Pětka

www.ipetka.cz 

Moje vize je taková, pokusit se získat

„továrnu“ do vlastnictví „ópéesky“. To

by nám pomohlo v dalším jejím rozvoji. Protože, co si budeme povídat, ač

se to původně nezdálo, pět tisíc metrů

čtverečních je nám teď málo. Nemáme

třeba kde uskladnit rekvizity. Řešíme

to třemi kontejnery, které máme za

barákem.

n Už jsem to naznačil v předchozích

otázkách, více než ve spojení s MeetFactory jsi znám díky svým instalacím.

Tu poslední jsi umístil v rámci nového

parku Waltrovka. Přibliž, oč se jedná.

Jsou to dvě sochy, které jsem nazval

Pegasové. Jak známo, Pegas byl okřídlený kůň, v mém podání se jedná o koně

jen z části. Jejich těla totiž tvoří letecké

motory, kterými se otáčejí vrtule. Chtěl

jsem tím připomenout, že současné

centrum Waltrovka vzniklo na místě

někdejší továrny na letecké motory.

n Tvoje stopa v Praze je zcela

nezpochybnitelná. To mi nahrává

na otázku, co je podle tebe dnešním

největším problémem Prahy?

Je to dědictví v podobě diskontinuity

občanů s městem, které si neseme

ještě z totalitní doby, nacistické

i komunistické. Bohužel přes veškeré

snahy různých primátorů a starostů se

to nepodařilo změnit.

n Čím to podle tebe je?

n To si tedy dvojnásob vážím, že se

bavíš se mnou a skrz časopis i s občany. Znamená to, že tvůj „výnos“ už

neplatí?

Všichni víme, už jsme to zmínili, které

doby kterých a osob se to týkalo. To

naštěstí pominulo, takže si můžeme

klidně povídat a mluvit o případných

interakcích. A já jsem tomu rád, protože ta doba, řekněme několik prvních

let MeetFactory na Smíchově, byla pro

nás taková lehce schizofrenní.

n V jakém smyslu?

Třeba v takovém, že jako jedna ze

dvou či tří největších kulturních institucí městské části jsme okolnostmi

tlačeni k tomu, že s radnicí nemůžeme

a nechceme komunikovat. I když

jsme věděli, že spolupráce s ní by nám

mohla pomoct.

n A co to propojení například v oblasti spolupráce se školami?

Situace je asi taková – vloni jsme

se snažili otevřít něco jako školu

ateliérových kurzů. Ty kurzy měly

být zaměřené na malování a kreslení.

Cílem bylo, aby byly trošku jiné, než

nabízí kdokoli jiný. A sebekriticky

musím přiznat, že tohle byla jedna

z mála věcí, kde jsme propadli.

n Proč myslíš?

Nevím. Možná proto, že jsme

s takovým konceptem přišli příliš

pozdě, protože obdobnými kurzy

je Praha přesycena. Důkazem je mi

třeba obdobný projekt, který chtěla

realizovat kamarádka na Národní,

a skončila s tím taky. Tím neříkám,

že nejsem otevřený nějaké diskusi

s radnicí.

n Zaznělo to již několikrát, v Praze

5 působíte deset let. Tak mi nedá se

nezeptat, kde vidíš MeetFactory za

dalších deset let.

To zásadní je vize, kam Prahu směrovat, tu pořád postrádám. Stačilo

by málo, kdyby některý z primátorů

přišel a řekl: „Praha je toto, má takovou historii, takové možnosti a tímto

směrem by měla směřovat.“ Tohle

nikdo z nich neřekl. Dalším problémem Prahy, který rovněž souvisí s tím

dědictvím, které si neseme ty desítky

let, je naprostá absence soužití lidí

s veřejným prostorem.

Já jsem se

Smíchovem

rodinně

spjat

odjakživa.

Moje

babička

i moje

matka se

narodily

Na Popelce.

n Mluvíme o Praze obecně, ale jak se

Davidu Černému žije v Praze 5?

Dobře. Už proto, že je to jedna z mála

částí Prahy, kde se mohu svobodně

pohybovat na kole. Protože když

o tom tak přemýšlím, jezdit na kole po

Praze patří mezi mé nejrizikovější aktivity. A to lítám, potápím se a nevím

co ještě. Proto radši jezdím po chodníku. Pětku mám moc rád. Například

Prokopské údolí. Oceňuji změny, které

se tam udály, ty cyklostezky a další.

Třeba mám hrozně rád Dívčí hrady,

které mě fascinují možná daleko víc

než Stromovka, ve které jsem prožil

dětství. Skvělá je cyklostezka podél

Vltavy na jih ke Slapům. Jediné, co mi

tu trochu chybí, je letiště nebo alespoň

heliport, na kterém bych mohl přistávat (úsměv). n

17