Pětka
SRPEN /2022
LÉTO S OSOBNOSTÍ
VRÁŤA EBR
Ve čtení se
člověk najde
Vráťa Ebr. Známý knihkupec, moderátor,
sběratel kuriozit a hlavně dlouholetý obyvatel
Prahy 5. Pětadvacet let vedl slavné
Arbesovo knihkupectví na Smíchově.
J
e autorem padesátky knih a v současné
době pracuje na čtyřech nových, budou
poskládané hlavně z jeho vzpomínek
a historek z Prahy. Každý měsíc vydává elektronické noviny Ebroviny.
n Prahu 5 pozorujete více než půl století,
jak vnímáte její proměny?
Před očima se mění Anděl a jeho okolí. Těsně
po revoluci mi nabízeli, jestli bych nechtěl
otevřít další knihkupectví poblíž Arbesova.
Tehdy jsem řekl, že nechci jít na venkov,
u bufetu U Kominíčků v Nádražní ulici
končil život a dál nebylo nic. Vše se proměnilo, je tu hodně aut, provoz, obchody. Přijde
mi, že to je hlavně byznys a cizina. Když si
vzpomenu na poklidné doby, tak jako patriot
si nejsem jist, zda se to zcela mění k lepšímu.
n Byly tyto pocity i impulsem k napsání
vaší edice Sebrané spisy?
Ano. Vyprovokovalo mne to, že jsem ze
svých památníčků vybral odpovědi například
na otázky, jak vypadá Václavské náměstí, co
Petřín, zkrátka odpovědi o Praze, a z toho teď
píšu další knížku.
n Genius loci se z Pětky podle vás vytrácí?
Myslím si, že Pětka dostává úplně jinou
podobu. Hodnotit to budou ale až další
generace, které nepoznaly, jak to bylo dřív.
Bydlím v Radlické ulici, vidím na zalesněný
vrch Mravenčák. Modlím se, aby výhled na
něj nezastavěli obytnými domy, o čemž se už
dlouho mluví.
Prezidentův vězeň. (Pozn. red.: V. Škutina se
také podílel na scénáři hudebního filmu Hvězda jede na jih, který byl na příkaz Novotného
zakázán a skončil v trezoru.) Škutina pak
chodíval do sv. Anny, ale hlídal si, aby Novotného nepotkal. Zato rád potkával lidi u mě
v Arbesově knihkupectví, byl milý společník
a srandista.
n A kam ještě rád chodíváte tady na Pětce?
Teď už moc nechodím, ale chodíval jsem.
Naproti Arbesovu knihkupectví býval velký
antikvariát, kde jsem byl „vařenej pečenej“.
Antikvariáty mě vždycky přitahovaly. Největší kdysi byl v Dlážděné ulici, kde působil
Antonín Kovanda, chodící legenda, který
mne také učil ve škole. Na Smíchově jsem
rád chodil do hospůdek, naproti našemu
Arbesovu knihkupectví byla hospoda U lip.
Kdysi mi do Arbesova knihkupectví nosíval
exilovou literaturu muzikant Rozkošný.
Jednou mi přinesl péefku, kde byla vyobrazena fotografie původního hostince U lip,
kterou vlastnil před totalitou jeho otec. Na
péefce bylo přání, aby se zase vrátily staré
časy a měli zase soukromou hospodu. Často
jsem také chodíval za roh do ulice Peškové
do hospody V koutku, kde jsem si rád dával
pivní sýr a pivo. Říkával jsem si, že jsem
jako Jakub Arbes, který také miloval dvě
místa – hospůdky U Ježíška na Perštýně
a U svatého Tomáše nedaleko Malostranského náměstí.
n Svá oblíbená místa popisujete i ve své
nedávné knize Drobničky z Prahy. Která
z nich máte nejraději?
Je to hospoda vedle mého bydliště. Jmenuje
se U svaté Anny, tam jsem rád chodíval.
Tahle hospoda přečkala všechny změny a kuriózní bylo, že do téhle hospody chodil rád
i soudruh Antonín Novotný. Prý hrál dobře
mariáš. Kousek výš bydlel spisovatel Vladimír Škutina, který jednou proti Novotnému
něco řekl a byl začátkem 60. let zavřený za
urážku hlavy státu. Napsal o tom ve své knize
24
Bydlím v Radlické ulici, vidím
na zalesněný vrch Mravenčák.
Modlím se, aby výhled na něj
nezastavěli obytnými domy,
o čemž se už dlouho mluví.
Vráťa Ebr s jednou ze svých originálních knih.
Na kontě jich má již jednapadesát
n Váš bohatý osobní i pracovní život by vy-
dal na několik knih, můžete prozradit, čím
jste se vy osobně v životě řídil?
Mým životním krédem byly knihy. Ve čtení
se člověk najde, hledá uspokojení a inspiraci.
Když ode mne chtěl někdo napsat dedikaci
do některé z mých knih, připisoval jsem
doporučení do života: „Knihy cti – čti!“.
n Jak trávíte léto?
Každý rok jsem jezdil sám se stanem do lesů na
Příbramsko a Sedlčansko. Kousek tam přímo
k Vltavě, do Častoboře. Tam je taková samota,
kde není nikde nikdo. Postavil jsem si tam svoje
prastaré velké áčko, přivezl pět šest banánových
krabic s knihami, noviny a rukopisy a vedle
stanu jsem si postavil malý stolek. Na tom jsem
měl psací stroj, žádný počítač, a psal a psal. Jen
sám. Vzniklo tam několik knih.
n Pojedete i letos do Častoboře?
Bohužel sám nepojedu, protože mne trápí
zdraví. Lehnout si na karimatku, tak bych
tam musel mít dvě pěkné ženské, aby mne
zvedly ze země… Na stanování už nejsem,
jsem už starý kmet. Mám ale hodného syna,
který mne někam vyveze autem.
n Pokud to dobře počítám, napsal jste už
padesát knih…
Jednapadesát. Ta poslední brzy vyjde a bude
také o Praze. Bude se jmenovat Zorničky
z Prahy. Ilustrovala ji Zorka Jandová. Píšu
v ní třeba o sochaři Olbramu Zoubkovi, který
chodíval za mnou do Salmovské kavárny
na Novém městě, kde jsme dělali pořady.