Pětka
červenec /2018
rozhovor
Řidič tramvaje Stanislav Winter:
Nejkrizovějším místem
v Praze 5 je Anděl
Nejeden malý klučina upřímně touží stát se popelářem anebo
třeba řidičem tramvají. Stanislav Winter to v dětství tak neměl.
Přesto tramvají brázdí metropoli sedmnáct let. Za řídicí panel
ho kdysi přivedl kamarád. Svoji práci má rád, i když ne vždy je to
na trati jednoduché. „Rád jezdím,“ nabízí s úsměvem dlouholetý
obyvatel barrandovského sídliště jeden z důvodů, proč zůstává
věrný dopravnímu podniku.
n Máte svoji nejoblíbenější trať
a nejméně oblíbené místo?
Hezké prostředí nabízí trasa mezi Barrandovem a Hlubočepy, odkud vidíte
Prokopské údolí, nebo okolí Švandova
divadla na rozhraní pětky a jedničky.
Nejhorší místo v Praze 5 je zcela určitě
Anděl kvůli velké fluktuaci tramvají
a hlavně chodců. Ačkoli vidí nebo
slyší, že jede tramvaj, přesto v klidu
pokračují v chůzi s domněnkou, že
mají přednost. Ale to tak není.
n Vydáváte se každý den na stejnou
trať, nebo se cesty střídají?
Co den, to jiná linka. Každá vozovna
má svoje takzvané linkové sestavení,
mojí domovskou vozovnou je Motol,
odkud vyráží kolem deseti linek.
Služby máme naplánované týden
dopředu.
n Když musíte být v práci nad ránem,
jak se z Barrandova dostáváte?
Taxi určitě zaplacené nemáme. V Praze ale jezdí tramvaje nonstop, takže
když mám první nástup na tramvaj ve
3.37 hodin, sednu buď do auta, nebo
na noční spoj.
n Jak vypadá vaše směna?
Člověk přijde do práce, má nějaký čas
na přípravu. Když vyjedete třeba na
lince 12, drží se na Andělu střídavé
16
přestávky, které trvají tak 45 minut.
Takže přijedete z Výstaviště na Anděl,
kde vás vystřídá kolega a pokračuje
na Barrandov. Potom se vrací na
Anděl, kde soupravu opět převezmu
a odjedu na druhou konečnou. Během
přestávky můžu do naší místnosti
Na Knížecí anebo zůstanu na Andělu
a klábosím s ostatními řidiči. Tak se
to opakuje třeba dvakrát, pak jezdím
do konce šichty, která může trvat až
dvanáct hodin.
n U některých profesí lze s přimhouřeným okem tolerovat alkohol na
pracovišti. U vás těžko. Co nějaké
kontroly, jestli je řidič střízlivý?
Vychází to tak, že každý den někdo
musí před nástupem do tramvaje dýchat. Někdy dispečeři dávají dýchnout
na konečné.
n Musel jste někdy řešit nějaký konflikt mezi pasažéry?
Naštěstí ne. Většinou si to lidi vyřeší
sami. Když poteče krev, nebudu se
do toho míchat, mám se rád, volám
dispečink, ať okamžitě pošlou policii. Stejně tak když bude někdo něco
rozbíjet. Nejsem tam od toho, abych
řešil takové konflikty. Jsme tam proto, abychom převezli cestující z místa
A do místa B. Jednou si na mě stěžovala cestující, že jsem jí nepomohl,
když ji údajně napadl agresivní muž.
Protože nebyla zraněná, neměla
Fota: verpa
Ř
idiči tramvají v české metropoli
zpravidla řídí každou směnu jinou linku. Testování na
přítomnost alkoholu v krvi je běžnou
praxí.
Stanislav Winter
řídí tramvaj
už sedmnáct let.
V této profesi podle
něj musíte být
neustále ve střehu,
existují ale úseky,
kde si řidič může
trochu „odpočinout“