Pětka

LISTOPAD /2021

ROZHOVOR

OMBUDSMANKA PRAHY 5 MARIE ULRICHOVÁ HAKENOVÁ:

Moje práce

je uměním naslouchat

Vstoupila podruhé do stejné řeky a říká,

že v životě neměla tolik práce. Ale není to stížnost.

Dlouholetá zastupitelka a znovu ombudsmanka

MČ Praha 5 Marie Ulrichová Hakenová to říká

se svým typicky laskavým úsměvem. Rodiče jí dali

do vínku pozitivní vztah k lidem, a tak není divu,

že se jí dveře do kanceláře takzvaně netrhnou.

V

ejdete do budovy úřadu ve Šte­

fánikově ulici 13–15, a projdete

prosklenými dveřmi po pravé

ruce a máte je přímo před očima.

Dveře do kanceláře ombudsmanky.

Příjemná místnost okamžitě zaujme

velkým oknem do rušné ulice, ze které

doléhá nekončící ruch velkoměsta.

Atmosféra, která se pro kancelář om­

budsmanky tak nějak hodí.

n V pozici ombudsmanky už jste

před časem působila. Pak přišla

zhruba dvouletá pauza a nyní návrat.

Proč jste se rozhodla znovu přijmout

nabídku?

Mám pozitivní vztah k lidem a dar

vnímat problémy lidí, které máme

jako společnost tendenci odsuzovat,

odsouvat jejich problémy na druhou

kolej. Mám to v sobě. Jsem vděčná, že

jsem se narodila právě mým rodičům,

protože mě mimo jiné naučili, že mám

ráda lidi. Zejména maminka, která už

od dětství, kdy jako osmiletá jezdila

se svým tatínkem lékařem k porodům

a dalším případům. Vážila si přirozeně

lidského života a dokázala mně to

předat. Což je pro pozici ombudsman­

ky podstatná věc. Vnímám každého

člověka jako někoho, kdo tady má

být, má tady na světě své místo a na

mně je, abych se dokázala vžít do

jeho si­tuace a dovedla mu porozumět,

případně i poradit či pomoci. Součástí

této práce je i schopnost umět odhad­

nout, co může dotyčný vyřešit sám.

n Jak moc je pro ombudsmanku

těžké říct ne, když má ráda lidi?

Učím se to (smích). Ale ono to jinak

nejde. Když už člověk stojí před

soudem, musí to vyřešit soud. To jsou

12

situace, kdy už žádná ombudsmanka

na světě nic nesvede, a je správné to

tomu člověku na rovinu říct. Nezlobte

se, ale tady vám už nepomůžu. To si

musíte vyřešit sám, sama. Dávat lidem

falešné naděje je horší než na rovinu

říct, že to nejde.

n Berou to vaši klienti?

Většinou se to dá rozumně vysvětlit.

Pak máte i klienty, kteří si chtějí jen

popovídat, a tam je občas také nutné

ukázat, že na popovídání není čas,

natož přijít k němu domů. Ale to jsou

ojedinělé případy. Většinou přicházejí

lidé, kteří opravdu potřebují poradit

nebo nasměrovat.

Problémy

jsou pořád

stejné.

Nejvíce

se řeší

asi bytové

otázky.

n S jakými problémy se na vás obra-

cejí nejčastěji?

Problémy jsou pořád stejné. Na

prvním místě asi bytová problemati­

ka. Řada lidí není schopná pochopit,

jak někdo byt dostat mohl a zrovna

on sám to štěstí zatím neměl. Velmi

často je to vlastně nepochopení toho,

co úředník řeší a může řešit. Dochází

tak k nedorozumění, kdy ti lidé ani

neumějí s úředníkem či úřadem jed­

nat a potřebují jen takový jednodušší

návod, jak na to.

Nasměrovat je správným směrem

a případně napovědět, co a jak řešit.

Většina lidí se neorientuje v textech

na úřední desce, nechápou řád,

časovou posloupnost úkonů a úřední

postupy jim jsou zkrátka cizí. Já jsem

tady mimo jiné od toho, abych jim

tak trochu tlumočila do úředního

jazyka. Ale nejde samozřejmě jen

čistě o kontakt občan–úřad. Někdy

jde i o složité životní situace, kdy

skutečně hledáme řešení i v mezilid­

ských vztazích.

n Jak konkrétně?

Jednoduše bych to nazvala problém

sousedských vztahů. Tam se dá

najít řada nejrůznějších problémů od

drobných rozmíšek až po nesmiřitelné

rozepře, možná i naschvály. Něco se

řešit dá, něco jen těžko, pokud ti lidé

sami nebudou chtít. Když jde třeba

o problematiku zeleně, že někomu

něco vadí a druhý má pocit, že by

tam ten strom naopak měl být, pak to

může vyřešit příslušný odbor, který

jasně řekne, co a jak má být.

n Hledají lidé u vás spravedlnost?

Sama bych to asi takhle neřekla,

i když to třeba ti lidé tak cítí. Ale

spravedlnost je složitá a nic v životě

není jen černé a bílé. To platí vždy

a za všech okolností. Spravedlnost se

nakonec prosadí, jen to někdy může

trvat déle. Těžko mohu nabídnout

nějakou spravedlnost rodiči sa­

moživiteli, který se dostal do složité

životní situace. Ale mohu poradit,

lépe nasměrovat a dodat trochu

síly, že i složitá životní situace se dá

překonat. Každý se v životě s nějakou

takovou potká. Já jsem dnes za ty

svoje životní zkoušky, které mně osud

dopřál, vděčná.