Pětka

www.ipetka.cz 

jsou youtubeři, kteří dokážou ty děti

úplně masírovat až vymývat mozek.

Když nebudeš mít tyhle boty a tenhle vohoz, tak jsi v partě úplně „out“

a podobně. Pak člověk musí umět

tomu dítěti vysvětlit, že tímhle se lidi

posuzovat nemají. Že jsou jiný hodnoty

než rádoby trendy boty za tisíce. V tom

mně přijde ta doba pro děti složitější.

I pro nás jako rodiče. A opatření kolem

covidu tomu zrovna nepomohla.

n Myslíš zavřené školy a pro jistotu

i zákaz sportování?

Já už se k tomu nechci moc vracet.

V prosinci jsem na tohle téma vydala

knihu, a to myslím už stačilo. Ale pro

děti to byl obrovský zásah do života.

Mnohonásobně větší než do života dospělých. Ale to už jsem říkala

mnohokrát a na sociálních sítích jsem

dostala svoje. To se až někdy divím,

kde se v lidech bere taková zloba a že

jsou schopní ji takhle přes sociální síť

ventilovat.

n Protože ti to nemusí říkat do očí…

Protože kdyby to museli říct do očí,

tak to neřeknou. To je trochu zrůdnost

těch sociálních sítí.

n Sociální sítě si ty posty samy

skou zahradou, s bazénem a hřištěm. Vždycky jsme na ni u babičky

a dědečka koukali a podařilo se nám

domluvit, že tam holky vzali. No a čtyři roky jsme tam holčičky vozili, tedy

hlavně manžel. A jsou to hrozně hezký

vzpomínky. Na školku, na holky, když

byly malé, a taky na mládí. Bylo to

fajn a jsem za to dodneška ráda, že

tam holky mohly chodit.

n Když jsme se dotkli dětí, byť víme,

že nejsou nadšené, když o nich maminka hovoří veřejně. Dělají radost?

Dělají. Jsem ráda, že se holkám

v životě daří, že mají skvělé partnery.

Mně šlo vždycky o to, abych z nich

vychovala v první řadě slušný lidi.

Aby každý, kdo je pozná, řekl, to jsou

fajn holky, slušný, srdečný, pracovitý,

skromný. A to samé se samozřejmě

snažím i u syna. Ale teď je ten věk,

bude mu 13 let, trochu složitější

(smích). Má svoje chvilky, kdy má

pocit, že je na něm pácháno příkoří,

a řeší to hodně nahlas, nebo mě plácá

po zádech a říká „klid, kámo“, když se

dohadujeme o nějakých školních věcech. Ale jinak je ke mně až galantní.

Když večer přijde, dá mi pusu a řekne

„maminko, já tě mám tak rád“, a že

jsem na něj hodná, tak to je moc hezký. A doufám, že z něj vyroste slušnej

člověk a fajn chlap.

n Vidíš nějaké rozdíly ve výchově

holek a kluka?

Hele, je to úplně jiný. Přiznám se, že

pro mě jako pro ženu je mnohem těžší

vychovávat kluka. Je to o větší toleranci a trpělivosti, ale tu já mám. Ještě nás

samozřejmě čeká puberta, kterou třeba holky měly úplně pohodovou. Děsí

mě teď ten virtuální svět, ve kterém

děti vyrůstají, sociální sítě, ze kterých

je mně někdy až fyzicky špatně. Ale

snažím se nabízet alternativu. Cestujeme, mluvíme spolu, tak to snad padne

na úrodnou půdu. Ale čekají nás ještě

krušná léta. První mejdan, první

zkušenost s pitím. To by měl zafungovat jeho otec, na kterého si opravdu ve

vztahu k synovi nemůžu v nejmenším

stěžovat. Já si myslím, že když už to

musí přijít, tak by se měl syn poprvé

opít s tátou, který pro to bude mít

lepší pochopení. Tohle mě trochu děsí,

že doba je teď taková zběsilá, a že je

mnohem více nebezpečí pro ty mladé,

než bylo za nás.

n Myslíš okřídlené „tohle za našich

mladých let nebývalo“?

Přesně. Kolikrát se přistihnu, že říkám

to samý, jako říkávala babička. Asi máš

pravdu, že každá doba má svoje. Na mě

je tahle doba někdy až moc dynamická.

Když holky dostaly v patnácti první

počítač, to bylo něco! A úplně jinak ho

používaly. Dneska o pár let později už

má každej v ruce chytrej telefon a děti

spolu komunikují skrze sociální sítě,

i když sedí kousek od sebe nebo dokonce u jednoho stolu. A další kapitola

nepíšou… Ale pojďme na něco optimističtějšího, slyšel jsem o turné

Stromboli. Jako fanoušek jsem už

nedoufal…

Dcery pod

Strahovem

chodily do

nádherné

školky

s obrovskou

zahradou,

s bazénem

a hřištěm.

No, na tom výročním koncertu v O2

aréně jsi byl, ne? (Výroční koncert ke

30 letům Stromboli, pozn. autora)

n Byl.

To bylo v prosinci 2014. My jsme

vůbec nevěřili, že bychom to dokázali

vyprodat. Že pořád jsou u nás a na

Slovensku lidi, kteří tu dobu s námi

prožili, a dodneška potkávám lidi

z různých sfér a oborů, že Stromboli

pro ně v té době „něco“ znamenaly.

A od toho koncertu se nám pravidelně ozývali promotéři, že by chtěli

koncert. Takže jsme pak něco odehráli

a přišla asi dva roky pauza. A v roce

2020 jsme připravili větší sérii koncertů, ale to nám vzal covid a v roce 2021

jakbysmet. Takže na to došlo až teď,

ale hrozně se na to těšíme a snad si to

s lidma užijeme. Asi už naposledy.

n Proč naposledy?

Už jsme starý (šeptem). Někomu už

se nechce dělat muziku úplně na plno.

A upřímně já o tom taky zrovna v případě Stromboli přemýšlím. U zpěvačky je to obzvlášť citlivé téma věku.

A pravda je, že Stromboli jsou hlavně

z doby, kdy jsem byla mladá holka

v plný síle. A to na pódiu už v tomhle

věku těžko okecáš. Myslím si, že jde

trochu i o důstojnost. V určitým věku

už je prostě dobrý si říct, hele na tohle

už nemám. Ale je to taky svým způsobem umění si to přiznat. n sb

17