Pětka

DUBEN /2018

ROZHOVOR

VÝTVARNÍK A ARCHITEKT DAVID ČERNÝ:

MeetFactory je taková

kulturní samoobsluha

David Černý je nejen výtvarník a architekt

uznávaný ve světě, ale zároveň člověk, který

je umělecky činný na území Prahy 5. Proto jsem si

ho dovolil oslovit a vyzpovídat, říká Pavel Richter.

R

ůžový tank či nově sousoší

Pegasové, které zdobí park

Waltrovka. To jsou jen některá

z děl Davida Černého, která výtvarník

spojil s pátou městskou částí. Asi překvapením bude pro mnohé z vás, že

stojí též za multižánrovým kulturním

centrem MeetFactory, které má už

deset let domov nedaleko lihovaru.

n Jak a proč vznikla MeetFactory na

Smíchově?

Ona je to vlastně strašná legrace. Já

jsem se Smíchovem rodinně spjat odjakživa. Moje babička i moje matka se

narodily Na Popelce. A můj dědeček,

který se jmenoval Prýgl, provozoval

největší pražské povoznictví, dneska

by se řeklo autodopravu, a sídlil právě

tady na Smíchově. Ale já jsem rodák

z Prahy 6, vyrůstal jsem na Kulaťáku.

Na Smíchov mě zpět zavála shoda

zvláštních okolností v době, kdy jsem

se v 90. letech vracel z Ameriky. Tehdy

jsem vyhrál výběrové řízení na využití

jednoho půdního prostoru. S tím se

pak pojí řada více či méně humorných historek, které trochu souvisí

s „temnou dobou“ jednoho smíchovského starosty. Všichni víme, o kom

je řeč, neboť jak je mi známo, s jeho

počínáním se potýkáme my všichni

dodnes. Z nepochopitelných důvodů

nebyl nikdy odsouzen...

n To máš pravdu, ale vraťme se k té

MeetFactory.

Celá historie MeetFactory se začala

psát někdy ve stejném období. Hledal

jsem prostor, kde by bylo možné něco

jako multižánrové kulturní centrum

vybudovat. Dostal jsem několik tipů.

Mimo jiné na využití prostor bývalé

holešovické továrny na šunku. Když

16

Na začátku

jsme tam

našli na dva

náklaďáky

kufrů

od bezdomovců, jak

je zřejmě

kradli

na nádraží.

jsme to rozjeli, co čert nechtěl, přišly

povodně. Voda zaplavila sklepy, bylo

zapotřebí nákladných sanací, tak

jsme se rozloučili. My jsme měli štěstí

v neštěstí, protože v ten moment

Praha nabízela „ópéeskám“ (pozn.:

obecně prospěšné společnosti) asi

deset bývalých průmyslových areálů,

především v okrajových částech.

Mezi nimi byla i bývalá továrna na

výrobu skla firmy InWald tady na

Smíchově. Já když to viděl, jsem říkal:

„To chci, do toho jdu.“ Nikdo mi nevěřil, že to dám, že v tomhle baráku

MeetFactory otevřu.

n Proč?

Možná proto, že to byla fakt ruina.

Chybělo tady veškeré připojení na

inženýrské sítě, bylo to naprosto vybrakované. Z poloviny tomu chyběla

okna, zabydlené to bylo leda „houmlesákama“. S tím souvisí taková perlička.

Když jsme to dávali dohromady, nebudeš tomu věřit, našli jsme tam na dva

náklaďáky kufrů, které tam nahroma-

dili bezdomovci, jak je zřejmě kradli

na nádraží. No, bylo to šílený. Dodnes

mám podezření, že mi to dali s tím, že

si na tom nabiju a dám pokoj.

n MeetFactory úspěšně funguje už

více než deset let. Což je dobře i pro

Prahu 5. Nicméně přes to všechno si

myslím, že se najdou lidé, kteří o vás

nic nevědí. Jak bys MeetFactory

představil?

V době, kdy se všechno jmenuje

Shopping Gallery, přitom je to obyčejný nákupák, můžu s klidem říct, že

MeetFactory je taková kulturní sámoška. Člověk k nám přijde, prohlédne

si galerii, předtím než jde na koncert

nebo divadlo.

n Teď to trošku zlehčuješ…

Dobře, tak jinak, MeetFactory je

kulturní samoobsluha, jejíž těžiště je

v ateliérovém programu.

n Co si pod tím mám představit?

Znamená to, že v MeetFactory máme

patnáct ateliérů, ve kterých v tříměsíčních cyklech rotují umělci ze světa.

Celé to má za cíl propojit naše a zahraniční umělce, ale také představit

zahraniční trendy v tvorbě nebo jen

upozornit na fragmenty cizích kultur,

které nemáme možnost jinak poznat.

Díky tomuto konceptu, který, dovolím

si říct, se nám povedl, jsme snadno

identifikovatelní v zahraničí. Pro

Pražany a obecně návštěvníky z Česka

jsme zas známí jako prostor, který

dělá kino a pořádá hudební a divadelní produkce.

n Stojíte jako MeetFactory o nějakou

interakci s městskou částí? Třeba

o spolupráci se školami, školkami

a podobně?

Já to vezmu z jiného konce. Vzhledem

k tomu, jaká byla politická situace

tady na „pětce“, vydal jsem na začátku

nařízení, že nesmí být pozván nikdo

z radnice. To platilo i pro spolupráci

s radničním časopisem. Ačkoli jsem

byl nespočetněkrát osloven, vždy jsem

odmítal.