Pětka
ČERVENEC–SRPEN /2021
ROZHOVOR
OPERNÍ PĚVEC ADAM PLACHETKA:
Za návrat před diváky jsem rád
Na zahradě Winternitzovy
vily se 10. června uskutečnila
vernisáž k výstavě nazvané
Mezinárodní styl. Z terasy vily
zazpíval jeden z nejslavnějších
operních pěvců Adam
Plachetka.
J
eho vystoupení organizátoři pojali
jako oslavu znovuoživení kultury.
Adam Plachetka žije v páté městské
části.
n Váš koncert z terasy Winternitzovy
vily byl svým pojetím výjimečný.
Když se člověk laicky „blbě“ zeptá,
jak se vám zpívalo?
Zpívalo se krásně. Jsem moc rád, že se
koncert povedlo uspořádat. Winter
nitzova vila má úžasnou atmosféru
a je skvělé, že jí její majitelé otevírají
veřejnosti a tvoří v ní kulturní cent
rum, jehož je hodna.
n Zažil jste ve své kariéře vystou-
pení, které by se tomu podobalo?
Atmosférou, zvláštní příležitostí…
Upřímně jsem zažil už dost vystou
pení na netradičních místech. Neřekl
bych, že vila předčila všechna ostatní,
ale rozhodně se řadí mezi ta, která mi
v paměti utkví dlouho. Kvůli pohnuté
době, geniu loci i nadšeným poslucha
čům a skvělému kolektivu pořadatelů.
Adam Plachetka
zazpíval z terasy
Winternitzovy vily
n Koncert se odehrál v rámci širšího
18
v příštích letech uvidíme určitý návrat
k tradičním hodnotám.
n Někteří umělci z různých obo-
lecká branže s restrikcemi vyrovnávala v zahraničí?
rů, někteří méně, jiní více vážně,
si stěžovali, že tak trochu vypadli
z role před živým publikem. Byla po
té pauze bez publika nějaká větší
tréma?
projektu „oživení“ kultury po restrikcích kvůli nemoci covid-19. Jak jste
se osobně cítil ve světě bez „živé“
kultury?
Byla to zvláštně ambivalentní doba.
Na jednu stranu – která zásadně pře
važovala – jsem si moc užil, že jsem
poprvé v životě měl tolik času na děti
a rodinu. Na druhou už bych pomalu
zase rád předstoupil před publikum
a pracoval. Ač jsem se v minulém
roce nenudil a neflákal, cítím velkou
disproporci v pracovním tempu, kte
rou člověk nesnese donekonečna.
Zároveň jsem doteď nepoznal tak
dlouhou dovolenou. Celý minulý rok
jsem měl minimálně dva koncerty
nebo přenosy každý měsíc – i za nej
tvrdších lockdownů. Letos se pro mě
svět opravdu na pár měsíců zastavil
v době, kdy jsem myslel, že jsme
z nejhoršího venku a začneme zkoušet
inscenaci v Národním divadle. Musím
uznat, že to bylo hodně frustrující,
a jsem moc rád, že se nyní snad díky
očkování již podobně krušná doba
nevrátí.
Kupodivu ne. Před lidmi jsem rád,
takže návrat před publikum byl
vlastně návratem domů. Spíš myslím,
že jsme se všichni hodně těšili na mo
ment, kdy nebudeme muset zpívat jen
pro kamery, ale pro živé posluchače.
V Praze 5
už dlouho
pobývám,
ač jsem
donedávna
žil především ve
Vídni.
n Restrikce spojené s nemocí
covid-19 byly svým způsobem pro
řadu generací jedinečným zážitkem
ve smyslu, že žádná podobná zkušenost prostě nebyla. Dá se z této
zkušenosti podle vás vytěžit pro
umělecký svět i pro společnost jako
takovou něco pozitivního?
Nevím, jestli pro umělecký svět.
Celospolečensky je určitě dobře, že se
spousta lidí zamyslela nad bezvýhrad
nou potřebou honby za mamonem
a profesními úspěchy. Myslím, že
n Máte nějaké srovnání, jak se umě-
Ano, ale absolutně se nedá zevšeobec
ňovat. Všude bylo občas líp, občas hůř.
Teď hlavně všichni doufáme, že budou
jasně dlouhodobě nastavená pravidla,
podle kterých bude možné kulturní
akce plánovat.
n Vraťme se ještě ke Koncertu z te-
rasy, který podpořila radnice pátého
obvodu. Jaký máte vztah k Praze 5?
V Praze 5 už dlouho pobývám, ač
jsem donedávna žil především ve
Vídni. Vyrůstal jsem na Vinohradech,
ale někdy v patnácti letech jsem se
do Prahy 5 odstěhoval a s drobnými
pauzami a několika přesuny jsem ji
vlastně doteď neopustil.
n Jaké jsou vaše nejbližší plány? Co
nejvíce „živých“ vystoupení?
Koncem června mě čekají koncerty ve
Vídni. V červenci pak dvě vystoupení na
Smetanově Litomyšli a koncerty v Tře
boni, v Košicích a ve Znojmě. n sb