Pětka

LISTOPAD /2020

HISTORIE

KŘESŤANSTVÍ

Působení Tovaryšstva

Foto: Pavel Fabini

Tovaryšstvo Ježíšovo, latinsky Societas Iesu,

známé také pod označením Jezuité,

náleží dodnes k nejvýznamnějším katolickým

řeholním řádům. Vyprávění o jeho historii

je nicméně zatížené ideologickými spory.

A působení Jezuitů u nás je mnohdy

redukováno na účast při rekatolizaci. Jaké

ale bylo působení Tovaryšstva na konkrétním

místě, na území páté městské části?

Ř

ád byl založen v roce 1534 sv.

Ignácem z Loyoly a záhy byl

potvrzen papežem Pavlem III.

Působili ve vědě, kultuře či vzdělávání, ale především se zaměřovali na

pastorační a misijní činnost. Jezuité se

stali oblíbeným a rozšířeným řádem

po celém tehdy známém světě.

Do Čech přišlo dvanáct tovaryšů

v roce 1555 a usadili se ve zpustlém

dominikánském klášteře v Praze

u kostela sv. Klimenta. Odtud se řád

šířil do ostatních koutů království.

Jednou z jeho aktivit bylo zakládání

zahrad sloužících k hospodářským

účelům, k pěstování léčivých bylin

nebo jako místa tělesného a duchovního odpočinku.

Smíchovská zahrada

Zahradu založili také na Smíchově,

na pozemcích koupených v roce 1669

z dědictví po Michnech z Vacínova.

Rozprostírala se od vltavského břehu

po dnešní Preslovu ulici. Východní

část byla osázená okrasnými dřevinami, zatímco na západě byly zeleninové

zahrádky a políčka pro pěstování obilí.

K hospodářskému areálu patřil

i mlýn a dřevěný domek zahradníka.

Dodnes máme dochovány zbytky zahrady, dnešní Dientzenhoferovy sady.

Roku 1735 nechali Jezuité v zahradě

u Malostranské věže zbudovat řádový

dispenzář, tedy nemocnici. V barokním slohu ji postavil architekt Kilián I.

Dientzenhofer, majitel letohrádku

Portheimka. Dvoupatrovou budovu

s mansardovou střechou zdobily

iniciály řádu, písmena IHS, a sloužila

i jako azyl pro nemocné v časech

morové rány.

Jezuité a mor

Právě v nejtěžších časech cítili povinnost pomáhat slabým a nemocným.

26

Kříž připomínající

Jezuity zemřelé

při morové ráně se

dnes nachází na

Vyšehradě

K této službě se váže i jejich další

působení na Smíchově: při první velké

morové ráně v roce 1680. Tehdy na

někdejší vinici blízko motolského

potoka směrem ke Košířům vznikl

lazaret pro nemocné a spolu s ním

i hřbitov, známý jako Malostranský,

patřící dodnes mezi významné památky páté městské části.

V Čechách byly majetky Jezuitů

zabaveny a většina připadla takzvanému

Studijnímu fondu. Některé stavby spojené

s působením Jezuitů časem zanikly, jako

smíchovský kostelík, zbořený koncem

19. století, nebo dispenzář, který zanikl

při stavbě Jiráskova mostu.

V lazaretu tehdy působila řada příslušníků Tovaryšstva Ježíšova. Starali

se o nemocné, donášeli jim léčebné

bylinné směsi. Umírajícím poskytovali

duchovní útěchu a přes obavy z černé

smrti je neopouštěli.

Lásku k bližnímu pak mnozí z Jezuitů zaplatili životem. Na jejich památku byl na hřbitově vztyčen železný

kříž se jmény zemřelých a s nápisem:

„Stůj, poutníče, a čti na desce této

oběti lásky, pravé tovaryše Ježíšovy,

morem uchvácené.“

Misijní a pastorační činnost

Důležitým úkolem byla i jejich činnost

misijní a pastorační. Christianizací

se snažili přiblížit lidem křesťanské

hodnoty, morálku Desatera Božích

přikázání a lásky k bližnímu. Současně

mezi poddanými šířili gramotnost.

Značná část obyvatel už tehdy byla