Pětka

ŘÍJEN /2021

ROZHOVOR

SPISOVATEL PETR BŘEZINA:

V některých mých pohádkách

vystupují reální nečestní lidé

V podstatě od útlého mládí si Petr Březina (1975)

rád hraje s písmenky a verši. Mluvené slovo ho provází

celým životem a jako dlouholetý člen Dismanova

dětského rozhlasového souboru měl možnost svůj hlas

šířit éterem po boku velikánů české kultury.

Svou první báseň, která byla zamilovaná, napsal

spolužačce Karolínce v první třídě. Od té doby byl

autorem několika studentských časopisů, pracoval

v nakladatelství a reklamní branži.

K

dyž se Petru Březinovi před

sedmi lety narodil syn Adam,

otevřel se mu nový pohled na

svět a začal se věnovat projektům pro

nejmenší. Tak například z prvního

letošního školního dne si prvňáčci

v Praze 5 odnášejí nejen spoustu nových zážitků, ale také speciální knihu

pohádek.

n Kdy jste napsal první pohádku

a o čem byla?

První pohádku, O Kozijášovi aneb Jak

se z čerta stal anděl, jsem napsal krátce

po narození mého syna Adama v roce

2014. Byla to šťastná náhoda, protože

jsme zrovna s manželkou odjížděli na

oběd k jejím rodičům a já chtěl našemu

miminku něco číst v autě.

Vyprávěl jsem v ní o čertu Kozijášovi, který v mládí přišel o jedno ucho

a kvůli tomu špatně slyšel. Tři zlá poslední přání hříšníků v pekle nechtěně

změnil na dobré skutky a v nebi ho

za to odměnili novou funkcí anděla.

A samozřejmě dostal i nové ucho.

Pohádka se natolik líbila, že ji

o rok později natočil Český rozhlas

a dodnes ji hrají v divadle.

fascinuje, baví?

Samozřejmě to, že každá má dobrý

konec a zlo je po zásluze potrestáno.

Boj s nespravedlností, zlobou a záští je

veden s humorem, chytrostí a odvahou. Je to široširý svět fantazie, kde

za každým rohem číhá nebezpečí

a dobrodružství.

Mohu se nesměle přiznat, že v některých mých pohádkách vystupují

reálné postavy nečestných lidí, které

jsem bohužel v životě potkal. Moji

hrdinové je pak v rozličných situacích

konfrontují s jejich hříchy, a pokud je

to jen trochu možné, dojde i k jejich

nápravě a pomyslné očistě.

právě ony?

Určitě má první pohádka O Kozijášovi aneb Jak se z čerta stal anděl,

protože na první „lásku“ nikdo jen tak

nezapomene.

Ve druhé pohádce, O rytíři, který

vyměnil poklad za řemeslo, hlavní

hrdina změní celý svůj dosavadní

život. Místo ubližování lidem jim začne pomáhat a chránit je. Nakonec si

vyslouží i lásku jedné vdovy a zachrání městečko od zlého ducha.

Jako třetí bych uvedl pohádku

O Uvěřilovi, Nevěřilovi a kohoutovi

z Jinonic. Dva zcela odlišní mládenci,

z nichž jeden nikomu nevěří a ten

druhý je důvěřivec, mají společně

zachránit princezny, zakleté v Železném hradu. Do cesty se jim postaví zlá

sudička Zlověna a oni oba musí v sobě

najít to nejlepší, aby dokázali zlomit

zlé kouzlo.

budete spisovatel a ještě k tomu

pohádkář?

16

n Co vás na pohádkách přitahuje,

n Tři nejoblíbenější pohádky. A proč

n Jak a kdy vás poprvé napadlo, že

Píšu od té doby, co jsem v první třídě

na Strossmayerově náměstí vstřebal

celou abecedu. Básničky, povídky, dvě

divadelní hry, školní noviny, prostě

vše, kde jsem se mohl vyjádřit jinak

než hlasem. Ten jsem mohl naopak

uplatnit v Dismanově dětském rozhlasovém souboru, kde jsem trávil celé

své dětství.

Rozhodnutí, že napíšu a vydám první knihu, padlo ve chvíli, kdy prvních

pět pohádek rozesmálo mou rodinu

a přátele. Pustil jsem se pilně do práce

a na podzim roku 2014 byla první

knížka Pohádky zpod Vidoule hotová.

Přesto jsem si nedokázal představit,

že bych si někdy troufl spojit svoje

jméno s bohulibým řemeslem spisovatele. Jednu věc jsem ale věděl jistě, tedy

přesněji řečeno cítil, že pohádka je literární útvar, který mi padne jako ulitý.

n Máte nějaký spisovatelský vzor?

Koho a proč?

Kniha je kamarád, který k vám promluví,

až když se na něj podíváte, říká Petr Březina

Nenazval bych to přímo vzorem, protože psaní je velice individuální věc, která

proudí na svět přes konkrétního spiso-