Pětka
LISTOPAD /2021
ROZHOVOR
OMBUDSMANKA PRAHY 5 MARIE ULRICHOVÁ HAKENOVÁ:
Moje práce
je uměním naslouchat
Vstoupila podruhé do stejné řeky a říká,
že v životě neměla tolik práce. Ale není to stížnost.
Dlouholetá zastupitelka a znovu ombudsmanka
MČ Praha 5 Marie Ulrichová Hakenová to říká
se svým typicky laskavým úsměvem. Rodiče jí dali
do vínku pozitivní vztah k lidem, a tak není divu,
že se jí dveře do kanceláře takzvaně netrhnou.
V
ejdete do budovy úřadu ve Šte
fánikově ulici 13–15, a projdete
prosklenými dveřmi po pravé
ruce a máte je přímo před očima.
Dveře do kanceláře ombudsmanky.
Příjemná místnost okamžitě zaujme
velkým oknem do rušné ulice, ze které
doléhá nekončící ruch velkoměsta.
Atmosféra, která se pro kancelář om
budsmanky tak nějak hodí.
n V pozici ombudsmanky už jste
před časem působila. Pak přišla
zhruba dvouletá pauza a nyní návrat.
Proč jste se rozhodla znovu přijmout
nabídku?
Mám pozitivní vztah k lidem a dar
vnímat problémy lidí, které máme
jako společnost tendenci odsuzovat,
odsouvat jejich problémy na druhou
kolej. Mám to v sobě. Jsem vděčná, že
jsem se narodila právě mým rodičům,
protože mě mimo jiné naučili, že mám
ráda lidi. Zejména maminka, která už
od dětství, kdy jako osmiletá jezdila
se svým tatínkem lékařem k porodům
a dalším případům. Vážila si přirozeně
lidského života a dokázala mně to
předat. Což je pro pozici ombudsman
ky podstatná věc. Vnímám každého
člověka jako někoho, kdo tady má
být, má tady na světě své místo a na
mně je, abych se dokázala vžít do
jeho situace a dovedla mu porozumět,
případně i poradit či pomoci. Součástí
této práce je i schopnost umět odhad
nout, co může dotyčný vyřešit sám.
n Jak moc je pro ombudsmanku
těžké říct ne, když má ráda lidi?
Učím se to (smích). Ale ono to jinak
nejde. Když už člověk stojí před
soudem, musí to vyřešit soud. To jsou
12
situace, kdy už žádná ombudsmanka
na světě nic nesvede, a je správné to
tomu člověku na rovinu říct. Nezlobte
se, ale tady vám už nepomůžu. To si
musíte vyřešit sám, sama. Dávat lidem
falešné naděje je horší než na rovinu
říct, že to nejde.
n Berou to vaši klienti?
Většinou se to dá rozumně vysvětlit.
Pak máte i klienty, kteří si chtějí jen
popovídat, a tam je občas také nutné
ukázat, že na popovídání není čas,
natož přijít k němu domů. Ale to jsou
ojedinělé případy. Většinou přicházejí
lidé, kteří opravdu potřebují poradit
nebo nasměrovat.
Problémy
jsou pořád
stejné.
Nejvíce
se řeší
asi bytové
otázky.
n S jakými problémy se na vás obra-
cejí nejčastěji?
Problémy jsou pořád stejné. Na
prvním místě asi bytová problemati
ka. Řada lidí není schopná pochopit,
jak někdo byt dostat mohl a zrovna
on sám to štěstí zatím neměl. Velmi
často je to vlastně nepochopení toho,
co úředník řeší a může řešit. Dochází
tak k nedorozumění, kdy ti lidé ani
neumějí s úředníkem či úřadem jed
nat a potřebují jen takový jednodušší
návod, jak na to.
Nasměrovat je správným směrem
a případně napovědět, co a jak řešit.
Většina lidí se neorientuje v textech
na úřední desce, nechápou řád,
časovou posloupnost úkonů a úřední
postupy jim jsou zkrátka cizí. Já jsem
tady mimo jiné od toho, abych jim
tak trochu tlumočila do úředního
jazyka. Ale nejde samozřejmě jen
čistě o kontakt občan–úřad. Někdy
jde i o složité životní situace, kdy
skutečně hledáme řešení i v mezilid
ských vztazích.
n Jak konkrétně?
Jednoduše bych to nazvala problém
sousedských vztahů. Tam se dá
najít řada nejrůznějších problémů od
drobných rozmíšek až po nesmiřitelné
rozepře, možná i naschvály. Něco se
řešit dá, něco jen těžko, pokud ti lidé
sami nebudou chtít. Když jde třeba
o problematiku zeleně, že někomu
něco vadí a druhý má pocit, že by
tam ten strom naopak měl být, pak to
může vyřešit příslušný odbor, který
jasně řekne, co a jak má být.
n Hledají lidé u vás spravedlnost?
Sama bych to asi takhle neřekla,
i když to třeba ti lidé tak cítí. Ale
spravedlnost je složitá a nic v životě
není jen černé a bílé. To platí vždy
a za všech okolností. Spravedlnost se
nakonec prosadí, jen to někdy může
trvat déle. Těžko mohu nabídnout
nějakou spravedlnost rodiči sa
moživiteli, který se dostal do složité
životní situace. Ale mohu poradit,
lépe nasměrovat a dodat trochu
síly, že i složitá životní situace se dá
překonat. Každý se v životě s nějakou
takovou potká. Já jsem dnes za ty
svoje životní zkoušky, které mně osud
dopřál, vděčná.