Pětka
KVĚTEN /2021
HISTORIE
RUDOLFÍNSKÁ ÉRA
Tragický požár po vpádu
Pasovských trval tři dny
hojně pěstuje na smíchovských a košířských svazích, zatímco rovina podél
Vltavy je ideálním místem pro ovocné
sady a zeleninové zahrádky.
Dvořan Adam II. z Hradce si proto
za „hladovou zdí“ vytváří hospodářské zázemí pro svůj palác na Malé
Straně a postupně kupuje butovický
a košířský statek. A změny majitele
se dočkala i ves Smíchov, kterou od
Jana Kutovce z Úrazu v roce 1591 za
6000 kop míšeňských odkoupilo Staré
Město pražské.
Historici se při hodnocení
takzvané rudolfínské éry
v českých zemích v zásadě
shodují v konstatování,
že se jednalo o období
hospodářského, společenského
a kulturního rozkvětu. Přes
náboženské tenze země
v prvních desetiletích
Rudolfova panování nezažila
významnější konflikty
a v čele stavovské obce
zatím dominovali smířliví
představitelé vlivných
staročeských šlechtických
rodů, jako byli například
jihočeští Rožmberkové nebo
jejich příbuzní páni z Hradce.
O
byvatelé Českého království si
tehdy užívali plodů vzešlých
z dlouholetého míru. Harmonické časy se vytrácejí s přelomem
prvního a druhého decennia 17. století a tragickou tečkou za érou slavného
panovníka se stane vpád žoldnéřských
vojsk Rudolfova bratrance Leopolda
Pasovského. Jedním z míst, jimž se
tato událost stala osudnou, byla i ves
Smíchov, rozvíjející se slibně při levém
vltavském břehu za Újezdskou branou,
zvanou tehdy také Kartouzská.
Lesk císařského dvora
Nadějný arcikníže Rudolf Habsburský se přičiněním svého otce císaře
Maxmiliána II. od roku 1572 stává
postupně uherským panovníkem,
králem českým a po Maxmiliánově
smrti v roce 1576 rovněž římským císařem. Mocné středoevropské soustátí
se tehdy navíc může opřít o své ještě
mocnější příbuzné – o habsburské
vládce říše, „nad níž slunce nikdy
nezapadá“.
Na Prahu a okolní obce odraz císařova lesku dopadá dvojnásob po roce
1583, kdy se Rudolf II. z obav před
vzmáhající se tureckou hrozbou rozhodl splnit přání českých poddaných
26
Portrét císaře
Rudolfa II.
od Hanse
von Aachena
a přesídlit z rodné Vídně na Pražský
hrad. Příchod císařského dvora se
pro Prahu stává stimulem k nebývalému kulturnímu a hospodářskému
rozkvětu. Do hlavního města proudí
umělci a vědci z celé Evropy, dochází
k výstavbě honosných paláců a mění
se i jeho národnostní složení.
Rostoucí počet obyvatelstva se
promítá i do poptávky v oblasti
zásobování metropole potravinami,
ale i vínem, které se od dob Karla IV.
Už v 90. letech 16. století císař Rudolf
II. zahájil vojenské akce proti rozpínající
se Osmanské říši, která okupovala
část území jeho Uherského království
a ohrožovala některé rakouské državy.
Vzestup Smíchova
Zájem o smíchovské pozemky a místní hospodářské dvorce je patrný ze
zápisů v dochované gruntovní knize.
Od staroměstských následně odkupují
usedlosti a zahrady pražští měšťané, například kancléř Jiří Hejdelius
z Rasn tejna, ale hlad po půdě se
š
rozmáhá i mezi smíchovskými poddanými. Jedním z nich je i Václav Kolář,
majitel poddanského gruntu, který
obhospodařoval se svou manželkou
Marianou. Spolu s ostatními poddanými měl vůči vrchnosti povinnost platit
včas daně, čistit a opravovat silnici vedoucí k pražské bráně a dohlížet, aby
se formani nevyhýbali placení mýta.
Na Smíchově se v roce 1606 usadil
rovněž jeho syn Jiří Kolář s manželkou Annou. Za 175 kop grošů
českých koupil usedlost „vedle dvorce
Václava Krejčího“, místního rychtáře,
se čtrnácti záhony a třemi krávami.
Smíchov tehdy představoval upravenou obec s gotickým kostelem sv.
Filipa a Jakuba, s několika mlýny při
vltavském břehu a krčmou provozovanou jistým Havlem Jandou. Idylické
časy ale neměly mít dlouhého trvání.
Vysoká politika
Už v 90. letech 16. století císař Rudolf
II. zahájil vojenské akce proti rozpínající se Osmanské říši, která okupovala
část území jeho Uherského království a ohrožovala některé rakouské
državy. Velením armád pověřil bratra
Matyáše, který se stal i místodržícím
ve východních provinciích. Rozehranou politickou partii v roce 1604
ještě zkomplikovalo povstání uherské
šlechty.