Pětka
www.ipetka.cz
společnosti se proměnily, z nadšení
a ochoty položit život se stalo kličko
vání a hledání východiska, jak přežít
za každých okolností…
n Takže teprve v této době se podle
vás z Čechů stal pro někoho národ
švejků?
Jen se podívejte na odhodlání legio
nářů během první světové války – lidí,
kteří prožili válečnou hrůzu a byli
pro ideu státu ochotni se znovu vrátit
do zákopů. Podívejte se na nadšení
a ochotu se obětovat u těch, kdo
mobilizovali – pro svůj stát, kterému
věřili. Zlom roku 1938 byl obrovskou
psychickou ranou vůči této důvěře.
Najednou nastal rozpor mezi ocho
tou se obětovat a chováním elit, které
dlouhá léta hovořily o obraně vlasti –
a teď to vzdaly. Podle mého jsme se ale
tak docela „švejky“ nestali ani tehdy.
Je zde množství odbojářů za druhé
války, letci, vojáci na východě, u Tob
ruku, parašutisté. To jsou znovu lidé
ochotní se obětovat za národní a státní
svobodu. Pak ale přijde rok 1945
a potažmo 1948 a je zde znovu zlom.
Osobně si myslím, že pro nějaké na
učené společenské strategie je období
1938 až 1948 deseti nejhoršími roky,
které ovlivnily naše chování a ochotu
se obětovat za nějakou vyšší věc.
n Nezpůsobila by obrana Československa jisté prozření na straně
Západu? To by nás skutečně nechali
napospas a nezapojili se do bojů?
Rozhodně by se nezapojili – vždyť se
podívejte na válku s Polskem od 1. září
1939. Velmoci na Západě sice vyhlásily
Německu formálně válku, ale žádné
jednotky na obranu Polska neposlaly.
Nehledě na to, že si Polsko rozdělily Ně
mecko a Sovětský svaz. Nevěřím tomu,
že by tehdy byla vůbec reálná ochota –
a ani schopnost –, aby se objevila nějaká
skutečně relevantní vojenská pomoc.
Zůstali bychom sami. Jinou věcí
jsou spekulace, že by se tím Hitler
hodně vyčerpal a skutečná světová
válka by vypukla o něco později – to
už by byl patrně jiný obrázek dějin.
Nehledě na to, že bychom se mohli
stát v tomto mezičase standardní sou
částí Říše, a kdo ví, zda bychom se po
světové válce dobrali samostatnosti.
n Sovětský svaz nabízel Československu vojenskou pomoc. Šlo
o reálnou nabídku? Proč republika
tuto pomoc odmítla?
Sovětský svaz sondoval situaci, nabízel
své případné angažmá, přece jen
jsme měli od roku 1935 vzájemnou
smlouvu. Nesmíme ale zapomínat, že
Svaz nebyl po válce součástí vítězné
ho systému v Evropě a jeho pomoc
byla motivována logicky také tím,
aby získal vliv uprostřed Evropy.
Navíc čistě vojensky by jeho jednotky
musely přecházet přes jinou zemi,
Najednou nastal rozpor mezi ochotou
se obětovat a chováním elit,
které dlouhá léta hovořily
o obraně vlasti a teď to vzdaly.
neměli jsme tehdy společnou hranici.
I z čistě vojenského hlediska by to bylo
komplikované, nehledě na diplomacii
a tehdejší rozložení sil.
Navíc Sovětský svaz si sám řešil
v té době mnoho vnitřních problémů
a jeho armáda nebyla po čistkách
v Moskvě zrovna ve stavu bojeschop
nosti, aby napochodovala připraveně
do Československa. Byla to do značné
míry diplomatická hra, kterou chvíli
zkoušel hrát i prezident Beneš, ale
nebyla příliš reálná. n tk
doc. PhDr. Michal Stehlík, Ph.D.
Přední český historik zabývající se českými
a středoevropskými dějinami 20. století. V letech
2006 až 2014 byl děkanem Filozofické fakulty
Univerzity Karlovy, kde stále vyučuje soudobé dějiny.
Je autorem několika publikací a výstavních projektů.
17