Pětka

DUBEN /2022

ROZHOVOR

ZPĚVAČKA BÁRA BASIKOVÁ:

Praha 5

je spojená

s krásným

obdobím

mého života

Se zpěvačkou s nenapodobitelným hlasem

a nezaměnitelnými dolíčky jsme se sešli

v pražské kavárně Cafe-Cafe. Za okny

zářilo slunce prvního jarního dne, a tak se

hezky klábosilo a vzpomínalo třeba i na

léta strávená v Praze 5. Ale stejně se hovor

často stáčel k událostem, které pominout

jednoduše nejde.

V

80. letech začala zpívat se

skupinou Martina Němce Precedens, se kterou vydala i svou

první desku Doba ledová. Z té doby

pochází hity jako třeba Dívčí válka.

Na pódiích před mraky milovníků

jejího hlasu vystupuje dodnes.

životní epizodou s covidem, co ti to

dalo? Co ses naučila?

Mám se dobře, ale je těžký o tom mluvit, když se kousek za hranicí dějí tak

strašný věci. Sotva jsme se vyhrabali

z covidu, tak přišel další průšvih.

Podstatně horší průšvih, to bych ráda

podotkla. Takže pomáháme Ukrajině.

Děláme charitativní koncerty, finanční

sbírky, a hlavně po dvou letech restrikcí můžeme pomáhat tím, co jako

umělci umíme. Můžeme koncertovat

a výtěžky dávat na pomoc lidem, kteří

jsou v opravdu zoufalé situaci.

n Takže práce ve svém obvyklém

n Ty jsi pracovala nejdříve v domově

Mám. Spousta koncertů a je vidět, že

i lidem kultura chyběla. Chodí jich

hodně. Kéž by to vydrželo.

To se tak nedá říct. Oboje bylo svým

způsobem náročný, hlavně na psychi-

oboru máš po covidu dost…

16

n Když se ohlédneš za dvouletou

Třeba to, že se nesmíš za žádný situace

hroutit. Musíš fungovat, a zvlášť když

jsi rodič, musíš myslet na děti a snažit

se, aby na ně ta situace nedopadla víc,

než je nezbytně nutné. Když jsem přišla o práci, což byla obrovská zkušenost, kterou jsem do té doby nezažila,

tak jsem neměla problém jít pracovat

manuálně. Nechtěla jsem sedět doma

s rukama v klíně a zároveň jsem si

potřebovala vydělat. Já jsem ten typ,

že když peníze jsou, tak se mají utratit.

Takže nemám našetřeno, a to mě

docela doběhlo. Vzpomněla jsem si

na babičku, která říkávala: „Barunko,

musíš si šetřit. Nikdy nevíš, co přijde.“

Já se nad tím vždycky usmívala a najednou to tady bylo.

n Báro, jak se máš?

Bára Basiková se na

koncertních pódiích

objevuje už zhruba

40 let

pro seniory a pak v dětském domově. Co ti bylo bližší?

ku, ale zároveň krásný. Víš co, najednou se ti úplně změní život a dostaneš

se do prostředí, kam se normálně nedostaneš. V domově pro seniory to na

jednu stranu bylo pro moji křehkou

psychiku docela náročný, protože tam

vidíš, jak ty lidi už pomalu odcházejí.

Mně se honilo hlavou, že všichni ti

stařečkové a stařenky byli kdysi malé

děti, které si hrály, běhaly po louce

a kopaly do míče, a jak je ten život

v tomhle neúprosnej, ale taky spravedlivej. No a v dětském domově, to bylo

zase úplně jiný prostředí, kam bych se

takhle blízko nikdy nedostala. Tam je

to zase smutný, že jde o děti, které jsou

nechtěné, o které nemají rodiče zájem.

Ale práce hezká, akorát se tam neřeší

pro změnu minulost, ale budoucnost.

n Báro, děláme rozhovor pro rad-

niční časopis Pětka a ty jsi říkala,

že máš k Praze 5 speciální vztah

a hezké vzpomínky. Tak povídej…

Já jsem ten

typ, že když

peníze jsou,

tak se mají

utratit.

Ano. Když se nám narodily holčičky dvojčátka Maruška a Anička,

tak jsme bydleli krátce v Karlíně. Byl

to krásnej byt, ale pořád nám přišlo,

že v těch devadesátkách má Karlín

„černou duši“, jak zpívá Ivan Hlas.

Tak jsme chtěli, když bylo dětem tři

a půl roku, aby holčičky chodily do

školky někde s lepším ovzduším a prostředím. A protože v Praze 5 bydleli

manželovi rodiče v ulici Nad Palatou

pod strahovským stadionem, tak jsme

věděli o nádherné školce s obrov-