Pětka

www.ipetka.cz 

Pravděpodobně dnes již

nedochovaná hrobka Franze

Richtera vyčnívající zpoza zdi

Malostranského hřbitova

osudným se mu stalo až korumpování

Eynattena, z něhož byl soudem shledán vinným. Zatčen byl v březnu 1860

a po devíti měsících strávených ve

vídeňské vyšetřovací vazbě byl Richter

odsouzen k měsíci žaláře. Propuštěn

byl ale už po dvou půstech ještě před

Vánocemi téhož roku.

Přádelna bavlny

v dnešní Kartouzské

ulici

Po porážce

u Solferina

přišly důkladné

vnitrostátní

prověrky

a průmysl (K. k. priv. Österreichische

Credit-Anstalt für Handel und Gewerbe) stála skupina finančníků a aristokratů na čele s rodinou Rothschildů.

Vznikl ve Vídni v roce 1855. Vedle

běžných finančních služeb se stal platformou pro náročné finanční operace

a investice do budování průmyslu,

zejména pro státem subvencovanou

výstavbu železniční sítě. Mocensky

představoval neobyčejně vlivnou

zájmovou skupinu. Pozadí výběru

Richtera do funkce hlavního ředitele

je nám skryto, nicméně následně od

císaře obdržel Řád železné koruny III.

třídy, na základě kterého mohl požádat o udělení rytířského stavu. Richter

se od té doby pohyboval mezi nejmocnějšími muži státu. Radil ministru

financí a pro stát vykonával náročné

finanční operace, mimo jiné měnové intervence v zahraničí, zejména

v Londýně. K investičním projektům

organizovaným Richterem patřilo i financování železničního spojení Prahy

(Smíchova) s Německem. Zlomovým

momentem se staly jeho aktivity za

války rakouského císařství s francouzsko-sardinskou koalicí v roce 1859.

Porážky rakouských armád

(u Magenty a Solferina) a potupné

jednání o příměří se staly impulzy

k důkladným vnitrostátním prověrkám, při nichž byla zjištěna mnohá

pochybení. Do té největší kauzy byl

namočen i hlavní ředitel Creditanstaltu, který Eynattenovi zajistil logistiku

pro uložení úplatků od dodavatelů,

kteří armádu zásobovali nekvalitním

a předraženým zbožím. Zatímco na

bojištích umírali synové a otcové

z celé říše, někteří velitelé, obchodníci

a finančníci bohatli na úkor státní

kasy. Zakázky pro své závody získal

také Richter, a jelikož nebyl schopen

dodat dostatečný počet výrobků,

zajistil si subdodavatele za nižší ceny

a z rozdílu profitoval. Pochybné byly

i některé finanční operace provedené

„ve prospěch“ vlády v Londýně na příkaz ministra financí Brucka, nicméně

Poslední rozloučení

Část veřejnosti sledovala zametení

rozsáhlé defraudace pod koberec se

znepokojením. Obecně se mělo za

to, že mnozí vysoce postavení viníci

se trestu vyhnuli. Ostatně i výsledek

Richterova procesu byl pokládán za

případ známého rčení o vlkovi, který

se nažral, ale koza zůstala celá. Aféra

se přesto významným způsobem

zapsala do naší historie. Machinace prováděné státními úředníky

a odtajněné během soudního procesu

jen utvrdily liberální politiky v jejich

požadavku na obnovu parlamentarismu a s ním spojenou občanskou

kontrolu hospodaření státního aparátu

s veřejnými prostředky. První parlamentní volby se uskutečnily ve druhé

polovině února 1861. Richter svůj hlas

ale už neodevzdal. Jen pár týdnů po

svém propuštění zemřel na „nervovou

horečku“. Dne 5. ledna 1861 byla rakev s tělem „slavného“ smíchovského

továrníka převezena z Vídně do Prahy.

Průvod se svíčkami zesnulého doprovodil až na Malostranský hřbitov, kde

byl uložen k věčnému spánku, nejprve

do hrobu svých příbuzných Haasů,

později do honosné rodinné hrobky.

Vedení podniků se později ujali

jeho synové, přičemž Alexander Richter byl od 80. let 19. století volen zemským poslancem za kurii obchodních

a živnostenských komor za německou

liberální stranu. Sociální status, vydobytý otcem, si už udržel. A stejně jako

on se stal vrcholným představitelem

dosud vlivné finanční instituce – České

spořitelny (Böhmische Sparkasse).

Osud Franze Richtera ovlivnily

významné hospodářské a společenské

procesy první poloviny 19. století. Nástup průmyslové revoluce využil plnou

měrou a díky své „šikovnosti“ a houževnatosti se zařadil mezi významné

podnikatele Českého království.

Osudným se mu stal až výkon vysoké

funkce ve finančním sektoru. Zda se

jednalo jen o jeho iniciativu v nebezpečné hře se státními zakázkami, nebo

zda pouze plnil příkazy z vyšších míst,

prameny neprozradily. Tak či onak

by z mnoha důvodů jeho životní pouť

neměla být zapomenuta. n

Pavel Fabini

27