Pětka

červenEC /2018

historie

Školství

Počátky vzdělávání

v páté městské části: Butovice

Kořeny vyučování

v Butovicích jsou tradičně

spojovány s obnovením

místní farnosti knížaty ze

Schwarzenberka v roce 1714.

V této době zde působil jako

učitel jistý Jakub Beneš.

Budovu majitel panství umístil

jihozápadně od dnešní školy

a dokončena byla v roce 1739.

D

o té doby výuka probíhala ve

zdejším hostinci, kde měl učitel

i svou obytnou světnici. Školu

navštěvovaly děti z Butovic, Jinonic

a Klukovic. Tereziánské reformy

v druhé polovině 18. století zavedly

vedle povinné školní docházky také

přísnější regulaci vyučovací praxe. Role

i společenská váha kantorů vzrostly

a stát kladl stále vyšší požadavky na

jejich vzdělání a mravní bezúhonnost.

S odporem obyvatel se proto setkalo

pedagogické působení jistého Jana

Hermanna, někdejšího muzikanta, který převzal výuku po smrti svého otce,

učitele Antonína. Jan podle dochovaných zpráv „nezapomněl na svůj muzikantský život, opíjel se, s macechou

se křičel a hádal, i posléze ji z domu

vyhnal“. Celá záležitost nakonec skončila obžalobou náruživého kantora.

S rostoucí prezencí dětí a růstem

počtu obyvatel stará škola přestala

dostačovat úkolům na ni kladeným.

K výstavbě nové školní budovy došlo

někdy ve 30. letech 19. století. Jednalo

se o přízemní jednotřídní stavbu, ve

které byl vedle učebny umístěn také

služební byt učitele o dvou pokojích

s kuchyňkou a špajzem. Podle katastrální mapy ve školním areálu stávala

ještě druhá, dnes již zaniklá budova ve

tvaru písmene L. Pravděpodobně se

jednalo o hospodářské stavení. Rozšíře-

Stavební plán

butovické školy

z první poloviny

19. století

ní se škola dočkala v 70. letech a přestavba v roce 1886 umožnila i navýšení

počtu tříd. Úprav se dočkal rovněž byt

kantora, jehož dveře byly do té doby

„jednokřídlové, sbity z jednoduchých

prkének, nepřiléhaly“ a nacházela se

v něm tzv. černá kuchyně, „z které se

valil kouř pod klenutím do komína“.

Na začátku 20. století vyučoval

šestičlenný pedagogický sbor 361 žáků

v pěti třídách. Kronika hovoří o tom,

jak byla škola přeplněná: „Zvláště ve

2. a 3. třídě… nelze mnohdy vydržeti.

Je tam přes 80 dětí, v lavicích hustě

zacpaných po šesti, kdežto sotva pět

by jich pohodlně sedělo. Jsou to ponejvíce dítky dělníků.“ Tehdejší farář

si poznamenal, že je s dětmi „dosti

spokojen, ač vždy nějaký vejlupek

mezi nimi“ se najde.

Ukázka školního

vysvědčení

z 18. století

Butovická školní budova ve 20. století

Na novou školní budovu si místní

museli počkat až do 30. let 20. století.

Jednalo se o moderní stavbu postavenou v katastru obce Jinonice, ve které

byly umístěny vedle obecné školy

také škola pomocná a škola měšťanská. Nazvána byla podle zakladatele

českého Sokola Miroslava Tyrše.

Rovněž butovická „stará“ škola se

tehdy dočkala rozsáhlé rekonstrukce

a obě budovy slouží svým původním

účelům dodnes. n

Pavel Fabini,

kronikář MČ Praha 5

28