Pětka

DUBEN /2021

HISTORIE

SMÍCHOV

Vzestup a pád továrníka

Franze Richtera

Ve večerních hodinách

3. března 1860 si obyvatelé

Mödlingu u Vídně všimli

dvou neznámých mužů

v důstojnických uniformách.

Dvojice působila rozrušeně

a po večeři v místním hostinci

vyrazila k místu zvanému

Brühl. Když ale spatřili blížící

se četnickou hlídku, oba si

bez váhání přiložili pistole ke

spánku a stiskli spoušť. Jeden

zemřel na místě, druhý byl

s těžkým zraněním zadržen.

Z

práva se ihned rozšířila mezi

zdejší občany, ale málokdo si

událost spojil s korupční aférou

nazvanou kauza Eynatten, která tehdy

začínala plnit úvodníky denního tisku.

Kauza Eynatten

Šéf vojenského zásobování generál

Eynatten byl zatčen v únoru 1860

a krátce poté byla zahájena rozsáhlá

policejní akce. Defraudace provázaná

s korupcí se týkala armádních dodávek při válce v Itálii. Císař František

Josef I. proto žádal přísné prošetření

bez ohledu na postavení podezřelých. Ještě před zahájením soudního

procesu se Eynatten ve své cele oběsil

na zdobné šňůře uniformy. V dopise

císaři vinu přiznal a žádal o odpuštění. Ačkoli nejmenoval komplice,

došlo k vlně zatýkání od Prahy až po

Benátky.

V síti vyšetřovatelů se kromě

důstojníků ocitli také význační

představitelé rakouského obchodu,

finančních institucí či státních úřadů.

Vyšetřující soudce k výslechu poslal

i ministra financí Karla Ludwiga von

Bruck, jehož propojení s defraudanty

císař zpočátku nemohl uvěřit. Fakta

ale mluvila proti ministru a 22. dubna

byl Bruck zproštěn úřadu. Rozhodnutí

obdržel cestou z opery a ještě týž večer

spáchal sebevraždu. Skandál s mezinárodním přesahem a série úmrtí s ním

spojených se staly veřejnou senzací.

26

Továrník a finančník

Franz Richter

A nitky vedly rovněž na průmyslové

předměstí Prahy – na Smíchov. Před

soudem jako jediný stanul Franz

Richter – smíchovský průmyslník

a ředitel vídeňského Creditanstaltu,

tehdy nejmocnější finanční instituce

v monarchii. Kdo byl tento dnes již

zapomenutý příslušník podnikatelské

elity poloviny 19. století?

Z Bochova na Smíchov

Franz Anton Richter se narodil 27. listopadu 1809 v západočeském Bochově

koželuhovi Johannu Richterovi a jeho

manželce Magdaléně. Po odbytí

školních povinností se rozhodl hledat

štěstí v Praze, kde nastoupil praxi

v podniku velkoobchodníka Josepha

Bergmanna. Jednu z oblastí obchodního zájmu představoval bavlnářský

sektor. V něm se Richter brzy zorientoval a v první polovině třicátých let

přijal nabídku J. N. Kastnera a stal se

ředitelem podniku na předení bavlny

v Libockém Dole nedaleko západočeských Kraslic. Ve vedení závodu

prokázal své manažerské kvality

i schopnost proniknout do technických otázek spojených s provozem

přádelny. Inicioval její modernizaci

například zavedením parního stroje

zakoupeného od firmy Aston & Co.

V této době pojal za manželku Wilheminu rozenou Haase, dceru spoluzakladatele slavné slavkovské porcelánky

a tehdy purkmistra v západočeském

Slavkově. Do roku 1851 se jim narodilo celkem šest dětí, přičemž poslední,

Rudolf Richter, už na Smíchově, kam

se rodina přestěhovala. Byl pokřtěn

v kostelíku sv. Filipa a Jakuba, který

stával na dnešním Arbesově náměstí.

V dnešní Kartouzské ulici vybudoval rozsáhlý tovární areál s jednou

z nejmodernějších přádelen bavlny

v Českém království. Textilní průmysl

byl na vzestupu a zámožný továrník se

stal i váženým smíchovským sousedem. Přízeň místních si údajně získal

jak svým ohleduplným jednáním

se zaměstnanci, tak dobročinnými

podniky. Finančně podpořil také

místní židovskou obec. Stal se členem

pražské obchodní a živnostenské komory a brzy platil za předního znalce

v bavlnářském průmyslu i v obchodní

a daňové politice státu. Stal se členem

poradních kolegií pro celní otázky

a členem komise pro pořádání světové

výstavy v Londýně (1851). Saský král

mu udělil stříbrnou medaili za jeho

přínos bavlnářskému odvětví. Také

Vídeň si cenila služeb smíchovského továrníka. Vládě radil například

v opatřeních proti pašeráctví v Lombardii. Jeho další sociální vzestup je

spojen s kariérou ve slavném vídeňském úvěrním ústavu.

Soud s ředitelem Creditanstaltu

U zřízení K. k. privilegovaného rakouského úvěrního ústavu pro obchod