Pětka
DUBEN /2018
ROZHOVOR
VÝTVARNÍK A ARCHITEKT DAVID ČERNÝ:
MeetFactory je taková
kulturní samoobsluha
David Černý je nejen výtvarník a architekt
uznávaný ve světě, ale zároveň člověk, který
je umělecky činný na území Prahy 5. Proto jsem si
ho dovolil oslovit a vyzpovídat, říká Pavel Richter.
R
ůžový tank či nově sousoší
Pegasové, které zdobí park
Waltrovka. To jsou jen některá
z děl Davida Černého, která výtvarník
spojil s pátou městskou částí. Asi překvapením bude pro mnohé z vás, že
stojí též za multižánrovým kulturním
centrem MeetFactory, které má už
deset let domov nedaleko lihovaru.
n Jak a proč vznikla MeetFactory na
Smíchově?
Ona je to vlastně strašná legrace. Já
jsem se Smíchovem rodinně spjat odjakživa. Moje babička i moje matka se
narodily Na Popelce. A můj dědeček,
který se jmenoval Prýgl, provozoval
největší pražské povoznictví, dneska
by se řeklo autodopravu, a sídlil právě
tady na Smíchově. Ale já jsem rodák
z Prahy 6, vyrůstal jsem na Kulaťáku.
Na Smíchov mě zpět zavála shoda
zvláštních okolností v době, kdy jsem
se v 90. letech vracel z Ameriky. Tehdy
jsem vyhrál výběrové řízení na využití
jednoho půdního prostoru. S tím se
pak pojí řada více či méně humorných historek, které trochu souvisí
s „temnou dobou“ jednoho smíchovského starosty. Všichni víme, o kom
je řeč, neboť jak je mi známo, s jeho
počínáním se potýkáme my všichni
dodnes. Z nepochopitelných důvodů
nebyl nikdy odsouzen...
n To máš pravdu, ale vraťme se k té
MeetFactory.
Celá historie MeetFactory se začala
psát někdy ve stejném období. Hledal
jsem prostor, kde by bylo možné něco
jako multižánrové kulturní centrum
vybudovat. Dostal jsem několik tipů.
Mimo jiné na využití prostor bývalé
holešovické továrny na šunku. Když
16
Na začátku
jsme tam
našli na dva
náklaďáky
kufrů
od bezdomovců, jak
je zřejmě
kradli
na nádraží.
jsme to rozjeli, co čert nechtěl, přišly
povodně. Voda zaplavila sklepy, bylo
zapotřebí nákladných sanací, tak
jsme se rozloučili. My jsme měli štěstí
v neštěstí, protože v ten moment
Praha nabízela „ópéeskám“ (pozn.:
obecně prospěšné společnosti) asi
deset bývalých průmyslových areálů,
především v okrajových částech.
Mezi nimi byla i bývalá továrna na
výrobu skla firmy InWald tady na
Smíchově. Já když to viděl, jsem říkal:
„To chci, do toho jdu.“ Nikdo mi nevěřil, že to dám, že v tomhle baráku
MeetFactory otevřu.
n Proč?
Možná proto, že to byla fakt ruina.
Chybělo tady veškeré připojení na
inženýrské sítě, bylo to naprosto vybrakované. Z poloviny tomu chyběla
okna, zabydlené to bylo leda „houmlesákama“. S tím souvisí taková perlička.
Když jsme to dávali dohromady, nebudeš tomu věřit, našli jsme tam na dva
náklaďáky kufrů, které tam nahroma-
dili bezdomovci, jak je zřejmě kradli
na nádraží. No, bylo to šílený. Dodnes
mám podezření, že mi to dali s tím, že
si na tom nabiju a dám pokoj.
n MeetFactory úspěšně funguje už
více než deset let. Což je dobře i pro
Prahu 5. Nicméně přes to všechno si
myslím, že se najdou lidé, kteří o vás
nic nevědí. Jak bys MeetFactory
představil?
V době, kdy se všechno jmenuje
Shopping Gallery, přitom je to obyčejný nákupák, můžu s klidem říct, že
MeetFactory je taková kulturní sámoška. Člověk k nám přijde, prohlédne
si galerii, předtím než jde na koncert
nebo divadlo.
n Teď to trošku zlehčuješ…
Dobře, tak jinak, MeetFactory je
kulturní samoobsluha, jejíž těžiště je
v ateliérovém programu.
n Co si pod tím mám představit?
Znamená to, že v MeetFactory máme
patnáct ateliérů, ve kterých v tříměsíčních cyklech rotují umělci ze světa.
Celé to má za cíl propojit naše a zahraniční umělce, ale také představit
zahraniční trendy v tvorbě nebo jen
upozornit na fragmenty cizích kultur,
které nemáme možnost jinak poznat.
Díky tomuto konceptu, který, dovolím
si říct, se nám povedl, jsme snadno
identifikovatelní v zahraničí. Pro
Pražany a obecně návštěvníky z Česka
jsme zas známí jako prostor, který
dělá kino a pořádá hudební a divadelní produkce.
n Stojíte jako MeetFactory o nějakou
interakci s městskou částí? Třeba
o spolupráci se školami, školkami
a podobně?
Já to vezmu z jiného konce. Vzhledem
k tomu, jaká byla politická situace
tady na „pětce“, vydal jsem na začátku
nařízení, že nesmí být pozván nikdo
z radnice. To platilo i pro spolupráci
s radničním časopisem. Ačkoli jsem
byl nespočetněkrát osloven, vždy jsem
odmítal.