Noviny Pětka

Časopis městské části Praha 5,

Strana 19

www.praha5.cz Pětka

chudoby, odříkání aposlušnosti. Právě

zlásky mezi lidmi, zdůrazňované

Kristovým učením, pro ně vedla cesta

znacionální nevraživosti. Místo sporů

zdůrazňovaly smír apochopení. Proti

lakotě stavěly solidaritu. Anezůstávalo

jen uslov. Každodenní prací na zahra-

dě avklášterní pekárně si zajišťovaly

vlastní obživu. Současně se oplody

své práce dělily. Jak zaznamenal do-

bový pozorovatel, přicházeli kfortně

kláštera chudí obyvatelé Smíchova

„vzástupu kdělení chleba, kterého

denně až dvacet velikých bochníků“

se rozdalo.

Umění jako „vtělená modlitba“

Významnou roli vživotě sester hrálo

také umění apráce na poli kultury.

Beuronská reforma benediktinského

mnišství je spojena se svébytným

uměleckým stylem, jenž se uplat-

nil také při výzdobě smíchovského

kláštera apřiléhajícího konventního

chrámu. Pravidla beuronské umělecké

školy kodikoval její výrazný předsta-

vitel P. Desiderius Lenz.

Tvorba byla založena na matema-

ticky propracované proporcionalitě.

Na propojování hluboké spirituality

aabstraktní geometrie, přičemž umě-

lecké vyjádření, barva ikompozice

přiznávaly silnou inspiraci antickou

tradicí, zejména egyptskou abyzant-

skou, ale iřímskou včetně přísné

hierarchizace postav.

Umělecké dílo mělo odrážet

dokonalost nebeské krásy avybí-

zet ktichému rozjímání. Autor se

nezabýval nepodstatnými detaily.

Zaměřoval se na tváře aruce, nejlépe

vyjadřující zbožnost člověka. Strnulost

těla zobrazovaných osob odkazovala

na primát ducha, na podmanění si těla

lidským nitrem, jak to žádá iřehole

sv. Benedikta. Asoučasně tělesná

strnulost navozuje pocit, jako by duše

přiblížením se Bohu vmodlitbě své

tělo opouštěla. Tato jednoduchost

výtvarného stylu uchvacuje podobně

jako prostota zbožného chorálu, atak

malba mnichů „jest modlitba jejich

vtělená vpráci“. Malbou tak vlastně

jen pokračovali vhluboké duchovní

kontemplaci.

Součástí kláštera byl proto iateliér

sv. Lukáše, kde se dívky věnovaly

umělecké tvorbě, přičemž se vduchu

benediktinského labore samy podílely

na výzdobě klášterních budov nebo

na vzniku iluminovaných rukopisů

apublikací.

Konec po 30 letech

Pozoruhodné propojení mezilidské

solidarity, práce na vlastní vnitřní

duchovní proměně suměleckou

kreativní tvorbou se na petřínské

stráni uskutečňovalo po tři desetiletí.

Po roce 1918 byl dívčí konvent nucen

opustit společně budovaný domov

vdůsledku politických aspolečen-

ských změn.

Zkrypty tehdy musely být vy-

zvednuty iostatky Gabriely Sweerts-

-Sporck, pohřbené následně vrodinné

hrobce vPrůhonicích. Areál sv. Gab-

riela získal stát, konkrétně minister-

stvo pošt atelegrafů, apři adaptaci na

úřednické kanceláře došlo kzabílení

unikátních nástěnných maleb, načež

po určitý čas vprostorách sídlilo mu-

zeum. Azyl dívky nalezly ve štýrském

Bertholdsteinu, odkud je vroce 1941

vyhnal okupační nacistický režim.

Jejich odhodlání ale nezlomil. Po válce

se vrátily do svého štýrského sídla

apokračovaly ve svém poslání. n

Pavel Fabini

19

svážnými společenskými konikty

anarůstající agresí. Na přelomu století

vrcholily národnostní česko-německé

spory. Aktomu se ve vysocein-

dustrializované předměstské čtvrti

vyhrocovala sociální otázka.

Dívky naopak přicházely se zvěstí

lásky atolerance. Proti pýše stavěly

pokoru. Proti nárokům skromnost.

Samy žily ve slibu přísné osobní

Původní pohled

na areál kláštera

sv. Gabriela

s kostelem

Zvěstování

Panně Marii

Řeholnice

při tvorbě

v ateliéru

sv. Lukáše