Pětka
www.praha5.cz
Rumiště po odstřelu
bloku historických
domů na Smíchově
při výstavbě
pražského metra
tehdy devítiletého hošíka. Josef Preissler nejstarší zemřel v prosinci 1886
a podle záznamu stanovil lékař za
příčinu úmrtí „apoplexia cerebri“, tedy
cévní mozkovou příhodu. Pohřben byl
do rodinné hrobky na novém hřbitově
Malvazinky. O necelé tři roky později
jej na věčný odpočinek následovala
manželka Tekla Preisslerová a pár
měsíců poté, v pouhých třiačtyřiceti
letech, podlehl tuberkulóze jejich
jediný syn, sládek a hostinský Josef
Preissler mladší.
Životní situace vdovy Pavlíny a jejího synka se ze dne na den změnila
k nepoznání. Série úmrtí je připravila
o ty nejbližší, milované členy rodiny,
se kterými doposud trávili každý den.
A kteří na svých bedrech nesli správu
rozlehlého domu i provoz pivovaru.
Třiatřicetiletá matka tehdy neměla
dostatek sil ani schopností, jež by jí
umožnily plnit všechny povinnosti
s hospodařením spojené, přesto se
o to několik let snažila. Až v roce
1894 se definitivně rozhodla pivovar
spolu s hostincem pronajmout sládku
Martinu Sedlákovi. A o dva roky
později odprodala smíchovský dům
U Zlatého anděla i s nájemní smlouvou na pivovar s hostincem manželům
Štěpánovým. Se synem se odstěhovala do rodného Karlína, kde, podle
dochovaných pramenů, pokračovala
v provozování hostinské živnosti.
Manželé Štěpánovi pak objekt
vlastnili až do prvních let meziválečného Československa, kdy vše
odprodali. Nová majitelka Leontýna
Strnadová dům vlastnila necelé dva
roky a následně obchodní i obytné
prostory rozprodala několika rodinám
a italské vinařské společnosti Flaminio
Rigo. V meziválečném období dům
proslavilo zejména zdejší knihkupectví, které později vedl slavný nakladatel Otto Girgal, přítel a spolupracovník F. X. Šaldy, J. Seiferta, F. Peroutky
nebo bratrů Čapkových. Vznikla zde
také drogerie a v poválečném období
věhlasná cukrárna.
Jedna z rodin v roce 1927 svůj díl
prodala Dělnické pekárně v Praze,
provozující odlišný model podnikání,
zaměřeného nikoli na maximalizaci
zisku majitele, ale na kvalitu produktu
a na jeho cenovou dostupnost spotřebitelům. Do vlastnických poměrů
následně zasahovala jak světová
hospodářská krize třicátých let, kdy
někteří z živnostníků zkrachovali, tak
období protektorátu, kdy o své podíly
na nemovitosti přišli židovští majitelé,
včetně smíchovské rodiny Bauerových, jejíž příslušníky nacistický režim
zavraždil v koncentračních táborech.
Němým svědkem lidských osudů
spojených s domem č. p. 222 zůstávala
postava anděla také v časech květnového povstání, stejně jako v dobách,
kdy na majetky byla uvalena národní
správa. Od roku 1950 znárodněný
objekt patřil národnímu podniku
Odkolek, přejmenovanému později na
Pražské pekárny a mlýny. V roce 1953
se stal vlastníkem domu podnik Československý stát – Smíchovské pekárny. Koncem padesátých let přenechal
správu objektu místnímu obvodnímu
podniku bytového hospodářství.
Dům rozdělený na několik
bytových partají sloužil obytným
a obchodním účelům až do doby, kdy
se započalo s realizací výstavby trasy
Léta prosperity, takzvaný
Gründerzeit, ukončil
krach na vídeňské
burze a následná
hospodářská krize,
jež vedla k ochladnutí
podnikatelských aktivit.
Přesto se syn majitelů
hostince odhodlal
k odvážnému kroku
a společně s otcem
založili v domě U Zlatého
anděla pivovaru
konkurenci.
metra B, v rámci níž došlo k odstřelu
jak č. p. 222, tak okolních budov. Na
jejich místě byl umístěn vestibul stanice metra Moskevská, dnešní Anděl,
a později administrativní komplex
Zlatý Anděl podle projektu architekta
Jeana Nouvela. Díky energickému
zásahu památkové správy se podařilo původní malbu anděla s ratolestí
zachránit, a kdo ji chce dnes spatřit,
nalezne ji nad vestibulem metra
Anděl, hned proti vstupu do pizzerie
Coloseum. n
Pavel Fabini
27