Pětka

SRPEN /2022

LÉTO S OSOBNOSTÍ

VRÁŤA EBR

Ve čtení se

člověk najde

Vráťa Ebr. Známý knihkupec, moderátor,

sběratel kuriozit a hlavně dlouholetý obyvatel

Prahy 5. Pětadvacet let vedl slavné

Arbesovo knihkupectví na Smíchově.

J

e autorem padesátky knih a v současné

době pracuje na čtyřech nových, budou

poskládané hlavně z jeho vzpomínek

a historek z Prahy. Každý měsíc vydává elektronické noviny Ebroviny.

n Prahu 5 pozorujete více než půl století,

jak vnímáte její proměny?

Před očima se mění Anděl a jeho okolí. Těsně

po revoluci mi nabízeli, jestli bych nechtěl

otevřít další knihkupectví poblíž Arbesova.

Tehdy jsem řekl, že nechci jít na venkov,

u bufetu U Kominíčků v Nádražní ulici

končil život a dál nebylo nic. Vše se proměnilo, je tu hodně aut, provoz, obchody. Přijde

mi, že to je hlavně byznys a cizina. Když si

vzpomenu na poklidné doby, tak jako patriot

si nejsem jist, zda se to zcela mění k lepšímu.

n Byly tyto pocity i impulsem k napsání

vaší edice Sebrané spisy?

Ano. Vyprovokovalo mne to, že jsem ze

svých památníčků vybral odpovědi například

na otázky, jak vypadá Václavské náměstí, co

Petřín, zkrátka odpovědi o Praze, a z toho teď

píšu další knížku.

n Genius loci se z Pětky podle vás vytrácí?

Myslím si, že Pětka dostává úplně jinou

podobu. Hodnotit to budou ale až další

generace, které nepoznaly, jak to bylo dřív.

Bydlím v Radlické ulici, vidím na zalesněný

vrch Mravenčák. Modlím se, aby výhled na

něj nezastavěli obytnými domy, o čemž se už

dlouho mluví.

Prezidentův vězeň. (Pozn. red.: V. Škutina se

také podílel na scénáři hudebního filmu Hvězda jede na jih, který byl na příkaz Novotného

zakázán a skončil v trezoru.) Škutina pak

chodíval do sv. Anny, ale hlídal si, aby Novotného nepotkal. Zato rád potkával lidi u mě

v Arbesově knihkupectví, byl milý společník

a srandista.

n A kam ještě rád chodíváte tady na Pětce?

Teď už moc nechodím, ale chodíval jsem.

Naproti Arbesovu knihkupectví býval velký

antikvariát, kde jsem byl „vařenej pečenej“.

Antikvariáty mě vždycky přitahovaly. Největší kdysi byl v Dlážděné ulici, kde působil

Antonín Kovanda, chodící legenda, který

mne také učil ve škole. Na Smíchově jsem

rád chodil do hospůdek, naproti našemu

Arbesovu knihkupectví byla hospoda U lip.

Kdysi mi do Arbesova knihkupectví nosíval

exilovou literaturu muzikant Rozkošný.

Jednou mi přinesl péefku, kde byla vyobrazena fotografie původního hostince U lip,

kterou vlastnil před totalitou jeho otec. Na

péefce bylo přání, aby se zase vrátily staré

časy a měli zase soukromou hospodu. Často

jsem také chodíval za roh do ulice Peškové

do hospody V koutku, kde jsem si rád dával

pivní sýr a pivo. Říkával jsem si, že jsem

jako Jakub Arbes, který také miloval dvě

místa – hospůdky U Ježíška na Perštýně

a U svatého Tomáše nedaleko Malostranského náměstí.

n Svá oblíbená místa popisujete i ve své

nedávné knize Drobničky z Prahy. Která

z nich máte nejraději?

Je to hospoda vedle mého bydliště. Jmenuje

se U svaté Anny, tam jsem rád chodíval.

Tahle hospoda přečkala všechny změny a kuriózní bylo, že do téhle hospody chodil rád

i soudruh Antonín Novotný. Prý hrál dobře

mariáš. Kousek výš bydlel spisovatel Vladimír Škutina, který jednou proti Novotnému

něco řekl a byl začátkem 60. let zavřený za

urážku hlavy státu. Napsal o tom ve své knize

24

Bydlím v Radlické ulici, vidím

na zalesněný vrch Mravenčák.

Modlím se, aby výhled na něj

nezastavěli obytnými domy,

o čemž se už dlouho mluví.

Vráťa Ebr s jednou ze svých originálních knih.

Na kontě jich má již jednapadesát

n Váš bohatý osobní i pracovní život by vy-

dal na několik knih, můžete prozradit, čím

jste se vy osobně v životě řídil?

Mým životním krédem byly knihy. Ve čtení

se člověk najde, hledá uspokojení a inspiraci.

Když ode mne chtěl někdo napsat dedikaci

do některé z mých knih, připisoval jsem

doporučení do života: „Knihy cti – čti!“.

n Jak trávíte léto?

Každý rok jsem jezdil sám se stanem do lesů na

Příbramsko a Sedlčansko. Kousek tam přímo

k Vltavě, do Častoboře. Tam je taková samota,

kde není nikde nikdo. Postavil jsem si tam svoje

prastaré velké áčko, přivezl pět šest banánových

krabic s knihami, noviny a rukopisy a vedle

stanu jsem si postavil malý stolek. Na tom jsem

měl psací stroj, žádný počítač, a psal a psal. Jen

sám. Vzniklo tam několik knih.

n Pojedete i letos do Častoboře?

Bohužel sám nepojedu, protože mne trápí

zdraví. Lehnout si na karimatku, tak bych

tam musel mít dvě pěkné ženské, aby mne

zvedly ze země… Na stanování už nejsem,

jsem už starý kmet. Mám ale hodného syna,

který mne někam vyveze autem.

n Pokud to dobře počítám, napsal jste už

padesát knih…

Jednapadesát. Ta poslední brzy vyjde a bude

také o Praze. Bude se jmenovat Zorničky

z Prahy. Ilustrovala ji Zorka Jandová. Píšu

v ní třeba o sochaři Olbramu Zoubkovi, který

chodíval za mnou do Salmovské kavárny

na Novém městě, kde jsme dělali pořady.