Pětka
DUBEN /2022
ROZHOVOR
ZPĚVAČKA BÁRA BASIKOVÁ:
Praha 5
je spojená
s krásným
obdobím
mého života
Se zpěvačkou s nenapodobitelným hlasem
a nezaměnitelnými dolíčky jsme se sešli
v pražské kavárně Cafe-Cafe. Za okny
zářilo slunce prvního jarního dne, a tak se
hezky klábosilo a vzpomínalo třeba i na
léta strávená v Praze 5. Ale stejně se hovor
často stáčel k událostem, které pominout
jednoduše nejde.
V
80. letech začala zpívat se
skupinou Martina Němce Precedens, se kterou vydala i svou
první desku Doba ledová. Z té doby
pochází hity jako třeba Dívčí válka.
Na pódiích před mraky milovníků
jejího hlasu vystupuje dodnes.
životní epizodou s covidem, co ti to
dalo? Co ses naučila?
Mám se dobře, ale je těžký o tom mluvit, když se kousek za hranicí dějí tak
strašný věci. Sotva jsme se vyhrabali
z covidu, tak přišel další průšvih.
Podstatně horší průšvih, to bych ráda
podotkla. Takže pomáháme Ukrajině.
Děláme charitativní koncerty, finanční
sbírky, a hlavně po dvou letech restrikcí můžeme pomáhat tím, co jako
umělci umíme. Můžeme koncertovat
a výtěžky dávat na pomoc lidem, kteří
jsou v opravdu zoufalé situaci.
n Takže práce ve svém obvyklém
n Ty jsi pracovala nejdříve v domově
Mám. Spousta koncertů a je vidět, že
i lidem kultura chyběla. Chodí jich
hodně. Kéž by to vydrželo.
To se tak nedá říct. Oboje bylo svým
způsobem náročný, hlavně na psychi-
oboru máš po covidu dost…
16
n Když se ohlédneš za dvouletou
Třeba to, že se nesmíš za žádný situace
hroutit. Musíš fungovat, a zvlášť když
jsi rodič, musíš myslet na děti a snažit
se, aby na ně ta situace nedopadla víc,
než je nezbytně nutné. Když jsem přišla o práci, což byla obrovská zkušenost, kterou jsem do té doby nezažila,
tak jsem neměla problém jít pracovat
manuálně. Nechtěla jsem sedět doma
s rukama v klíně a zároveň jsem si
potřebovala vydělat. Já jsem ten typ,
že když peníze jsou, tak se mají utratit.
Takže nemám našetřeno, a to mě
docela doběhlo. Vzpomněla jsem si
na babičku, která říkávala: „Barunko,
musíš si šetřit. Nikdy nevíš, co přijde.“
Já se nad tím vždycky usmívala a najednou to tady bylo.
n Báro, jak se máš?
Bára Basiková se na
koncertních pódiích
objevuje už zhruba
40 let
pro seniory a pak v dětském domově. Co ti bylo bližší?
ku, ale zároveň krásný. Víš co, najednou se ti úplně změní život a dostaneš
se do prostředí, kam se normálně nedostaneš. V domově pro seniory to na
jednu stranu bylo pro moji křehkou
psychiku docela náročný, protože tam
vidíš, jak ty lidi už pomalu odcházejí.
Mně se honilo hlavou, že všichni ti
stařečkové a stařenky byli kdysi malé
děti, které si hrály, běhaly po louce
a kopaly do míče, a jak je ten život
v tomhle neúprosnej, ale taky spravedlivej. No a v dětském domově, to bylo
zase úplně jiný prostředí, kam bych se
takhle blízko nikdy nedostala. Tam je
to zase smutný, že jde o děti, které jsou
nechtěné, o které nemají rodiče zájem.
Ale práce hezká, akorát se tam neřeší
pro změnu minulost, ale budoucnost.
n Báro, děláme rozhovor pro rad-
niční časopis Pětka a ty jsi říkala,
že máš k Praze 5 speciální vztah
a hezké vzpomínky. Tak povídej…
Já jsem ten
typ, že když
peníze jsou,
tak se mají
utratit.
Ano. Když se nám narodily holčičky dvojčátka Maruška a Anička,
tak jsme bydleli krátce v Karlíně. Byl
to krásnej byt, ale pořád nám přišlo,
že v těch devadesátkách má Karlín
„černou duši“, jak zpívá Ivan Hlas.
Tak jsme chtěli, když bylo dětem tři
a půl roku, aby holčičky chodily do
školky někde s lepším ovzduším a prostředím. A protože v Praze 5 bydleli
manželovi rodiče v ulici Nad Palatou
pod strahovským stadionem, tak jsme
věděli o nádherné školce s obrov-