Pětka
LISTOPAD /2020
KULTURA
GALERIE PRÁDELNA
Miroslav Pangrác vystavuje virtuálně
V listopadu představuje
výtvarník Miroslav Pangrác
ml. výběr ze své nejnovější
tvorby v Galerii Prádelna při
Komunitním centru Prádelna
v Holečkově ulici.
S
tane se tak již počtvrté, ale
poprvé si výstavu návštěvníci
budou moci prohlédnout pouze
virtuálně, neboť z důvodu vyhlášených
opatření kvůli pandemii je provoz
komunitního centra přerušený. Stejně
jako pravidelné kurzy pro seniory se
tedy i výstavní činnost přesouvá do
světa „on-line“.
Autor se narodil v Praze jako syn
sochaře Miroslava Pangráce. Od útlého věku je sžitý s otcovým ateliérem,
kde v pozdějším věku získává zkušenosti ve výtvarném umění. Díky pohybu ve společnosti výtvarníků, neboť
malíři, sochaři a grafici jsou četnými
rodinnými přáteli, si upevňuje vztah
k malbě i sochařskému stojanu. Přesto
si však při rozhodování o budoucím
zaměstnání prosazuje vlastní cestu.
Žák Heleny Slavíkové-Hruškové
V mládí navštěvoval malířskou školu
Heleny Slavíkové-Hruškové v Praze 5,
vystudoval SOU nábytkářské pro bytové
zařízení. Po absolvování vojenské služby
realizoval několik společných výstav
s otcem. Pro odlišení své a otcovy tvorby
začal používat pseudonym „Grác“.
Přestože jeho díla vznikají v ústraní,
je návštěvníkem ateliérů rodinných
přátel. Pravidelně vystavuje, je zván
ke kolektivním výstavám, jeho obrazy
jsou zastoupeny ve sbírkách v Čechách
i cizině, stává se členem Nového Sdružení pražských umělců. V roce 2011
byl zařazen do Slovníku rakovnických
výtvarníků a Artarchivu – informačního
systému pro moderní umění. V současné době je spolumajitelem malé firmy,
velikou výhodu vidí v možnosti organizovat si čas tak, aby mohl jeho velkou
část věnovat malování.
Vlastní umělecký směr
Ze sochařských děl Pangrácova otce
známe především portréty významných osobností, jen namátkou Josef
Zítek na kolonádě v Karlových Varech,
reliéfy Eduarda Basse a Jana Drdy na
Jiráskově náměstí v Praze, Bedřich
Václavek v Třebíči, Antonín Slavíček
a J. V. Rais v Kameničkách, Karel Čapek
14
Miroslav Pangrác
nevystavuje
v Prádelně poprvé
Jedno z děl
nazvané Čas
Autor se s oblibou
zabývá i plastikou
v pantheonu Národního muzea, z jiných
například figurální tvorba Lidická žena
instalovaná v památníku Terezín.
Syn však prosazuje vlastní umělecký směr, od krajin a portrétů přechází
až k abstraktní malbě. Mezi používané
výtvarné techniky patří jak olejové
a akrylové barvy, tak i koláže, takzvané asambláže, zhotovené z vlastních
rozřezaných obrazů. Struktury, linie,
obrazy inspirované hieroglyfy, symboly života i smrti především zaujmou
fascinující až mystickou hrou barev
a vznikají často momentální představou, vnuknutím. Pangrác do maleb
minimálně zařazuje figury a portréty.
Nebojí se experimentovat a kombinovat, ze spontánně vzniklých struktur
a nevšedních tvarů pak dotváří obrazy
do finální podoby. Takřka všemi malbami prostupují temné barvy.
Kromě malby se zabývá také
plastikou, která bývá provedená v klasických materiálech – sádra, hlína,
bronzový odlitek.
Nerezignovat na kulturu
„Miroslav Pangrác à la Grác patří
mezi zavedené umělce, kteří pravi-
delně představují část své aktuální
tvorby kromě renomovaných galerií
také v naší Galerii Prádelna, čehož si
osobně velmi vážím. Letošní výstava
byla naplánována již počátkem roku,
přičemž nikdo v té době netušil, co
se bude nyní odehrávat. Nicméně ani
v těžkých dobách je třeba nerezignovat na kulturu, neboť přínos umění
je právě v takovýchto chvílích zvláště
významný. Proto jsem rád, že se Pangrácova výstava uskuteční, byť samozřejmě s ohledem na situaci ve zcela
jiné podobě nežli normálně. Autor si
expozici sám nainstaluje a poté ji pracovníci Komunitního centra Prádelna
zdokumentují a připraví k prezentaci
veřejnosti ve virtuálním světě internetu,“ řekl radní Petr Lachnit (ANO).
Virtuální výstavy jsou dalším
krokem po zavedení on-line kurzů pro
seniory, které zaznamenávají u svých
absolventů kladný ohlas. „Věřím, že si
i tato forma přiblížení aktuálního dění
na výtvarné scéně najde své příznivce.
Nová situace, ve které se naše společnost ocitla, nám kromě elementárního
ohrožení a řady omezení nabízí také
příležitost k novému přístupu ke světu
i sobě samým, což si můžeme mj. vyzkoušet na nezvyklém pojetí výstavy
uměleckých děl. Nicméně společným
přáním naprosto všech je co nejdřívější návrat do režimu fungování,
kde základem bude osobní setkávání,
kontakt a interakce s lidmi napřímo.
Konečně to je přece základním principem samotných komunitních center,“
konstatoval radní Lachnit. n mč