Pětka

www.ipetka.cz 

společnosti se proměnily, z nadšení

a ochoty položit život se stalo kličko­

vání a hledání východiska, jak přežít

za každých okolností…

n Takže teprve v této době se podle

vás z Čechů stal pro někoho národ

švejků?

Jen se podívejte na odhodlání legio­

nářů během první světové války – lidí,

kteří prožili válečnou hrůzu a byli

pro ideu státu ochotni se znovu vrátit

do zákopů. Podívejte se na nadšení

a ochotu se obětovat u těch, kdo

mobilizovali – pro svůj stát, kterému

věřili. Zlom roku 1938 byl obrovskou

psychickou ranou vůči této důvěře.

Najednou nastal rozpor mezi ocho­

tou se obětovat a chováním elit, které

dlouhá léta hovořily o obraně vlasti –

a teď to vzdaly. Podle mého jsme se ale

tak docela „švejky“ nestali ani tehdy.

Je zde množství odbojářů za druhé

války, letci, vojáci na východě, u Tob­

ruku, parašutisté. To jsou znovu lidé

ochotní se obětovat za národní a státní

svobodu. Pak ale přijde rok 1945

a potažmo 1948 a je zde znovu zlom.

Osobně si myslím, že pro nějaké na­

učené společenské strategie je období

1938 až 1948 deseti nejhoršími roky,

které ovlivnily naše chování a ochotu

se obětovat za nějakou vyšší věc.

n Nezpůsobila by obrana Československa jisté prozření na straně

Západu? To by nás skutečně nechali

napospas a nezapojili se do bojů?

Rozhodně by se nezapojili – vždyť se

podívejte na válku s Polskem od 1. září

1939. Velmoci na Západě sice vyhlásily

Německu formálně válku, ale žádné

jednotky na obranu Polska neposlaly.

Nehledě na to, že si Polsko rozdělily Ně­

mecko a Sovětský svaz. Nevěřím tomu,

že by tehdy byla vůbec reálná ochota –

a ani schopnost –, aby se objevila nějaká

skutečně relevantní vojenská pomoc.

Zůstali bychom sami. Jinou věcí

jsou spekulace, že by se tím Hitler

hodně vyčerpal a skutečná světová

válka by vypukla o něco později – to

už by byl patrně jiný obrázek dějin.

Nehledě na to, že bychom se mohli

stát v tomto mezičase standardní sou­

částí Říše, a kdo ví, zda bychom se po

světové válce dobrali samostatnosti.

n Sovětský svaz nabízel Československu vojenskou pomoc. Šlo

o reálnou nabídku? Proč republika

tuto pomoc odmítla?

Sovětský svaz sondoval situaci, nabízel

své případné angažmá, přece jen

jsme měli od roku 1935 vzájemnou

smlouvu. Nesmíme ale zapomínat, že

Svaz nebyl po válce součástí vítězné­

ho systému v Evropě a jeho pomoc

byla motivována logicky také tím,

aby získal vliv uprostřed Evropy.

Navíc čistě vojensky by jeho jednotky

musely přecházet přes jinou zemi,

Najednou nastal rozpor mezi ochotou

se obětovat a chováním elit,

které dlouhá léta hovořily

o obraně vlasti a teď to vzdaly.

neměli jsme tehdy společnou hranici.

I z čistě vojenského hlediska by to bylo

komplikované, nehledě na diplomacii

a tehdejší rozložení sil.

Navíc Sovětský svaz si sám řešil

v té době mnoho vnitřních problémů

a jeho armáda nebyla po čistkách

v Moskvě zrovna ve stavu bojeschop­

nosti, aby napochodovala připraveně

do Československa. Byla to do značné

míry diplomatická hra, kterou chvíli

zkoušel hrát i prezident Beneš, ale

nebyla příliš reálná. n tk

doc. PhDr. Michal Stehlík, Ph.D.

Přední český historik zabývající se českými

a středoevropskými dějinami 20. století. V letech

2006 až 2014 byl děkanem Filozofické fakulty

Univerzity Karlovy, kde stále vyučuje soudobé dějiny.

Je autorem několika publikací a výstavních projektů.

17