Pětka

ČERVENEC–SRPEN /2021

ROZHOVOR

OPERNÍ PĚVEC ADAM PLACHETKA:

Za návrat před diváky jsem rád

Na zahradě Winternitzovy

vily se 10. června uskutečnila

vernisáž k výstavě nazvané

Mezinárodní styl. Z terasy vily

zazpíval jeden z nejslavnějších

operních pěvců Adam

Plachetka.

J

eho vystoupení organizátoři pojali

jako oslavu znovuoživení kultury.

Adam Plachetka žije v páté městské

části.

n Váš koncert z terasy Winternitzovy

vily byl svým pojetím výjimečný.

Když se člověk laicky „blbě“ zeptá,

jak se vám zpívalo?

Zpívalo se krásně. Jsem moc rád, že se

koncert povedlo uspořádat. Winter­

nitzova vila má úžasnou atmosféru

a je skvělé, že jí její majitelé otevírají

veřejnosti a tvoří v ní kulturní cent­

rum, jehož je hodna.

n Zažil jste ve své kariéře vystou-

pení, které by se tomu podobalo?

Atmosférou, zvláštní příležitostí…

Upřímně jsem zažil už dost vystou­

pení na netradičních místech. Neřekl

bych, že vila předčila všechna ostatní,

ale rozhodně se řadí mezi ta, která mi

v paměti utkví dlouho. Kvůli pohnuté

době, geniu loci i nadšeným poslucha­

čům a skvělému kolektivu pořadatelů.

Adam Plachetka

zazpíval z terasy

Winternitzovy vily

18

lecká branže s restrikcemi vyrovnávala v zahraničí?

rů, někteří méně, jiní více vážně,

si stěžovali, že tak trochu vypadli

z role před živým publikem. Byla po

té pauze bez publika nějaká větší

tréma?

projektu „oživení“ kultury po restrikcích kvůli nemoci covid-19. Jak jste

se osobně cítil ve světě bez „živé“

kultury?

Byla to zvláštně ambivalentní doba.

Na jednu stranu – která zásadně pře­

važovala – jsem si moc užil, že jsem

poprvé v životě měl tolik času na děti

a rodinu. Na druhou už bych pomalu

zase rád předstoupil před publikum

a pracoval. Ač jsem se v minulém

roce nenudil a neflákal, cítím velkou

disproporci v pracovním tempu, kte­

rou člověk nesnese donekonečna.

Zároveň jsem doteď nepoznal tak

dlouhou dovolenou. Celý minulý rok

jsem měl minimálně dva koncerty

nebo přenosy každý měsíc – i za nej­

tvrdších lockdownů. Letos se pro mě

svět opravdu na pár měsíců zastavil

v době, kdy jsem myslel, že jsme

z nejhoršího venku a začneme zkoušet

inscenaci v Národním divadle. Musím

uznat, že to bylo hodně frustrující,

v příštích letech uvidíme určitý návrat

k tradičním hodnotám.

n Někteří umělci z různých obo-

n Koncert se odehrál v rámci širšího

a jsem moc rád, že se nyní snad díky

očkování již podobně krušná doba

nevrátí.

Kupodivu ne. Před lidmi jsem rád,

takže návrat před publikum byl

vlastně návratem domů. Spíš myslím,

že jsme se všichni hodně těšili na mo­

ment, kdy nebudeme muset zpívat jen

pro kamery, ale pro živé posluchače.

V Praze 5

už dlouho

pobývám,

ač jsem

donedávna

žil především ve

Vídni.

n Restrikce spojené s nemocí

covid-19 byly svým způsobem pro

řadu generací jedinečným zážitkem

ve smyslu, že žádná podobná zkušenost prostě nebyla. Dá se z této

zkušenosti podle vás vytěžit pro

umělecký svět i pro společnost jako

takovou něco pozitivního?

Nevím, jestli pro umělecký svět.

Celospolečensky je určitě dobře, že se

spousta lidí zamyslela nad bezvýhrad­

nou potřebou honby za mamonem

a profesními úspěchy. Myslím, že

n Máte nějaké srovnání, jak se umě-

Ano, ale absolutně se nedá zevšeobec­

ňovat. Všude bylo občas líp, občas hůř.

Teď hlavně všichni doufáme, že budou

jasně dlouhodobě nastavená pravidla,

podle kterých bude možné kulturní

akce plánovat.

n Vraťme se ještě ke Koncertu z te-

rasy, který podpořila radnice pátého

obvodu. Jaký máte vztah k Praze 5?

V Praze 5 už dlouho pobývám, ač

jsem donedávna žil především ve

Vídni. Vyrůstal jsem na Vinohradech,

ale někdy v patnácti letech jsem se

do Prahy 5 odstěhoval a s drobnými

pauzami a několika přesuny jsem ji

vlastně doteď neopustil.

n Jaké jsou vaše nejbližší plány? Co

nejvíce „živých“ vystoupení?

Koncem června mě čekají koncerty ve

Vídni. V červenci pak dvě vystoupení na

Smetanově Litomyšli a koncerty v Tře­

boni, v Košicích a ve Znojmě. n sb