Pětka
DUBEN /2021
HISTORIE
SMÍCHOV
Vzestup a pád továrníka
Franze Richtera
Ve večerních hodinách
3. března 1860 si obyvatelé
Mödlingu u Vídně všimli
dvou neznámých mužů
v důstojnických uniformách.
Dvojice působila rozrušeně
a po večeři v místním hostinci
vyrazila k místu zvanému
Brühl. Když ale spatřili blížící
se četnickou hlídku, oba si
bez váhání přiložili pistole ke
spánku a stiskli spoušť. Jeden
zemřel na místě, druhý byl
s těžkým zraněním zadržen.
Z
práva se ihned rozšířila mezi
zdejší občany, ale málokdo si
událost spojil s korupční aférou
nazvanou kauza Eynatten, která tehdy
začínala plnit úvodníky denního tisku.
Kauza Eynatten
Šéf vojenského zásobování generál
Eynatten byl zatčen v únoru 1860
a krátce poté byla zahájena rozsáhlá
policejní akce. Defraudace provázaná
s korupcí se týkala armádních dodávek při válce v Itálii. Císař František
Josef I. proto žádal přísné prošetření
bez ohledu na postavení podezřelých. Ještě před zahájením soudního
procesu se Eynatten ve své cele oběsil
na zdobné šňůře uniformy. V dopise
císaři vinu přiznal a žádal o odpuštění. Ačkoli nejmenoval komplice,
došlo k vlně zatýkání od Prahy až po
Benátky.
V síti vyšetřovatelů se kromě
důstojníků ocitli také význační
představitelé rakouského obchodu,
finančních institucí či státních úřadů.
Vyšetřující soudce k výslechu poslal
i ministra financí Karla Ludwiga von
Bruck, jehož propojení s defraudanty
císař zpočátku nemohl uvěřit. Fakta
ale mluvila proti ministru a 22. dubna
byl Bruck zproštěn úřadu. Rozhodnutí
obdržel cestou z opery a ještě týž večer
spáchal sebevraždu. Skandál s mezinárodním přesahem a série úmrtí s ním
spojených se staly veřejnou senzací.
26
Továrník a finančník
Franz Richter
A nitky vedly rovněž na průmyslové
předměstí Prahy – na Smíchov. Před
soudem jako jediný stanul Franz
Richter – smíchovský průmyslník
a ředitel vídeňského Creditanstaltu,
tehdy nejmocnější finanční instituce
v monarchii. Kdo byl tento dnes již
zapomenutý příslušník podnikatelské
elity poloviny 19. století?
Z Bochova na Smíchov
Franz Anton Richter se narodil 27. listopadu 1809 v západočeském Bochově
koželuhovi Johannu Richterovi a jeho
manželce Magdaléně. Po odbytí
školních povinností se rozhodl hledat
štěstí v Praze, kde nastoupil praxi
v podniku velkoobchodníka Josepha
Bergmanna. Jednu z oblastí obchodního zájmu představoval bavlnářský
sektor. V něm se Richter brzy zorientoval a v první polovině třicátých let
přijal nabídku J. N. Kastnera a stal se
ředitelem podniku na předení bavlny
v Libockém Dole nedaleko západočeských Kraslic. Ve vedení závodu
prokázal své manažerské kvality
i schopnost proniknout do technických otázek spojených s provozem
přádelny. Inicioval její modernizaci
například zavedením parního stroje
zakoupeného od firmy Aston & Co.
V této době pojal za manželku Wilheminu rozenou Haase, dceru spoluzakladatele slavné slavkovské porcelánky
a tehdy purkmistra v západočeském
Slavkově. Do roku 1851 se jim narodilo celkem šest dětí, přičemž poslední,
Rudolf Richter, už na Smíchově, kam
se rodina přestěhovala. Byl pokřtěn
v kostelíku sv. Filipa a Jakuba, který
stával na dnešním Arbesově náměstí.
V dnešní Kartouzské ulici vybudoval rozsáhlý tovární areál s jednou
z nejmodernějších přádelen bavlny
v Českém království. Textilní průmysl
byl na vzestupu a zámožný továrník se
stal i váženým smíchovským sousedem. Přízeň místních si údajně získal
jak svým ohleduplným jednáním
se zaměstnanci, tak dobročinnými
podniky. Finančně podpořil také
místní židovskou obec. Stal se členem
pražské obchodní a živnostenské komory a brzy platil za předního znalce
v bavlnářském průmyslu i v obchodní
a daňové politice státu. Stal se členem
poradních kolegií pro celní otázky
a členem komise pro pořádání světové
výstavy v Londýně (1851). Saský král
mu udělil stříbrnou medaili za jeho
přínos bavlnářskému odvětví. Také
Vídeň si cenila služeb smíchovského továrníka. Vládě radil například
v opatřeních proti pašeráctví v Lombardii. Jeho další sociální vzestup je
spojen s kariérou ve slavném vídeňském úvěrním ústavu.
Soud s ředitelem Creditanstaltu
U zřízení K. k. privilegovaného rakouského úvěrního ústavu pro obchod