
slední době se klientela změnila. Máme
hodně lidí, kteří netrpí jen onkologic-
kým onemocněním, ale více nemocemi
najednou, mají polymorbiditu.
n Co vás přivedlo na oddělení palia-
tivní péče?
Asi věk azkušenosti. Moje touha
nebyla jít kumírajícím lidem, já chtěla
pracovat vporodnici, přivádět na svět
ta pěkná růžová miminka. Pak jsem
od toho upustila. Pracuji též jako
osobní asistent utělesně postižených
avrámci sebevzdělávání jsem přišla
na oddělení paliativní péče azáhy si
řekla, to je ono, to chci dělat. Mám
pocit, že jsem ktomu zrála.
n Utkvěl vám vpaměti nějaký ne-
mocniční příběh?
Unás máme isvatby. Pacient žil
spartnerkou asi třicet let, ale nestihli
se vzít. Když si uvědomil, že brzy
umře, rozhodl se, že ji potřebuje
zaopatřit. Já mám tu svoji holku rád,
já si ji vezmu, řekl nám. Zařídili jsme
oddávajícího, boromejky připravily
svatební koláčky, dobrý oběd. Nevěsta
pak, asi zpřemíryemocí, omdlela.
Tak jsme ji unás nechali přes noc na
pozorování, pán měl dokonce volné
lůžko na pokoji.
n Vybíráte si pro svoje obrázky
ijiné náměty než ty znemocničního
prostředí?
Momentky zPrahy, přírodu, baví
mě nacházet hravost… Ikdyž mám
ráda zámky ahrady, víc mě baví fotit
polorozpadlé budovy než ty krásné
nablýskané. Ráda se také toulám po
starých přístavištích, fotím omšelé
lodě, to úplně miluju. Ale fotím taky
jeřáby nebo Žižkov, když byl ještě
ošuntělý.
n Pracujete jako fotografka nyní na
něčem?
Ne. Ale mobil mám pořád usebe, tak-
že když něco zajímavého vidím, fotím.
n Akam dál zamíří putovní výstava?
Na přelomu října alistopadu do
saleziánskéhokostela vKobylisích.
Vlednu bude kvidění vkavárně
UFausta na Karlově náměstí, vúnoru
vTrutnově, vdubnu se přestěhuje do
Berouna. Pak asi budu odpočívat. n
13
www.praha5.cz Pětka
DAGMAR ULTZENOVÁ
Je členkou Česká federace fotografického umění.
Fotí vše kolem sebe – květiny, zvířata, lidi, děti,
stroje, domy, mosty, různé předměty či věci
ve svém prostředí iumístění, které zachycuje
zrůzných úhlů adetailů. Ráda se prochází po
starých aopuštěných místech, docích, hřbitovech,
vpolorozpadlých domech, kde hledá jejich zašlou
krásu anezaměnitelnou atmosféru.
Své fotky vystavovala mimo jiné vGalerii pro
onkologické pacienty apodporující umělce,
vklášteru Želiv či vHusitském sboru ve Vršovicích,
vGalerii sociální fotografie Filozofické fakulty
Univerzity Palackého avMěstské knihovně
vBerouně. Svoji putovní výstavu opaliativní péči
vnímá jako osvětu laické veřejnosti.
Výstava není jen
dokumentem,
ale výzvou kotevřenému
dialogu osmrti,
která je neoddělitelnou
součástí života.
Noviny Pětka