Pětka
LISTOPAD /2020
HISTORIE
KŘESŤANSTVÍ
Působení Tovaryšstva
Foto: Pavel Fabini
Tovaryšstvo Ježíšovo, latinsky Societas Iesu,
známé také pod označením Jezuité,
náleží dodnes k nejvýznamnějším katolickým
řeholním řádům. Vyprávění o jeho historii
je nicméně zatížené ideologickými spory.
A působení Jezuitů u nás je mnohdy
redukováno na účast při rekatolizaci. Jaké
ale bylo působení Tovaryšstva na konkrétním
místě, na území páté městské části?
Ř
ád byl založen v roce 1534 sv.
Ignácem z Loyoly a záhy byl
potvrzen papežem Pavlem III.
Působili ve vědě, kultuře či vzdělávání, ale především se zaměřovali na
pastorační a misijní činnost. Jezuité se
stali oblíbeným a rozšířeným řádem
po celém tehdy známém světě.
Do Čech přišlo dvanáct tovaryšů
v roce 1555 a usadili se ve zpustlém
dominikánském klášteře v Praze
u kostela sv. Klimenta. Odtud se řád
šířil do ostatních koutů království.
Jednou z jeho aktivit bylo zakládání
zahrad sloužících k hospodářským
účelům, k pěstování léčivých bylin
nebo jako místa tělesného a duchovního odpočinku.
Smíchovská zahrada
Zahradu založili také na Smíchově,
na pozemcích koupených v roce 1669
z dědictví po Michnech z Vacínova.
Rozprostírala se od vltavského břehu
po dnešní Preslovu ulici. Východní
část byla osázená okrasnými dřevinami, zatímco na západě byly zeleninové
zahrádky a políčka pro pěstování obilí.
K hospodářskému areálu patřil
i mlýn a dřevěný domek zahradníka.
Dodnes máme dochovány zbytky zahrady, dnešní Dientzenhoferovy sady.
Roku 1735 nechali Jezuité v zahradě
u Malostranské věže zbudovat řádový
dispenzář, tedy nemocnici. V barokním slohu ji postavil architekt Kilián I.
Dientzenhofer, majitel letohrádku
Portheimka. Dvoupatrovou budovu
s mansardovou střechou zdobily
iniciály řádu, písmena IHS, a sloužila
i jako azyl pro nemocné v časech
morové rány.
Jezuité a mor
Právě v nejtěžších časech cítili povinnost pomáhat slabým a nemocným.
26
Kříž připomínající
Jezuity zemřelé
při morové ráně se
dnes nachází na
Vyšehradě
K této službě se váže i jejich další
působení na Smíchově: při první velké
morové ráně v roce 1680. Tehdy na
někdejší vinici blízko motolského
potoka směrem ke Košířům vznikl
lazaret pro nemocné a spolu s ním
i hřbitov, známý jako Malostranský,
patřící dodnes mezi významné památky páté městské části.
V Čechách byly majetky Jezuitů
zabaveny a většina připadla takzvanému
Studijnímu fondu. Některé stavby spojené
s působením Jezuitů časem zanikly, jako
smíchovský kostelík, zbořený koncem
19. století, nebo dispenzář, který zanikl
při stavbě Jiráskova mostu.
V lazaretu tehdy působila řada příslušníků Tovaryšstva Ježíšova. Starali
se o nemocné, donášeli jim léčebné
bylinné směsi. Umírajícím poskytovali
duchovní útěchu a přes obavy z černé
smrti je neopouštěli.
Lásku k bližnímu pak mnozí z Jezuitů zaplatili životem. Na jejich památku byl na hřbitově vztyčen železný
kříž se jmény zemřelých a s nápisem:
„Stůj, poutníče, a čti na desce této
oběti lásky, pravé tovaryše Ježíšovy,
morem uchvácené.“
Misijní a pastorační činnost
Důležitým úkolem byla i jejich činnost
misijní a pastorační. Christianizací
se snažili přiblížit lidem křesťanské
hodnoty, morálku Desatera Božích
přikázání a lásky k bližnímu. Současně
mezi poddanými šířili gramotnost.
Značná část obyvatel už tehdy byla