Otázka měsíce
Co pro mě znamená 17. listopad 1989?
17. listopad na furt!
Vždy když přijde 17. listopad, sváteční den, říkám si, jak je prima,
že si ho připomínáme. Sedmnáctý listopad totiž přináší naději.
Připomínáme si hrdinství mladých lidí, jejich odhodlání, touhu
po pravdě, spravedlnosti, lásce asvobodě. Jsem rád, že skaždou
generací přicházejí lidé, kteří rozlišují dobro azlo, světlou atem-
nou stranu světa. Touží po pozitivních hodnotách ajdou proti
násilí azlu. Mladí jsou nadějí, okterou se můžeme opřít.
17. listopadu si ale připomínáme inaši slabost podléhat „tem-
né straně“. Naši chamtivost, ochotu lhát apodvádět, bez ohledu na
dopady na okolí, komunitu nebo stát. Nevím, kdy se to stane, ale
mládí odejde ačlověk zestárne. Někdo ve dvaceti, někdo zůstane
mladý celý život. Myslím, že je dobré vsobě stále oprašovat mládí
aideály, které nás formovaly, ataké nazývat věci pravým jménem.
Zlo je zlo, blbec je blbec, sobec sobcem, fašoun fašounem, ko-
mouš komoušem, podvodník podvodníkem.
Chtěl bych odkaz 17. listopadu nosit vsrdci
až do konce života, to přeji všem. n
Václav Kučera, zastupitel MČ Praha 5
E-mail: vaclav.kucera@praha5.cz
Zoufalý křik zNárodní
byl slyšet až na nábřeží
Pro mě tento den znamená hodně. Naštěstí to byl poslední čin, kdy
lidem již konečně došlo, že se socialistická elita nestydí zmlátit studen-
ty pro vlastní názor příslušníky ozbrojených složek. Totalitě docházel
dech, ale ve hře ještě bylo povolání armády do ulic. Tenkrát naštěstí
Gorbačov doporučil politbyru nezasahovat. Následoval jeden protest
za druhým, za pár dní se zaplnilo Václavské náměstí anásleduje gene-
rální stávka. Na Národní jsem se shodou okolností již nedostal, dorazil
jsem pozdě. Okolo osmé hodiny byla ulice již uzavřena, ale zoufalství
akřik byl slyšet až na nábřeží. Na 600 demonstrantů bylo zraněno.
Dobový scénář vrežii StB se povedl. Povolenou poklidnou demon-
straci jdoucí zAlbertova vlákali agenti do léčky stím, že projdou na
Václavské náměstí abudou pokračovat až na Pražský hrad. Již vsrpnu
1989 přelézali plot ambasády Spolkové republiky Německo vPraze
první stovky občanů NDR scílem emigrovat na Západ. Vříjnu otevírá
Maďarsko hranice sRakouskem. Vlistopadu
omylem oznámil jeden znejvyšších funkcionářů
NDR, že povoluje svobodně cestovat. Konečně
demokracie, říkám si. Vprosinci přilétá Karel
Kryl zexilu, Václav Havel je zvolen prezidentem.
Zahřála mě konečně vytoužená svoboda. n
Svatopluk Bartoň, zastupitel MČ Praha 5
E-mail: svatopluk.barton@praha5.cz
Neblahé minulosti jsme se ještě nezbavili
Výročí 17. listopadu je pro mne připomínka toho, jak jedno
datum může mít dva významy. Víc než polovinu mého života bylo
toto datum spojeno nejen srevoltou studentů, ale bohužel ise
smrtí. Se smrtí studenta Jana Opletala. Druhý význam nabylo pro
mne datum 17. listopadu roku 1989.
Víc než 40 procent současné populace se narodilo po roce 1989.
Iztoho důvodu je potřeba si připomínat události té doby. Stejně
tak mi vzpomínka na rok 1989 připomene tehdejší nadšení aočeká-
vání. Rádi věříme, že sametovou revolucí jsme se zbavili neblahé
minulosti. Nezbavili, stále jsou zde aféry politiků, kteří si myslí, že
jsou nepostižitelní aže jsou lepší kategorií občanů. Proto nevěřme
iluzím ospravedlivém světě, který nám zajistí demokracie.
Vadí mi tendence nálepkování těch, kdo mají jiný názor než
ten ociální, znevažujícím označením. Připomíná mi to dobu,
kdy se razilo heslo „kdo nejde snámi, jde proti nám“. Sice to
vypadá jako škarohlídství, ale bohužel není
vidět sebereexe směrem kposunu azlepšení
atmosféry ve společnosti nejen od politiků, ale
itěch, kteří vládnou veřejným médiím. Neměli
bychom dopustit, aby za cenu naší osobní
svobody aprospěchu byla omezována osobní
svoboda druhých. n
Josef Endal, zastupitel MČ Praha 5
E-mail: josef.endal@praha5.cz
FÓRUM
Otázka měsíce:
První nadechnutí svobody
Každý rok, když se blíží sedmnáctý listopad, myslím na dvě
věci. Na maminku, která má ten den narozeniny, ana vzduch
vTeplicích roku osmdesát devět. Studoval jsem tam tehdy na
konzervatoři aměsto bylo šedé, těžké, zamlklé. Kouř se válel mezi
paneláky alidé měli dost hlavně vzduchu, který se nedal dýchat.
První letáky se objevily už osmého listopadu. Opár dní později
se na tehdejším náměstí Zdeňka Nejedlého, dnešním Benešově,
sešly stovky lidí. Nebyla to revoluce, spíš přetlak, který musel ven.
První ekologická demonstrace, kterou režim nedokázal rozehnat.
13. listopadu lidé přinesli petici, chtěli slyšet odpovědi. Apak
přišel sedmnáctý listopad. Praha, Národní třída, zprávy, které
se šířily jako lavina. Všude neklid, jen vTeplicích zvláštní ticho.
Možná proto, že si to svoje řekli opár dní dřív. Až 20. listopadu
se na zimním stadionu sešly tisíce lidí. Ociálně kvůli ekologii,
neociálně kvůli svobodě. Od té doby ten den
nevnímám jen jako maminčiny narozeniny,
ale ijako připomínku, že nový život nezačne
výstřelem, ale nadechnutím. n
Lukáš Herold, starosta MČ Praha 5
E-mail: lukas.herold@praha5.cz
16
Pětka LISTOPAD /2025