Pětka
ŘÍJEN /2021
HISTORIE
ŠKOLSTVÍ
Kněžna Eleonora v reformách
předběhla i Marii Terezii
Pod podlahou krumlovského
chrámu sv. Víta se nachází
nevzhledný žulový náhrobní
kámen s nápisem: „Zde leží
ubohá hříšnice Eleonora.
Proste za ni. Zemřela dne
5. května roku 1741.“ Absence
jakýchkoliv zdobných
funerálních prvků, typických
pro období vrcholného baroka,
může snadno vést k mýlce, že
se jedná o místo posledního
odpočinku osoby pocházející
z nižší, případně střední
společenské vrstvy. Opak je
pravdou.
O
statky uložené v obyčejné
rakvi náleží Eleonoře Amálii
ze Schwarzenberka, vévodkyni krumlovské a vdově po jednom
z nejbohatších šlechticů Českého
království. Ženě, která se významně
zasloužila o rozvoj místního školství,
a to ještě před slavnými reformami
císařovny Marie Terezie.
Pohádkové bohatství
Zakladatelem nebývalého majetkového vzestupu Schwarzenberků
v Českém království se stal Jan Adolf
I. Schwarzenberk a po něm jeho syn
Ferdinand Vilém, který koupil při
veřejné dražbě v roce 1684 dědictví po
hraběti Sinzendorfovi. Touto akvizicí
se poddanými Schwarzenberků stali
též obyvatelé Jinonic, Butovic a části
Smíchova.
O zvelebení zmíněné středočeské
domény se ale zasloužil až Ferdinandův syn Adam František, třetí kníže
ze Schwarzenberka. Vládcem nad
rodovým majetkem se stal po otcově
smrti v roce 1703 a už v roce 1710
zahajuje výstavbu barokního kostelíka
v Prokopském údolí. Ten byl zbudován podle plánů pražského architekta
a stavitele Pavla I. Bayera a náklady
přesáhly 6000 zl. Adam František si to
mohl dovolit.
Už tehdy náležel k zámožným aristokratům a svůj už tak značný majetek
ještě rozšířil v roce 1719, kdy po tetě
zdědil pohádkové bohatství po vymřelém rodu Eggenberků. Vedle řady
jihočeských panství získal rovněž rezi-
26
Eleonora Amálie
se svým synkem
Josefem Adamem
dence v Českém Krumlově nebo palác
v Praze. Krátce poté se navíc podařilo
ukončit i léta trvající manželskou krizi
s jeho chotí Eleonorou Amálií.
Nevěra, nebo dlužné věno?
Eleonora Amálie z mocného českého
rodu Lobkoviců spatřila světlo světa
ve Vídni v roce 1682 a za Adama
Františka byla provdána roku 1701.
Ženich ze sňatku nebyl nijak nadšený.
Ostatně miloval jinou dívku a sňatek
s Eleonorou mu dojednal otec vlastně
proti jeho vůli. Možná právě proto se
novomanželé prvního dítěte, dcerky
Marie Anny, dočkali až roku 1706.
Čtyři roky nato nastala krize, když
Dochovaná korespondence Eleonory
s jinonickým vrchnostenským
úředníkem a s místním farářem od roku
1733 svědčí o zájmu kněžny o duchovní
situaci na Schwarzenberském dominiu.
Adam svou manželku obvinil z nevěry, jíž se měla dopustit s francouzským
důstojníkem, a vyhnal ji z domácnosti.
Dochovaná korespondence ale
naznačuje, že skutečným motivem
Schwarzenberkova hněvu bylo
odmítání tchána vyplatit dojednané
Eleonořino věno ještě téměř deset let
po svatbě. Ať byl důvod jakýkoli, pro
mladou aristokratku nastalo nelehké
období nejistot, častého stěhování
a navíc se začala potýkat se zdravotními problémy. Přesto o záchranu
manželství dál bojovala. Vytvořila si
síť kontaktů, skrze které se snažila na
manžela nepřímo působit. Situace
se výrazně zlepšila po roce 1715
a k dalšímu uklidnění došlo začátkem
20. let po získání dědictví Eggenberků
a během příprav svatby jediné dcery.
Tehdy se jí podařilo na bratru vysoudit i nevyplacené věno.
Definitivní tečkou za krizí se stalo
narození syna Josefa Adama v prosinci 1722. Rodová legenda vypráví,
že zásluhu na narození dědice měly
i přímluvy u Jana Nepomuckého,
v jehož kapli v pražské katedrále sv.