Pětka
www.ipetka.cz
naději
Po nějaké době se tak dostala do
obtížné situace, kdy musela ukončit
hospitalizaci v nemocnici, ale také ještě
neměla místo v domově seniorů. Na
Neklanku přijela jako pohublá bledá paní
na vozíku bez chuti do života. Její velkou
touhou bylo, aby se mohla dostat ven na
vycházku, užít si běžný ruch ulic, nakoupit si něco dobrého, a jak sama říkala,
cítit svěží vítr. Vzhledem k tomu, že paní
Jiřina nastoupila v předvánoční době,
její první vycházka vedla s doprovodem
pečovatelek a ostatními klienty Taxíkem
Maxíkem na Staroměstské náměstí a adventní trhy. Možná právě tady se začala
navracet zpět do radostného života. Po
dlouhé době byla mezi lidmi a mohla
prožívat tu nádheru okolo sebe, držela
kelímek se svařeným vínem a poslouchala koledy.
Příběh paní Ludmily
Paní Ludmila patřila mezi nejstarší
obyvatelky zařízení, oslavila tu totiž své
nádherné 105. narozeniny. Nebyla to
žádná nemohoucí stařenka, která leží
v posteli, ale aktivní dáma, která se účastnila většiny aktivit a zajímala se o společenské dění.
Se svým chodítkem pravidelně
docházela nejen na aktivity, do venkovního atria nebo společenské místnosti,
ale jezdila i na společné výlety po
Praze. Protože byla velmi společenská, našla zde několik kamarádek, se
kterými si často telefonovala, když byla
například v domácí péči u dcery. Paní
Ludmila byla ve svých letech mistrnou
vypravěčkou, skoro neuvěřitelné bylo
její vyprávění, jak v dětství obdivovala
a poslouchala na Vyšehradě árie Emy
Destinové.
Nádherné byly její příběhy z doby,
kdy pracovala jako švadlena ve vyhlášeném salonu své doby u Podolské. Koho
by nezajímalo, jak se šilo pro paní Hanu
Benešovou nebo jak si museli poradit
se zničenou látkou, kterou přivezli až
z Paříže. Paní Ludmila, pokud jí to zdraví
dovolilo, se pravidelně na Neklanku
vracela. Největším dárkem k poslednímu
životnímu jubileu byla návštěva baráčníků.
Bylo to pár dní po jejích posledních
narozeninách, kdy se zde zastavil početný průvod v krojích, aby paní Ludmile
pogratuloval a zahrál písničky, které
znala od svých rodičů, kteří se podobných veselic s baráčníky účastnili. Tato
skvělá dáma milovala život do poslední
chvíle. n poz
Pro výkon canisterapie musí mít pes vyrovnanou povahu a lásku k lidem
Sociální služby
Když je pes léčitelem
lidských duší i těla
V
šichni víme, že pes je nejlepší přítel
člověka, a zcela jistě to není pouhý
slogan. Toto rčení má hluboký význam. Ten, kdo má psa vedle sebe každý den,
určitě potvrdí, že je to věrný společník, hlavně do nepohody. Je i léčitelem nejen lidských
duší, ale i těla, můžete se na něj spolehnout,
nezklame a oplácí vám nezištnou láskou. Pes
není jako člověk, nevyčítá, neštítí se našich
nemocí, nesoudí, nekritizuje. Stačí se na něj
podívat a jeho oči odpovídají: „Mám tě rád,
jsi pro mě důležitý, potřebuji tě!“
Vše začalo na jaře roku 2014, kdy se
v odlehčovacím pobytovém zařízení Na
Neklance 15 rozhodli zpříjemnit klientům
jejich dny pobytu a obohatit je právě psí láskou. Tehdy poprvé pozvali prostřednictvím
Zuzany Daušové z Helppesu psí studenty
s lektorkou. Helppes se zabývá speciálním
výcvikem canisterapeutických psů, kteří
jsou připraveni praktikovat canisterapeutické metody, včetně polohování v domácnostech, ale i zařízeních.
Pro výkon této terapie musí mít pes vrozeně vyrovnanou povahu, lásku
k lidem, absolutní absenci
agresivity, být komunikativní, přizpůsobivý,
snášenlivý vůči
manipulaci a bez
projevů bázlivosti,
lekavosti a prchlivosti. Naši klienti
byli psími studenty nadšeni, a tak
vlastně nikdy
neodešli a dosud tady canisterapii pravidelně provádí. Canisterapie neboli terapie psí
láskou skutečně funguje.
Nejsou to jenom rozzářené oči a milá
slova klientů, ale i natěšenost psů z Helppesu, kteří jakmile se přiblíží k zařízení, zrychlují, aby byli uvnitř co nejdříve. Canisterapie
zde nepřináší „pouze“ pohlazení na duši
klientů, ale i trénink při rozvoji jejich jemné
motoriky (hlazení a drbání psů a mazlení se
s nimi, házení aportů a odebírání přinesených předmětů z nejrůznějších materiálů
a různých velikostí, tvarů i váhy, přetahování se se psy o hračku…).
Díky terapii dochází u klientů ke zlepšení
verbálních interakcí, redukci úzkosti a osamělosti, zlepšení schopnosti koncentrace
a postřehu, potlačení negativistických pocitů,
zlepšování dlouhodobé i krátkodobé paměti,
rozvoji sociálního cítění, zlepšení komunikace nejen s ostatními klienty, ale i s pečovatelkami, odborným personálem a příbuznými.
O tom, že terapie opravdu funguje, svědčí
fakt, že klienti jsou zvyklí využívat canisterapii skupinovou i individuální. Klient
má totiž možnost objednat si psího terapeuta, který za dozoru
lektora klienta „léčí“, přímo
na pokoj.
Díky podpoře
radnice Prahy 5 jsou
průvodci psích
studentů na cestách
za rozdáváním této
radosti a lásky už pět
let. n poz
23