Pětka

KVĚTEN /2021

HISTORIE

RUDOLFÍNSKÁ ÉRA

Tragický požár po vpádu

Pasovských trval tři dny

hojně pěstuje na smíchovských a košířských svazích, zatímco rovina podél

Vltavy je ideálním místem pro ovocné

sady a zeleninové zahrádky.

Dvořan Adam II. z Hradce si proto

za „hladovou zdí“ vytváří hospodářské zázemí pro svůj palác na Malé

Straně a postupně kupuje butovický

a košířský statek. A změny majitele

se dočkala i ves Smíchov, kterou od

Jana Kutovce z Úrazu v roce 1591 za

6000 kop míšeňských odkoupilo Staré

Město pražské.

Historici se při hodnocení

takzvané rudolfínské éry

v českých zemích v zásadě

shodují v konstatování,

že se jednalo o období

hospodářského, společenského

a kulturního rozkvětu. Přes

náboženské tenze země

v prvních desetiletích

Rudolfova panování nezažila

významnější konflikty

a v čele stavovské obce

zatím dominovali smířliví

představitelé vlivných

staročeských šlechtických

rodů, jako byli například

jihočeští Rožmberkové nebo

jejich příbuzní páni z Hradce.

O

byvatelé Českého království si

tehdy užívali plodů vzešlých

z dlouholetého míru. Harmonické časy se vytrácejí s přelomem

prvního a druhého decennia 17. století a tragickou tečkou za érou slavného

panovníka se stane vpád žoldnéřských

vojsk Rudolfova bratrance Leopolda

Pasovského. Jedním z míst, jimž se

tato událost stala osudnou, byla i ves

Smíchov, rozvíjející se slibně při levém

vltavském břehu za Újezdskou branou,

zvanou tehdy také Kartouzská.

Lesk císařského dvora

Nadějný arcikníže Rudolf Habsburský se přičiněním svého otce císaře

Maxmiliána II. od roku 1572 stává

postupně uherským panovníkem,

králem českým a po Maxmiliánově

smrti v roce 1576 rovněž římským císařem. Mocné středoevropské soustátí

se tehdy navíc může opřít o své ještě

mocnější příbuzné – o habsburské

vládce říše, „nad níž slunce nikdy

nezapadá“.

Na Prahu a okolní obce odraz císařova lesku dopadá dvojnásob po roce

1583, kdy se Rudolf II. z obav před

vzmáhající se tureckou hrozbou rozhodl splnit přání českých poddaných

26

Portrét císaře

Rudolfa II.

od Hanse

von Aachena

a přesídlit z rodné Vídně na Pražský

hrad. Příchod císařského dvora se

pro Prahu stává stimulem k nebývalému kulturnímu a hospodářskému

rozkvětu. Do hlavního města proudí

umělci a vědci z celé Evropy, dochází

k výstavbě honosných paláců a mění

se i jeho národnostní složení.

Rostoucí počet obyvatelstva se

promítá i do poptávky v oblasti

zásobování metropole potravinami,

ale i vínem, které se od dob Karla IV.

Už v 90. letech 16. století císař Rudolf

II. zahájil vojenské akce proti rozpínající

se Osmanské říši, která okupovala

část území jeho Uherského království

a ohrožovala některé rakouské državy.

Vzestup Smíchova

Zájem o smíchovské pozemky a místní hospodářské dvorce je patrný ze

zápisů v dochované gruntovní knize.

Od staroměstských následně odkupují

usedlosti a zahrady pražští měšťané, například kancléř Jiří Hejdelius

z Rasn­štejna, ale hlad po půdě se

rozmáhá i mezi smíchovskými poddanými. Jedním z nich je i Václav Kolář,

majitel poddanského gruntu, který

obhospodařoval se svou manželkou

Marianou. Spolu s ostatními poddanými měl vůči vrchnosti povinnost platit

včas daně, čistit a opravovat silnici vedoucí k pražské bráně a dohlížet, aby

se formani nevyhýbali placení mýta.

Na Smíchově se v roce 1606 usadil

rovněž jeho syn Jiří Kolář s manželkou Annou. Za 175 kop grošů

českých koupil usedlost „vedle dvorce

Václava Krejčího“, místního rychtáře,

se čtrnácti záhony a třemi krávami.

Smíchov tehdy představoval upravenou obec s gotickým kostelem sv.

Filipa a Jakuba, s několika mlýny při

vltavském břehu a krčmou provozovanou jistým Havlem Jandou. Idylické

časy ale neměly mít dlouhého trvání.

Vysoká politika

Už v 90. letech 16. století císař Rudolf

II. zahájil vojenské akce proti rozpínající se Osmanské říši, která okupovala

část území jeho Uherského království a ohrožovala některé rakouské

državy. Velením armád pověřil bratra

Matyáše, který se stal i místodržícím

ve východních provinciích. Rozehranou politickou partii v roce 1604

ještě zkomplikovalo povstání uherské

šlechty.