Pětka

www.ipetka.cz 

Roztřískaná kamera a hektické dny

Nelze zapomenout

Ten jsem prožil v pražských ulicích. Jako čerstvě vyloučený

„famák“ (z důvodu „vynášení informací zahraničním médiím“)

jsem pracoval pro CNN. Prošel jsem si celou cestu z Albertova na Národní. Produkce chtěla natáčet čelo průvodu. Proto

jsme jej předbíhali zadními uličkami. Tak jsme se celkem bez

problémů dostali na Národní před obchodní dům Máj. Překvapily nás tam jednotky připravující se k zásahu. Nastartované

Tatry s vodními děly a štěkající psi. Bylo slyšet demonstranty

a jejich „Máme holé ruce!“.

Mikulandskou jsme se vrátili do davu. Tady byla atmosféra jiná. Mísily se nadšení a strach. Když se vodní děla dala

do pohybu, zbyl jen strach. Průvod byl rozdělen do několika

částí a ty byly postupně rozehnány. Zůstalo jen čelo uvězněné

mezi dvěma kordony. Lidé byli tlačeni do podloubí, kde čekala

ulička bílých pendreků. Dařilo se nám kličkovat mezi zasahujícími příslušníky a utíkajícími demonstranty. Národní byla již

prázdná, jen tu a tam ležela vlajka, bota či čepice.

Pak nás chytli civilové. Zbili nás, kameru zabavili a třískli

s ní o zeď. Bylo po kameře i po záběrech,

které jsme ten večer pořídili. A mně začaly

tři nejhektičtější měsíce v životě. n

Na pátek 17. listopadu 1989, kdy začala demontáž komunistického režimu v Československu, nikdy nezapomenu. Den

před tím jsem byl na dvoudenní služební cestě mimo Prahu

a večer jsem poslouchal na Svobodné Evropě rozhovor s Václavem Havlem. Náš pozdější prezident byl přesvědčen, že

i u nás dojde k obrodnému procesu, ale bude to ještě nějakou

dobu trvat. V tom se však mýlil a začalo to již druhý den.

O brutálním zásahu Veřejné bezpečnosti na Národní třídě

jsem tehdy neměl tušení, protože jsem se ze služební cesty

vracel večer metrem. Až v sobotu 18. listopadu, když jsem

odpoledne viděl vycházet herce z nynějšího Švandova divadla,

jsem si uvědomil, že se něco děje. A večer jsem se pak dozvěděl podrobnosti o zásahu proti studentům na Národní třídě ze

zahraničního rozhlasového vysílání.

Že jsem se pak aktivně jako nestraník zapojil do Občanského fóra, bylo pro mě samozřejmostí, ale to už je jiná

kapitola. n

David Dušek, radní MČ Praha 5

Jiří Vejmelka, zastupitel MČ Praha 5

E-mail: david.dusek@praha5.cz

E-mail: jiri.vejmelka@praha5.cz

Jednou budem dál…

Každý z nás zná datum 17. listopadu 1989. Ti, kteří byli

přítomni dění v této době, si zajisté uchovávají ve své paměti

mnoho vzpomínek a zážitků. Byly to krásné euforické chvíle,

kdy se velká část národa spojila a táhla za jeden provaz.

Všichni chtěli lepší budoucnost pro sebe i své děti. Během

více než 30 let od této doby se mnohé změnilo k lepšímu.

Optimisté tenkrát věřili, že za deset let budeme žít na stejné

úrovni jako lidé v západní Evropě. To se však nestalo a máme

stále co dohánět.

Hlavní vinu na tom nese politická garnitura od sametové

revoluce po současnost. Vždy se bohužel našli lidé, kterým

šlo víc o vlastní prospěch než o to, aby nakládali hospodárně

s financemi, které jim lidé svěřili.

Situace při letošních parlamentních volbách mi částečně

připomněla ony listopadové dny roku 1989. Většina lidí řekla

ne stávajícímu vedení této země. Je na nás všech – občanech

i představitelích samospráv, aby se nám žilo lépe. Aby poctiví

a slušní lidé mohli žít v klidu a nemuseli řešit existenční

problémy. n

Úvaha o tom, jak souvisí 17. listopad

s virtuální realitou

17. listopadu se na Albertově řečnilo a na Vyšehradě se

mávalo vlajkami. Ve Vyšehradské, v sedu na dlažbě, jsme

čekali nakládačku. Na Národní již bylo jasné, že legrace končí

a nakládačka je tu. Naštěstí někdo rozhodl, že to nebude zásah likvidační, ale preventivně-výchovný. Tak jsme to všichni

přežili, až na toho virtuálního studenta Šmída. Pád komunismu považuji za úžasný zázrak. Navzdory virtualitě, která se

na českou zemi od pradávna lepí. Věci se prostě dějí jenom

jakoby. Tři příklady z Prahy 5. Poslední tři starostové a jedna

starostka mají sice trvalé bydliště v Praze 5, ale ve skutečnosti žijí jinde. Žijí zde tedy jakoby či virtuálně. Školství je prioritou Prahy 5. Chybí však základní škola pro Cibulku a budova

ZŠ Plzeňská je pronajata a neslouží základnímu školství. Je

to tedy virtuální jakoby priorita. Návrh rozpočtů předpokládá

investice a schodek. Při vyúčtování se konstatuje vyrovnanost

či přebytek. Investovat se nepodařilo, a tak se pochválíme za

uvážlivé hospodaření. Máme rozpočet schodkově přebytkový

čili virtuální. Letos uplyne 200 let od narození Karla Havlíčka. Trefně si povzdechl:

„Kéž by nám Pán Bůh všeliké to vlastenčení

z huby do rukou vraziti ráčil!“ A já dodávám:

„Amen.“ n

Jiří Krátký, zastupitel MČ Praha 5

Josef Cuhra, předseda klubu

E-mail: jiri.kratky@praha5.cz

E-mail: josef.cuhra@praha5.cz

25