Pětka

www.ipetka.cz 

Moje vize je taková, pokusit se získat „továrnu“ do vlastnictví „ópéesky“. To by nám pomohlo v dalším jejím rozvoji. Protože, co si budeme povídat, ač se to původně nezdálo, pět tisíc metrů čtverečních je nám teď málo. Nemáme třeba kde uskladnit rekvizity. Řešíme to třemi kontejnery, které máme za barákem. n Už jsem to naznačil v předchozích

otázkách, více než ve spojení s MeetFactory jsi znám díky svým instalacím. Tu poslední jsi umístil v rámci nového parku Waltrovka. Přibliž, oč se jedná.

Jsou to dvě sochy, které jsem nazval Pegasové. Jak známo, Pegas byl okřídlený kůň, v mém podání se jedná o koně jen z části. Jejich těla totiž tvoří letecké motory, kterými se otáčejí vrtule. Chtěl jsem tím připomenout, že současné centrum Waltrovka vzniklo na místě někdejší továrny na letecké motory. n Tvoje stopa v Praze je zcela nezpochybnitelná. To mi nahrává na otázku, co je podle tebe dnešním největším problémem Prahy?

Je to dědictví v podobě diskontinuity občanů s městem, které si neseme ještě z totalitní doby, nacistické i komunistické. Bohužel přes veškeré snahy různých primátorů a starostů se to nepodařilo změnit. n Čím to podle tebe je?

n To si tedy dvojnásob vážím, že se bavíš se mnou a skrz časopis i s občany. Znamená to, že tvůj „výnos“ už neplatí?

Všichni víme, už jsme to zmínili, které doby kterých a osob se to týkalo. To naštěstí pominulo, takže si můžeme klidně povídat a mluvit o případných interakcích. A já jsem tomu rád, protože ta doba, řekněme několik prvních let MeetFactory na Smíchově, byla pro nás taková lehce schizofrenní. n V jakém smyslu?

Třeba v takovém, že jako jedna ze dvou či tří největších kulturních institucí městské části jsme okolnostmi tlačeni k tomu, že s radnicí nemůžeme a nechceme komunikovat. I když jsme věděli, že spolupráce s ní by nám mohla pomoct. n A co to propojení například v oblasti spolupráce se školami?

Situace je asi taková – vloni jsme se snažili otevřít něco jako školu ateliérových kurzů. Ty kurzy měly být zaměřené na malování a kreslení. Cílem bylo, aby byly trošku jiné, než nabízí kdokoli jiný. A sebekriticky musím přiznat, že tohle byla jedna z mála věcí, kde jsme propadli. n Proč myslíš?

Nevím. Možná proto, že jsme s takovým konceptem přišli příliš pozdě, protože obdobnými kurzy je Praha přesycena. Důkazem je mi třeba obdobný projekt, který chtěla realizovat kamarádka na Národní, a skončila s tím taky. Tím neříkám, že nejsem otevřený nějaké diskusi s radnicí. n Zaznělo to již několikrát, v Praze 5 působíte deset let. Tak mi nedá se nezeptat, kde vidíš MeetFactory za dalších deset let.

To zásadní je vize, kam Prahu směrovat, tu pořád postrádám. Stačilo by málo, kdyby některý z primátorů přišel a řekl: „Praha je toto, má takovou historii, takové možnosti a tímto směrem by měla směřovat.“ Tohle nikdo z nich neřekl. Dalším problémem Prahy, který rovněž souvisí s tím dědictvím, které si neseme ty desítky let, je naprostá absence soužití lidí s veřejným prostorem.

Já jsem se Smíchovem rodinně spjat odjakživa. Moje babička i moje matka se narodily Na Popelce.

n Mluvíme o Praze obecně, ale jak se Davidu Černému žije v Praze 5?

Dobře. Už proto, že je to jedna z mála částí Prahy, kde se mohu svobodně pohybovat na kole. Protože když o tom tak přemýšlím, jezdit na kole po Praze patří mezi mé nejrizikovější aktivity. A to lítám, potápím se a nevím co ještě. Proto radši jezdím po chodníku. Pětku mám moc rád. Například Prokopské údolí. Oceňuji změny, které se tam udály, ty cyklostezky a další. Třeba mám hrozně rád Dívčí hrady, které mě fascinují možná daleko víc než Stromovka, ve které jsem prožil dětství. Skvělá je cyklostezka podél Vltavy na jih ke Slapům. Jediné, co mi tu trochu chybí, je letiště nebo alespoň heliport, na kterém bych mohl přistávat (úsměv). n

17