Pětka
KVĚTEN /2021
ROZHOVOR
zdaleka vyhnout, protože tam děti
křičí bolestí a utrpením. Byli bychom
rádi, kdyby i díky tomu byla veřejnost
trošku lépe informovaná.
Ondřej: Když se podíváme třeba do
Londýna nebo Izraele, kde jsou na
špici v oboru, tak tam jsou dětské
hospice běžně umístěné v městských
komunitách, takže ti sousedé tím
nejen netrpí, ale vznikají tam přátelské
vztahy a zapojují se do běžného soužití. A vlastně považují za obohacení, že
se mohou potkat s rodiči nemocných
dětí.
n Větší informovanost veřejnosti
by mohla sehrát roli i při shánění
finančních partnerů, přitáhnutí
pozornosti politiků a větší angažovanosti státu. Je to tak?
Ondřej: Dneska máme v České
republice asi 13 tisíc dětí, které by
mohly využít paliativní péči. To je
13 tisíc rodin. To naše centrum je
z definice věci nízkokapacitní. My
jsme vlastně na začátku řekli, kolik
do té nadace chceme vložit, a v kontextu toho jsme řekli, že tam bude
deset až patnáct lůžek. Když to dáte
do kontrastu s těmi 13 tisíci dětmi, je
to malé číslo. Takže už jsme zaslechli,
že je to vlastně hrozně moc peněz
a úsilí na relativně malé zařízení
a jestli to vůbec dává smysl. Ono to
tak úplně není. Děti se tam budou
v pravidelných intervalech střídat,
takže ročně obsloužíme nižší stovky
rodin. Ale dává to určitou představu
o finanční náročnosti. Pokud bychom
tu péči chtěli dotáhnout celorepublikově na nějakou světovou úroveň,
tak to žádný mecenáš sám nemůže
zvládnout. Naše zařízení tak vnímáme i jako příležitost, jak do celého
systému přivést nějaký další způsob
financování ze státního rozpočtu a od
jiných soukromých dárců.
Katarína: Naše nadace nerovná se jen
vybudování tohoto centra, ale je to
o rozvoji dětské paliativní péče.
n Kdy bude centrum na Cibulce
hotové?
Ondřej: Rok 2026 odhadujeme, že by
to mohlo být reálné. Objekt je kulturní
památka a my ji chceme maximálně zachovat v souladu s vysokými
standardy památkářů a zároveň půjde
o zdravotnický objekt se svými standardy. Víme, že ty záležitosti spojené
se schvalováním mají tendenci se
prodlužovat, ale věříme, že úřady to
budou brát s prioritou a veškerá povolení zvládneme během jednoho roku.
Pak je reálné stavbu do pěti let udělat
a zahájit provoz.
18
Katarína se
s Ondřejem poznala
na své narozeninové
párty v baru
zpráv bylo patrné, že se do toho městská část pouští, protože chce zachránit
Cibulku. Že Praze 5 a té komunitě lidí,
kteří žijí okolo, jde o záchranu historické památky, a to v našem rozhodování také sehrálo důležitou roli.
ku, ale nikdy na ni nejste sami. Jak už
jsem říkala, člověk, který má pečovat,
musí i odpovídající péči dostávat.
Máme podporu mezi sebou, máme
podpůrný tým, což je vlastně terapeut,
který pomáhá rodinám i personálu.
Máme pravidelné supervize, kde si
povídáme o tom, co je pro nás těžké,
a hledáme, jak to překonat. Občas se
stane, že se nás někde dotkne něco
více, ale víme, že s tím musíme hned
něco dělat, abychom zvládli pečovat
o druhé. U nás se hodně odreagováváme humorem a smíchem. K nám,
když někdo přijde do hospice, tak se
dost diví, že se tam furt smějeme.
n Oba působíte velmi optimisticky,
Ondřej: To potvrzuju. Tam v kancelá-
Katarína: Těch aspektů, jak se s tím
n Důležitá je určitě i partnerská
n Jakou roli sehrála při rozhodování
o Cibulce Praha 5, která už měla
uzavřenou dohodu o odkoupení
areálu?
Ondřej: Pro nás bylo pozitivní zjištění,
že městská část jedná o odkupu, protože to znamenalo, že tam bude zájem
na straně prodávajícího.
Katarína: Také bylo důležité, že z těch
a přitom je vidět, jak jste ponořeni
do tématu, které je podstatou velmi
bolestivé a emotivní. Jak se s tím
vyrovnáváte?
vyrovnat, je celá řada. Ale důležité je,
že v hospici pracujeme jako tým. To
znamená, že můžete mít slabší chvil-
Pokud veškerá povolení zvládneme
během jednoho roku, pak je reálné do
pěti let zahájit provoz.
řích se pořád někdo směje, za břicho
se popadá, to člověk opravdu neočekává. Ono to ale jinak nejde.
podpora ve vztahu. Jak se potkal
s prominutím „ajťák“ s budoucí
lékařkou?
Ondřej: (lakonicky) V baru. (smích)
My už se známe dlouho. Když Katarína
slavila 18. narozeniny, tak jí bratr, taky
ajťák, uspořádal narozeninovou oslavu
v baru pod podmínkou, že si tam může
pozvat i svoje kamarády a spolužáky.
Jedním z nich jsem byl já a od té doby
jsme s Katarínou spolu. n sb