Pětka

SRPEN /2022

HISTORIE

19. STOLETÍ

Pod křídly anděla. Historie

smíchovského domu č. p. 222

V brzkých ranních hodinách

už byly ulice obklopující

blok budov v centrální části

Smíchova zcela uzavřeny,

zatímco se v bezpečné

vzdálenosti tísnilo několik

stovek lidí. Někteří očekávali

nevšední zážitek, zatímco jiní

se chtěli naposledy rozloučit se

skupinou historických budov,

v jejichž okolí se narodili, trávili

dětství nebo dospívali. Když

ručičky hodin oznámily devátou

ranní, zazněla série detonací,

které poslaly zástavbu na

rohu dnešních ulic Nádražní

a Plzeňská k zemi. Psal se 16.

únor 1980.

J

edním z objektů, jehož příběh

se tehdy završil, byl i klasicistní

dům zvaný „U Zlatého anděla“,

podle kterého byla pojmenována celá

lokalita a dodnes se po něm nazývá

sousední křižovatka, jež patří k vůbec

nejfrekventovanějším v celé Praze.

Historii domu označeného číslem

popisným 222 a osudům jeho prvních

majitelů se věnuje tento článek, který

je zároveň odpovědí na dotaz zaslaný

jedním z našich čtenářů.

V místech, kde objekt stával, se

ještě ve čtyřicátých letech 19. století

rozprostírala zeleninová zahrada zdejšího hrobaře a majitele sousedního

domu č. p. 25. V roce 1849 pozemek

se zahradou odkoupili manželé Josef

a Tekla Preisslerovi a v krátkém čase

zde vystavěli rozsáhlý obytný a hospodářský areál s prostorným nádvořím.

Sestával ze tří křídel a vévodila mu

jednopatrová budova, jejíž východní

průčelí zdobil nízký trojúhelníkový

štít. Tam později – podle některých –

umělec Václav Brožík vmaloval postavu letícího anděla s palmovou ratolestí

v ruce.

Anděl hleděl do ulice nazývané tehdy Schwarzenberkova třída.

Spojovala levobřežní obchodní cesty

ústící do pražské Újezdské brány a pro

smíchovské předměstí představovala

nejdůležitější dopravní a obchodní

tepnu. Není tedy divu, že zde manželé

Preisslerovi zřídili zájezdní hostinec

26

Štít domu U Zlatého

andělu s malbou

připisovanou malíři

Václavu Brožíkovi

Spolumajitelka

domu Irma

Bauerová. Jedna

z obětí nacistického

režimu

a obchodní prostory, které pronajímali.

Své živnosti zde provozovali například

mlynář Kuneš, prodejce alpských sýrů

Hrdina nebo později obchodník s textilem Fantl. Prostor hostince se pak stal

místním společenským centrem, kolem

kterého se rozvíjel spolkový a umělecký

život. Své schůze zde měli smíchovští

cyklisti, střelci i divadelní ochotníci. Odehrávala se zde předvolební

shromáždění a roku 1869 v hlavním

sále proběhla valná hromada akcionářů

zakládajících První pivovar na Smíchově – dnešní Staropramen.

Léta prosperity, takzvaný Gründerzeit, ukončil krach na vídeňské

burze a následná hospodářská krize,

jež vedla k ochladnutí podnikatelských aktivit. Přesto se syn majitelů

hostince odhodlal k odvážnému

kroku a společně s otcem založili

v domě U Zlatého anděla pivovaru

konkurenci. Živnostenské oprávnění

získali od úřadů v lednu 1878 a o tři

roky později už produkovali ročně

7800 hektolitrů desetistupňového

piva. Preisslerovi tehdy vedle stárka

zaměstnávali i jedenáct „sladovnických“. Pracovalo se pomocí ručních

strojů, železné pánve, chladicího stoku

a dalšího pivovarského náčiní.

Řízení hostince a pivovaru se brzy

ujal Josef Preissler mladší (narozený v říjnu 1846). Profesí sládek měl

dostatek zkušeností a zisky z podnikání mu pomáhaly finančně zajistit

vlastní rodinu. V listopadu 1874 se

oženil s Pavlínou rozenou Trinkmoc,

dcerou pražského měšťana a majitele

usedlosti v Karlíně. V roce 1877 se jim

na Smíchově narodil syn Josef. Sládek

Preissler se tehdy řadil k váženým

smíchovským osobám a následné

necelé desetiletí patřilo mezi ta

nejšťastnější období rodiny Preisslerových, jejíž tři generace žily v č. p. 222

společně pod andělskou ochranou.

Nic ale netrvá věčně a léta radosti

ukončilo nečekané úmrtí dědečka