Pětka

červenec /2018

rozhovor

Řidič tramvaje Stanislav Winter:

Nejkrizovějším místem

v Praze 5 je Anděl

Nejeden malý klučina upřímně touží stát se popelářem anebo

třeba řidičem tramvají. Stanislav Winter to v dětství tak neměl.

Přesto tramvají brázdí metropoli sedmnáct let. Za řídicí panel

ho kdysi přivedl kamarád. Svoji práci má rád, i když ne vždy je to

na trati jednoduché. „Rád jezdím,“ nabízí s úsměvem dlouholetý

obyvatel barrandovského sídliště jeden z důvodů, proč zůstává

věrný dopravnímu podniku.

n Máte svoji nejoblíbenější trať

a nejméně oblíbené místo?

Hezké prostředí nabízí trasa mezi Barrandovem a Hlubočepy, odkud vidíte

Prokopské údolí, nebo okolí Švandova

divadla na rozhraní pětky a jedničky.

Nejhorší místo v Praze 5 je zcela určitě

Anděl kvůli velké fluktuaci tramvají

a hlavně chodců. Ačkoli vidí nebo

slyší, že jede tramvaj, přesto v klidu

pokračují v chůzi s domněnkou, že

mají přednost. Ale to tak není.

n Vydáváte se každý den na stejnou

trať, nebo se cesty střídají?

Co den, to jiná linka. Každá vozovna

má svoje takzvané linkové sestavení,

mojí domovskou vozovnou je Motol,

odkud vyráží kolem deseti linek.

Služby máme naplánované týden

dopředu.

n Když musíte být v práci nad ránem,

jak se z Barrandova dostáváte?

Taxi určitě zaplacené nemáme. V Praze ale jezdí tramvaje nonstop, takže

když mám první nástup na tramvaj ve

3.37 hodin, sednu buď do auta, nebo

na noční spoj.

n Jak vypadá vaše směna?

Člověk přijde do práce, má nějaký čas

na přípravu. Když vyjedete třeba na

lince 12, drží se na Andělu střídavé

16

přestávky, které trvají tak 45 minut.

Takže přijedete z Výstaviště na Anděl,

kde vás vystřídá kolega a pokračuje

na Barrandov. Potom se vrací na

Anděl, kde soupravu opět převezmu

a odjedu na druhou konečnou. Během

přestávky můžu do naší místnosti

Na Knížecí anebo zůstanu na Andělu

a klábosím s ostatními řidiči. Tak se

to opakuje třeba dvakrát, pak jezdím

do konce šichty, která může trvat až

dvanáct hodin.

n U některých profesí lze s přimhouřeným okem tolerovat alkohol na

pracovišti. U vás těžko. Co nějaké

kontroly, jestli je řidič střízlivý?

Vychází to tak, že každý den někdo

musí před nástupem do tramvaje dýchat. Někdy dispečeři dávají dýchnout

na konečné.

n Musel jste někdy řešit nějaký konflikt mezi pasažéry?

Naštěstí ne. Většinou si to lidi vyřeší

sami. Když poteče krev, nebudu se

do toho míchat, mám se rád, volám

dispečink, ať okamžitě pošlou policii. Stejně tak když bude někdo něco

rozbíjet. Nejsem tam od toho, abych

řešil takové konflikty. Jsme tam proto, abychom převezli cestující z místa

A do místa B. Jednou si na mě stěžovala cestující, že jsem jí nepomohl,

když ji údajně napadl agresivní muž.

Protože nebyla zraněná, neměla

Fota: verpa

Ř

idiči tramvají v české metropoli

zpravidla řídí každou směnu jinou linku. Testování na

přítomnost alkoholu v krvi je běžnou

praxí.

Stanislav Winter

řídí tramvaj

už sedmnáct let.

V této profesi podle

něj musíte být

neustále ve střehu,

existují ale úseky,

kde si řidič může

trochu „odpočinout“