Pětka
www.ipetka.cz
Moje vize je taková, pokusit se získat
„továrnu“ do vlastnictví „ópéesky“. To
by nám pomohlo v dalším jejím rozvoji. Protože, co si budeme povídat, ač
se to původně nezdálo, pět tisíc metrů
čtverečních je nám teď málo. Nemáme
třeba kde uskladnit rekvizity. Řešíme
to třemi kontejnery, které máme za
barákem.
n Už jsem to naznačil v předchozích
otázkách, více než ve spojení s MeetFactory jsi znám díky svým instalacím.
Tu poslední jsi umístil v rámci nového
parku Waltrovka. Přibliž, oč se jedná.
Jsou to dvě sochy, které jsem nazval
Pegasové. Jak známo, Pegas byl okřídlený kůň, v mém podání se jedná o koně
jen z části. Jejich těla totiž tvoří letecké
motory, kterými se otáčejí vrtule. Chtěl
jsem tím připomenout, že současné
centrum Waltrovka vzniklo na místě
někdejší továrny na letecké motory.
n Tvoje stopa v Praze je zcela
nezpochybnitelná. To mi nahrává
na otázku, co je podle tebe dnešním
největším problémem Prahy?
Je to dědictví v podobě diskontinuity
občanů s městem, které si neseme
ještě z totalitní doby, nacistické
i komunistické. Bohužel přes veškeré
snahy různých primátorů a starostů se
to nepodařilo změnit.
n Čím to podle tebe je?
n To si tedy dvojnásob vážím, že se
bavíš se mnou a skrz časopis i s občany. Znamená to, že tvůj „výnos“ už
neplatí?
Všichni víme, už jsme to zmínili, které
doby kterých a osob se to týkalo. To
naštěstí pominulo, takže si můžeme
klidně povídat a mluvit o případných
interakcích. A já jsem tomu rád, protože ta doba, řekněme několik prvních
let MeetFactory na Smíchově, byla pro
nás taková lehce schizofrenní.
n V jakém smyslu?
Třeba v takovém, že jako jedna ze
dvou či tří největších kulturních institucí městské části jsme okolnostmi
tlačeni k tomu, že s radnicí nemůžeme
a nechceme komunikovat. I když
jsme věděli, že spolupráce s ní by nám
mohla pomoct.
n A co to propojení například v oblasti spolupráce se školami?
Situace je asi taková – vloni jsme
se snažili otevřít něco jako školu
ateliérových kurzů. Ty kurzy měly
být zaměřené na malování a kreslení.
Cílem bylo, aby byly trošku jiné, než
nabízí kdokoli jiný. A sebekriticky
musím přiznat, že tohle byla jedna
z mála věcí, kde jsme propadli.
n Proč myslíš?
Nevím. Možná proto, že jsme
s takovým konceptem přišli příliš
pozdě, protože obdobnými kurzy
je Praha přesycena. Důkazem je mi
třeba obdobný projekt, který chtěla
realizovat kamarádka na Národní,
a skončila s tím taky. Tím neříkám,
že nejsem otevřený nějaké diskusi
s radnicí.
n Zaznělo to již několikrát, v Praze
5 působíte deset let. Tak mi nedá se
nezeptat, kde vidíš MeetFactory za
dalších deset let.
To zásadní je vize, kam Prahu směrovat, tu pořád postrádám. Stačilo
by málo, kdyby některý z primátorů
přišel a řekl: „Praha je toto, má takovou historii, takové možnosti a tímto
směrem by měla směřovat.“ Tohle
nikdo z nich neřekl. Dalším problémem Prahy, který rovněž souvisí s tím
dědictvím, které si neseme ty desítky
let, je naprostá absence soužití lidí
s veřejným prostorem.
Já jsem se
Smíchovem
rodinně
spjat
odjakživa.
Moje
babička
i moje
matka se
narodily
Na Popelce.
n Mluvíme o Praze obecně, ale jak se
Davidu Černému žije v Praze 5?
Dobře. Už proto, že je to jedna z mála
částí Prahy, kde se mohu svobodně
pohybovat na kole. Protože když
o tom tak přemýšlím, jezdit na kole po
Praze patří mezi mé nejrizikovější aktivity. A to lítám, potápím se a nevím
co ještě. Proto radši jezdím po chodníku. Pětku mám moc rád. Například
Prokopské údolí. Oceňuji změny, které
se tam udály, ty cyklostezky a další.
Třeba mám hrozně rád Dívčí hrady,
které mě fascinují možná daleko víc
než Stromovka, ve které jsem prožil
dětství. Skvělá je cyklostezka podél
Vltavy na jih ke Slapům. Jediné, co mi
tu trochu chybí, je letiště nebo alespoň
heliport, na kterém bych mohl přistávat (úsměv). n
17