Pětka

www.praha5.cz 

Rumiště po odstřelu

bloku historických

domů na Smíchově

při výstavbě

pražského metra

tehdy devítiletého hošíka. Josef Preissler nejstarší zemřel v prosinci 1886

a podle záznamu stanovil lékař za

příčinu úmrtí „apoplexia cerebri“, tedy

cévní mozkovou příhodu. Pohřben byl

do rodinné hrobky na novém hřbitově

Malvazinky. O necelé tři roky později

jej na věčný odpočinek následovala

manželka Tekla Preisslerová a pár

měsíců poté, v pouhých třiačtyřiceti

letech, podlehl tuberkulóze jejich

jediný syn, sládek a hostinský Josef

Preissler mladší.

Životní situace vdovy Pavlíny a jejího synka se ze dne na den změnila

k nepoznání. Série úmrtí je připravila

o ty nejbližší, milované členy rodiny,

se kterými doposud trávili každý den.

A kteří na svých bedrech nesli správu

rozlehlého domu i provoz pivovaru.

Třiatřicetiletá matka tehdy neměla

dostatek sil ani schopností, jež by jí

umožnily plnit všechny povinnosti

s hospodařením spojené, přesto se

o to několik let snažila. Až v roce

1894 se definitivně rozhodla pivovar

spolu s hostincem pronajmout sládku

Martinu Sedlákovi. A o dva roky

později odprodala smíchovský dům

U Zlatého anděla i s nájemní smlouvou na pivovar s hostincem manželům

Štěpánovým. Se synem se odstěhovala do rodného Karlína, kde, podle

dochovaných pramenů, pokračovala

v provozování hostinské živnosti.

Manželé Štěpánovi pak objekt

vlastnili až do prvních let meziválečného Československa, kdy vše

odprodali. Nová majitelka Leontýna

Strnadová dům vlastnila necelé dva

roky a následně obchodní i obytné

prostory rozprodala několika rodinám

a italské vinařské společnosti Flaminio

Rigo. V meziválečném období dům

proslavilo zejména zdejší knihkupectví, které později vedl slavný nakladatel Otto Girgal, přítel a spolupracovník F. X. Šaldy, J. Seiferta, F. Peroutky

nebo bratrů Čapkových. Vznikla zde

také drogerie a v poválečném období

věhlasná cukrárna.

Jedna z rodin v roce 1927 svůj díl

prodala Dělnické pekárně v Praze,

provozující odlišný model podnikání,

zaměřeného nikoli na maximalizaci

zisku majitele, ale na kvalitu produktu

a na jeho cenovou dostupnost spotřebitelům. Do vlastnických poměrů

následně zasahovala jak světová

hospodářská krize třicátých let, kdy

někteří z živnostníků zkrachovali, tak

období protektorátu, kdy o své podíly

na nemovitosti přišli židovští majitelé,

včetně smíchovské rodiny Bauerových, jejíž příslušníky nacistický režim

zavraždil v koncentračních táborech.

Němým svědkem lidských osudů

spojených s domem č. p. 222 zůstávala

postava anděla také v časech květnového povstání, stejně jako v dobách,

kdy na majetky byla uvalena národní

správa. Od roku 1950 znárodněný

objekt patřil národnímu podniku

Odkolek, přejmenovanému později na

Pražské pekárny a mlýny. V roce 1953

se stal vlastníkem domu podnik Československý stát – Smíchovské pekárny. Koncem padesátých let přenechal

správu objektu místnímu obvodnímu

podniku bytového hospodářství.

Dům rozdělený na několik

bytových partají sloužil obytným

a obchodním účelům až do doby, kdy

se započalo s realizací výstavby trasy

Léta prosperity, takzvaný

Gründerzeit, ukončil

krach na vídeňské

burze a následná

hospodářská krize,

jež vedla k ochladnutí

podnikatelských aktivit.

Přesto se syn majitelů

hostince odhodlal

k odvážnému kroku

a společně s otcem

založili v domě U Zlatého

anděla pivovaru

konkurenci.

metra B, v rámci níž došlo k odstřelu

jak č. p. 222, tak okolních budov. Na

jejich místě byl umístěn vestibul stanice metra Moskevská, dnešní Anděl,

a později administrativní komplex

Zlatý Anděl podle projektu architekta

Jeana Nouvela. Díky energickému

zásahu památkové správy se podařilo původní malbu anděla s ratolestí

zachránit, a kdo ji chce dnes spatřit,

nalezne ji nad vestibulem metra

Anděl, hned proti vstupu do pizzerie

Coloseum. n

Pavel Fabini

27