Pětka
DUBEN /2021
TÉMA
ROZHOVOR
Krizová centra našeho typu
jsou na stropě svých kapacit
Nenápadný muž, který váží slova
a problematiku nízkoprahového
centra Progressive Stage 5
vysvětluje do každého detailu.
Ř
editele centra Vojtěcha Janouškovce
trápí představa, jaký dopad by mohlo
mít neřešení problematiky lidí s rozvinutou závislostí.
n Jak byste úplnému laikovi popsal pojem
nízkoprahové kontaktní centrum pro lidi
ohrožené užíváním návykových látek?
Jde o zařízení prvního kontaktu. Přicházejí
sem lidi se složitou minulostí, kteří mají
i více než desetiletou zkušenost s intenzivním, většinou nitrožilním užíváním drog. Na
začátku je první kontakt člověka, který hledá
nějakou pomoc. V dalších fázích je pravidelný klient, který v ideálním případě hledá
změnu. „Nízkopráh“ je nastavený tak, aby se
klient nebál přijít. V první fázi jde o anonymní a prakticky bezplatnou službu.
n Co vede drogově závislého, aby vyhledal
vaše služby? Co je tím prvotním impulzem?
Když to hodně zjednoduším, je to výměna
stříkačky. Ale musíte pochopit, že výměna je
cíl a zároveň prostředek. Cíl, aby se minimalizovala zdravotní rizika, a prostředek pro
kontakt a možnou další práci. Ve vyspělém
světě podobná zařízení fungují 40 let a je
to základ preventivní práce. Klienti jsou
většinou v takové fázi závislosti, že si drogu
aplikují tak jako tak, bez ohledu na cokoli.
Čistá stříkačka může stát na začátku dlouhé
cesty k léčbě.
n Dá se říct, jak vypadá typický klient
vašeho centra?
Obecně jde o lidi, kteří měli problémy ještě
před tím, než začali užívat návykové látky.
Sociální, ekonomické, zdravotní a podobně.
Je to pestrá skupina lidí. Ale kdybych měl popsat většinový typ, pak to bude muž kolem 37
let, bude mít za sebou pět a více let užívaní
návykových látek injekčně a problematické
bydlení. V lepším případě ubytovna nebo
sdílený byt s dalšími závislými. Ale úplně
výjimeční nejsou ani lidé s dobrou prací
a zázemím.
n Jak jste vytížení?
V průměru k nám denně přijde 80 lidí.
Máme registrovanou denní kapacitu na
magistrátu, protože on je tvůrcem takzvané sítě těchto center. Jsme na stropě svých
10
Starší klienti přibývají, nemají takovou motivaci ani předpoklady chtít změnu, říká Vojtěch Janouškovec
kapacit a podobně na tom budou další dvě
podobná centra. Dlouhodobě apelujeme na
vznik dalšího zařízení, protože my bychom
měli být zaměření na změnu. Na podchycení
mladých uživatelů drog a práci s nimi. To se
teď nedaří.
n Jak to?
Naše klientela přirozeně stárne. To je trend
v celé Evropě u podobných zařízení. Potřebujeme klienty předávat dál, ale není kam. Starší uživatelé mají pochopitelně jiné nároky na
služby. Mají zdravotní problémy, chtějí ošacení, bydlení a hygienu. Ale už nemají takovou
motivaci ani předpoklady chtít změnu. To teď
chceme změnit, ale svým způsobem to zvýší
tlak na kapacity jiných center, které docházejí
i v důsledku pandemie velmi rychle.
n Co to znamená?
Donedávna k nám mohl přijít klient a hodinu si tady v podstatě odpočinout. Být v teple,
obstarat hygienu. To už teď není možné.
Zkrátili jsme pobyt uvnitř centra na maximálně 30 minut a klient musí přijít s nějakou
zakázkou. Potřebuje zprostředkovat léčbu,
doklady, kontakt s pracovním úřadem, právní
služby. Pro část klientů se tak naše služby
stanou nedostupné. Našemu provozu a okolí
to uleví, ale…
n Ale ti lidé nezmizí…
Bude asi větší tlak na nízkoprahová denní
centra, která byla spíše orientovaná na lidi
bez domova, jako je Naděje, Armáda spásy.
Zase se více ukáže, že ta kapacita je nedostatečná. Na jedné straně je samozřejmě potřeba
represe, ale musí být vedle toho prevence
a pak dostatečná kapacita služeb pro ty,
kteří návykovým látkám propadli. Když ta
kapacita nebude, tak ty lidi budou na ulicích
a budou víc vidět. Ve společnosti to samozřejmě budí emoce, ale pokud jim nějaké
zázemí nenabídneme, tak prostě vidět budou.
A především, tito lidé nebudou mít přístup
k odborným službám a pomoci.
n Bez navýšení kapacit to tedy už nepůjde?
Ten tlak je poměrně velký a nejde jen o nelegální návykové látky. A nejde jen o služby
typu našeho kontaktního centra. Nadužívání návykových látek je velmi rozšířený
společenský jev. Máme 900 tisíc diabetiků,
ale vedle toho, pro srovnání, jeden a půl
milionu lidí s rizikovým užíváním alkoholu.
Nezřizování podobných center si vlastně
nedovedu představit. Nejen že jde o snižování epidemických rizik pro běžnou populaci.
Testujeme na HIV, hepatitidy, dnes i na
covid, ale jde i o snižování ekonomických
dopadů a kriminality. Ty služby fungují
dlouhodobě ve světě a máme srovnání, jak
to vypadá v zemích, kde ty služby jsou a kde
nejsou. Není to žádná „dojmologie“, ale
ověřitelná data. Benefity jsou prokazatelně
celospolečenské. A těch závislých je takové
množství, že nereagovat, to si vůbec nedovedu představit. n sb