Pětka
SRPEN /2022
HISTORIE
19. STOLETÍ
Pod křídly anděla. Historie
smíchovského domu č. p. 222
V brzkých ranních hodinách
už byly ulice obklopující
blok budov v centrální části
Smíchova zcela uzavřeny,
zatímco se v bezpečné
vzdálenosti tísnilo několik
stovek lidí. Někteří očekávali
nevšední zážitek, zatímco jiní
se chtěli naposledy rozloučit se
skupinou historických budov,
v jejichž okolí se narodili, trávili
dětství nebo dospívali. Když
ručičky hodin oznámily devátou
ranní, zazněla série detonací,
které poslaly zástavbu na
rohu dnešních ulic Nádražní
a Plzeňská k zemi. Psal se 16.
únor 1980.
J
edním z objektů, jehož příběh
se tehdy završil, byl i klasicistní
dům zvaný „U Zlatého anděla“,
podle kterého byla pojmenována celá
lokalita a dodnes se po něm nazývá
sousední křižovatka, jež patří k vůbec
nejfrekventovanějším v celé Praze.
Historii domu označeného číslem
popisným 222 a osudům jeho prvních
majitelů se věnuje tento článek, který
je zároveň odpovědí na dotaz zaslaný
jedním z našich čtenářů.
V místech, kde objekt stával, se
ještě ve čtyřicátých letech 19. století
rozprostírala zeleninová zahrada zdejšího hrobaře a majitele sousedního
domu č. p. 25. V roce 1849 pozemek
se zahradou odkoupili manželé Josef
a Tekla Preisslerovi a v krátkém čase
zde vystavěli rozsáhlý obytný a hospodářský areál s prostorným nádvořím.
Sestával ze tří křídel a vévodila mu
jednopatrová budova, jejíž východní
průčelí zdobil nízký trojúhelníkový
štít. Tam později – podle některých –
umělec Václav Brožík vmaloval postavu letícího anděla s palmovou ratolestí
v ruce.
Anděl hleděl do ulice nazývané tehdy Schwarzenberkova třída.
Spojovala levobřežní obchodní cesty
ústící do pražské Újezdské brány a pro
smíchovské předměstí představovala
nejdůležitější dopravní a obchodní
tepnu. Není tedy divu, že zde manželé
Preisslerovi zřídili zájezdní hostinec
26
Štít domu U Zlatého
andělu s malbou
připisovanou malíři
Václavu Brožíkovi
Spolumajitelka
domu Irma
Bauerová. Jedna
z obětí nacistického
režimu
a obchodní prostory, které pronajímali.
Své živnosti zde provozovali například
mlynář Kuneš, prodejce alpských sýrů
Hrdina nebo později obchodník s textilem Fantl. Prostor hostince se pak stal
místním společenským centrem, kolem
kterého se rozvíjel spolkový a umělecký
život. Své schůze zde měli smíchovští
cyklisti, střelci i divadelní ochotníci. Odehrávala se zde předvolební
shromáždění a roku 1869 v hlavním
sále proběhla valná hromada akcionářů
zakládajících První pivovar na Smíchově – dnešní Staropramen.
Léta prosperity, takzvaný Gründerzeit, ukončil krach na vídeňské
burze a následná hospodářská krize,
jež vedla k ochladnutí podnikatelských aktivit. Přesto se syn majitelů
hostince odhodlal k odvážnému
kroku a společně s otcem založili
v domě U Zlatého anděla pivovaru
konkurenci. Živnostenské oprávnění
získali od úřadů v lednu 1878 a o tři
roky později už produkovali ročně
7800 hektolitrů desetistupňového
piva. Preisslerovi tehdy vedle stárka
zaměstnávali i jedenáct „sladovnických“. Pracovalo se pomocí ručních
strojů, železné pánve, chladicího stoku
a dalšího pivovarského náčiní.
Řízení hostince a pivovaru se brzy
ujal Josef Preissler mladší (narozený v říjnu 1846). Profesí sládek měl
dostatek zkušeností a zisky z podnikání mu pomáhaly finančně zajistit
vlastní rodinu. V listopadu 1874 se
oženil s Pavlínou rozenou Trinkmoc,
dcerou pražského měšťana a majitele
usedlosti v Karlíně. V roce 1877 se jim
na Smíchově narodil syn Josef. Sládek
Preissler se tehdy řadil k váženým
smíchovským osobám a následné
necelé desetiletí patřilo mezi ta
nejšťastnější období rodiny Preisslerových, jejíž tři generace žily v č. p. 222
společně pod andělskou ochranou.
Nic ale netrvá věčně a léta radosti
ukončilo nečekané úmrtí dědečka