Pětka

www.ipetka.cz 

naději

Po nějaké době se tak dostala do

obtížné situace, kdy musela ukončit

hospitalizaci v nemocnici, ale také ještě

neměla místo v domově seniorů. Na

Neklanku přijela jako pohublá bledá paní

na vozíku bez chuti do života. Její velkou

touhou bylo, aby se mohla dostat ven na

vycházku, užít si běžný ruch ulic, nakoupit si něco dobrého, a jak sama říkala,

cítit svěží vítr. Vzhledem k tomu, že paní

Jiřina nastoupila v předvánoční době,

její první vycházka vedla s doprovodem

pečovatelek a ostatními klienty Taxíkem

Maxíkem na Staroměstské náměstí a adventní trhy. Možná právě tady se začala

navracet zpět do radostného života. Po

dlouhé době byla mezi lidmi a mohla

prožívat tu nádheru okolo sebe, držela

kelímek se svařeným vínem a poslouchala koledy.

Příběh paní Ludmily

Paní Ludmila patřila mezi nejstarší

obyvatelky zařízení, oslavila tu totiž své

nádherné 105. narozeniny. Nebyla to

žádná nemohoucí stařenka, která leží

v posteli, ale aktivní dáma, která se účastnila většiny aktivit a zajímala se o společenské dění.

Se svým chodítkem pravidelně

docházela nejen na aktivity, do venkovního atria nebo společenské místnosti,

ale jezdila i na společné výlety po

Praze. Protože byla velmi společenská, našla zde několik kamarádek, se

kterými si často telefonovala, když byla

například v domácí péči u dcery. Paní

Ludmila byla ve svých letech mistrnou

vypravěčkou, skoro neuvěřitelné bylo

její vyprávění, jak v dětství obdivovala

a poslouchala na Vyšehradě árie Emy

Destinové.

Nádherné byly její příběhy z doby,

kdy pracovala jako švadlena ve vyhlášeném salonu své doby u Podolské. Koho

by nezajímalo, jak se šilo pro paní Hanu

Benešovou nebo jak si museli poradit

se zničenou látkou, kterou přivezli až

z Paříže. Paní Ludmila, pokud jí to zdraví

dovolilo, se pravidelně na Neklanku

vracela. Největším dárkem k poslednímu

životnímu jubileu byla návštěva baráčníků.

Bylo to pár dní po jejích posledních

narozeninách, kdy se zde zastavil početný průvod v krojích, aby paní Ludmile

pogratuloval a zahrál písničky, které

znala od svých rodičů, kteří se podobných veselic s baráčníky účastnili. Tato

skvělá dáma milovala život do poslední

chvíle. n poz

Pro výkon canisterapie musí mít pes vyrovnanou povahu a lásku k lidem

Sociální služby

Když je pes léčitelem

lidských duší i těla

V

šichni víme, že pes je nejlepší přítel

člověka, a zcela jistě to není pouhý

slogan. Toto rčení má hluboký význam. Ten, kdo má psa vedle sebe každý den,

určitě potvrdí, že je to věrný společník, hlavně do nepohody. Je i léčitelem nejen lidských

duší, ale i těla, můžete se na něj spolehnout,

nezklame a oplácí vám nezištnou láskou. Pes

není jako člověk, nevyčítá, neštítí se našich

nemocí, nesoudí, nekritizuje. Stačí se na něj

podívat a jeho oči odpovídají: „Mám tě rád,

jsi pro mě důležitý, potřebuji tě!“

Vše začalo na jaře roku 2014, kdy se

v odlehčovacím pobytovém zařízení Na

Neklance 15 rozhodli zpříjemnit klientům

jejich dny pobytu a obohatit je právě psí láskou. Tehdy poprvé pozvali prostřednictvím

Zuzany Daušové z Helppesu psí studenty

s lektorkou. Helppes se zabývá speciálním

výcvikem canisterapeutických psů, kteří

jsou připraveni praktikovat canisterapeutické metody, včetně polohování v domácnostech, ale i zařízeních.

Pro výkon této terapie musí mít pes vrozeně vyrovnanou povahu, lásku

k lidem, absolutní absenci

agresivity, být komunikativní, přizpůsobivý,

snášenlivý vůči

manipulaci a bez

projevů bázlivosti,

lekavosti a prchlivosti. Naši klienti

byli psími studenty nadšeni, a tak

vlastně nikdy

neodešli a dosud tady canisterapii pravidelně provádí. Canisterapie neboli terapie psí

láskou skutečně funguje.

Nejsou to jenom rozzářené oči a milá

slova klientů, ale i natěšenost psů z Helppesu, kteří jakmile se přiblíží k zařízení, zrychlují, aby byli uvnitř co nejdříve. Canisterapie

zde nepřináší „pouze“ pohlazení na duši

klientů, ale i trénink při rozvoji jejich jemné

motoriky (hlazení a drbání psů a mazlení se

s nimi, házení aportů a odebírání přinesených předmětů z nejrůznějších materiálů

a různých velikostí, tvarů i váhy, přetahování se se psy o hračku…).

Díky terapii dochází u klientů ke zlepšení

verbálních interakcí, redukci úzkosti a osamělosti, zlepšení schopnosti koncentrace

a postřehu, potlačení negativistických pocitů,

zlepšování dlouhodobé i krátkodobé paměti,

rozvoji sociálního cítění, zlepšení komunikace nejen s ostatními klienty, ale i s pečovatelkami, odborným personálem a příbuznými.

O tom, že terapie opravdu funguje, svědčí

fakt, že klienti jsou zvyklí využívat canisterapii skupinovou i individuální. Klient

má totiž možnost objednat si psího terapeuta, který za dozoru

lektora klienta „léčí“, přímo

na pokoj.

Díky podpoře

radnice Prahy 5 jsou

průvodci psích

studentů na cestách

za rozdáváním této

radosti a lásky už pět

let. n poz

23