Pětka

LISTOPAD /2020

KULTURA

GALERIE PRÁDELNA

Miroslav Pangrác vystavuje virtuálně

V listopadu představuje

výtvarník Miroslav Pangrác

ml. výběr ze své nejnovější

tvorby v Galerii Prádelna při

Komunitním centru Prádelna

v Holečkově ulici.

S

tane se tak již počtvrté, ale

poprvé si výstavu návštěvníci

budou moci prohlédnout pouze

virtuálně, neboť z důvodu vyhlášených

opatření kvůli pandemii je provoz

komunitního centra přerušený. Stejně

jako pravidelné kurzy pro seniory se

tedy i výstavní činnost přesouvá do

světa „on-line“.

Autor se narodil v Praze jako syn

sochaře Miroslava Pangráce. Od útlého věku je sžitý s otcovým ateliérem,

kde v pozdějším věku získává zkušenosti ve výtvarném umění. Díky pohybu ve společnosti výtvarníků, neboť

malíři, sochaři a grafici jsou četnými

rodinnými přáteli, si upevňuje vztah

k malbě i sochařskému stojanu. Přesto

si však při rozhodování o budoucím

zaměstnání prosazuje vlastní cestu.

Žák Heleny Slavíkové-Hruškové

V mládí navštěvoval malířskou školu

Heleny Slavíkové-Hruškové v Praze 5,

vystudoval SOU nábytkářské pro bytové

zařízení. Po absolvování vojenské služby

realizoval několik společných výstav

s otcem. Pro odlišení své a otcovy tvorby

začal používat pseudonym „Grác“.

Přestože jeho díla vznikají v ústraní,

je návštěvníkem ateliérů rodinných

přátel. Pravidelně vystavuje, je zván

ke kolektivním výstavám, jeho obrazy

jsou zastoupeny ve sbírkách v Čechách

i cizině, stává se členem Nového Sdružení pražských umělců. V roce 2011

byl zařazen do Slovníku rakovnických

výtvarníků a Artarchivu – informačního

systému pro moderní umění. V současné době je spolumajitelem malé firmy,

velikou výhodu vidí v možnosti organizovat si čas tak, aby mohl jeho velkou

část věnovat malování.

Vlastní umělecký směr

Ze sochařských děl Pangrácova otce

známe především portréty významných osobností, jen namátkou Josef

Zítek na kolonádě v Karlových Varech,

reliéfy Eduarda Basse a Jana Drdy na

Jiráskově náměstí v Praze, Bedřich

Václavek v Třebíči, Antonín Slavíček

a J. V. Rais v Kameničkách, Karel Čapek

14

Miroslav Pangrác

nevystavuje

v Prádelně poprvé

Jedno z děl

nazvané Čas

Autor se s oblibou

zabývá i plastikou

v pantheonu Národního muzea, z jiných

například figurální tvorba Lidická žena

instalovaná v památníku Terezín.

Syn však prosazuje vlastní umělecký směr, od krajin a portrétů přechází

až k abstraktní malbě. Mezi používané

výtvarné techniky patří jak olejové

a akrylové barvy, tak i koláže, takzvané asambláže, zhotovené z vlastních

rozřezaných obrazů. Struktury, linie,

obrazy inspirované hieroglyfy, symboly života i smrti především zaujmou

fascinující až mystickou hrou barev

a vznikají často momentální představou, vnuknutím. Pangrác do maleb

minimálně zařazuje figury a portréty.

Nebojí se experimentovat a kombinovat, ze spontánně vzniklých struktur

a nevšedních tvarů pak dotváří obrazy

do finální podoby. Takřka všemi malbami prostupují temné barvy.

Kromě malby se zabývá také

plastikou, která bývá provedená v klasických materiálech – sádra, hlína,

bronzový odlitek.

Nerezignovat na kulturu

„Miroslav Pangrác à la Grác patří

mezi zavedené umělce, kteří pravi-

delně představují část své aktuální

tvorby kromě renomovaných galerií

také v naší Galerii Prádelna, čehož si

osobně velmi vážím. Letošní výstava

byla naplánována již počátkem roku,

přičemž nikdo v té době netušil, co

se bude nyní odehrávat. Nicméně ani

v těžkých dobách je třeba nerezignovat na kulturu, neboť přínos umění

je právě v takovýchto chvílích zvláště

významný. Proto jsem rád, že se Pangrácova výstava uskuteční, byť samozřejmě s ohledem na situaci ve zcela

jiné podobě nežli normálně. Autor si

expozici sám nainstaluje a poté ji pracovníci Komunitního centra Prádelna

zdokumentují a připraví k prezentaci

veřejnosti ve virtuálním světě internetu,“ řekl radní Petr Lachnit (ANO).

Virtuální výstavy jsou dalším

krokem po zavedení on-line kurzů pro

seniory, které zaznamenávají u svých

absolventů kladný ohlas. „Věřím, že si

i tato forma přiblížení aktuálního dění

na výtvarné scéně najde své příznivce.

Nová situace, ve které se naše společnost ocitla, nám kromě elementárního

ohrožení a řady omezení nabízí také

příležitost k novému přístupu ke světu

i sobě samým, což si můžeme mj. vyzkoušet na nezvyklém pojetí výstavy

uměleckých děl. Nicméně společným

přáním naprosto všech je co nejdřívější návrat do režimu fungování,

kde základem bude osobní setkávání,

kontakt a interakce s lidmi napřímo.

Konečně to je přece základním principem samotných komunitních center,“

konstatoval radní Lachnit. n mč