Noviny Pětka

Časopis městské části Praha 5,

Strana 13

ČASOPIS RADNICE MČ PRAHA 5 PĚTKA
13
všechny děti? Anejčastější obava se
týká bezpečnosti, bojí se fyzického
ublížení. Nalijme si čistého vína, kta-
kovým situacím občas dochází. Ikdyž
jako učitelky aasistentky – které jsou
našimi největšími partnery apomoc-
níky – rozhodně nesedíme na židli,
někdy vté vteřině zasáhnout nestihne-
me. Pak řešíme následek.
Ale iztoho se dá vzít to dobré.
Soužití vreálném světě zkrátka není
vždycky růžové. Ublížit nebo kousnout
může idítě zcela zdravé, které zrovna
jen testuje své limity ahranice. Právě
na těchto krizových situacích se děti
učí důležité věci pro život. Učí se před-
vídat riziko avyhýbat se mu.
Jak děti zvykáte na spolužáky se
speciálními potřebami?
Jedním zmožných klíčů je naše indi-
viduální aneomezená adaptace, která
staví na dohodě mezi rodiči aškolou.
Děti mají přirozený dar brát věci tak, jak
jsou. Když vidí, že jedno zdětí potřebuje
sněčím pomoci nebo reaguje jinak,
nevytváříme ztoho tabu. Ověcech
mluvíme citlivě apřímo. Učíme děti
vzájemnému respektu vkaždodenních
situacích – při hře, ujídla ipři odpočin-
ku. Odlišnosti díky tomu brzy přesta-
nou vnímat jako téma. Navíc se izdravé
děti potřebují naučit zpracovávat své
emoce, těžit ze svých silných stránek
aposilovat ty slabé. Vtomhle je ta práce
skaždým dítětem úplně stejná.
Před devíti lety knám nastoupila
holčička. Od začátku bylo jasné, že věci
osvícená paní učitelka právě tímto
způsobem. Metody mě natolik uchvá-
tily, že jsem je velmi rychle přenesla
do našeho školkového kolektivu.
Dnes snimi pracujeme již mnoho let
avšechny naše učitelky prošly mini-
málně základním kurzem. Některé se
vzdělávají dál apřinášejí do týmu stále
nové podněty.
Základem je demokratický přístup
ke všem. Dětem nedáváme laciné,
hotové odpovědi. Raději je citlivým ve-
dením akomunikací navádíme ktomu,
aby na řešení přišly samy. Naším
cílem je, aby se každé jednotlivé dítě
rozvíjelo na maximum svých aktuál-
ních možností aschopností. Sice jako
učitelka neodpovídám za to, co přesně
které dítě ten den zvládne anaučí se,
ale stoprocentně odpovídám za to, jak
se ten den unás cítí aco prožívá.“
Vaše školka se snaží oto, aby se na
jejím chodu podílely irodiny žáků. Jak
se vám vtéhle disciplíně daří?
Daří se nám to skvěle, protože ta
rodinná atmosféra unás není jen
marketingová fráze. My tou rodinou
totiž sami jsme. Mně je 58 let atuhle
naši maličkou školku skapacitou 35 dětí
jsme si kdysi vysnily smojí maminkou
Miládkou. Příští rok jí bude 80 let, ale
obě školku stále společně provozujeme.
Moje máma je tady VÚvalu doslova
místní legendou. Když rodiče vidí tento
náš osobní vklad, přirozeně se stávají
součástí naší fungující komunity.
Pravidelně pořádáme společné akce
ata soudržnost je až neuvěřitelná.
Když například vyhlásíme zahradní
brigádu, sejde se nám na ní vždycky
mnohem více lidí než pracovního
náčiní. Zato se utoho ale sní přes sedm
kilo buřtů! Naše výtvarné dílny dalece
překračují hranice pozemku školy
anaše společné lyžování aletní tábory
jsou pak už jenom třešničkou na dortu
– letos nás bylo na horách přes sto ana
táboře přes osmdesát.
Propojení ale funguje ivběžném
školkovém dni. Velmi rádi využíváme
jedinečných silných stránek rodičů,
aby dětem přímo ve výuce předali kus
toho, co sami ovládají. Když vím, že
je jedna zmaminek překladatelka ze
znakového jazyka, ráda ji pozvu, aby
ho dětem přiblížila, když knám chodí
rodina zjiné země, přijde nám předsta-
vit svou kulturu atatínek stavař zase
dětem ukáže, jak se projektuje astaví
opravdový most.
Fungujeme tak dlouho, že už dávno
učíme děti našich dětí. Dospělí se
knám vracejí, protože vyhledávají
místo, kde jim vdětství bylo dobře.
Arecept? Jednoduše jsme ksobě
slušní, tolerantní, respektujeme se
amáme se rádi. Nic složitějšího vtom
nehledejte.
Celý rozhovor najdete na webu praha5.cz.
nefungují standardně, ale diagnózu
se dlouho nedařilo určit. Roky unás
nebyly jednoduché, ale ona měla srdce
na dlani avšechno se zvládlo. Teprve
po nástupu do školy se ukázalo, že jde
osyndrom fragilního chromozomu X
smírnou mentální retardací.
Dnes je jí dvanáct let, chodí do
speciální školy, ale statínkem snámi
dál jezdí na tábory ahory. Navíc
knám dvakrát týdně chodí odpoledne
„pomáhat“. Proč? Protože se unás cítí
chtěná aužitečná. Apocit, že vás někde
chtějí aže jste užiteční, potřebuje zažít
každý znás – je to velmi léčivý pocit.
Rodiče zdravých dětí vnaší komunitě
tak na vlastní oči vidí, jak hluboký
smysl toto lidské propojení má.
Na webu uvádíte, že výukový
program je založen na metodách
Kritického myšlení (RWCT). Co se pod
tímhle pojmem skrývá?
Metody RWCT mě osobně provázejí
už od počátku tohoto století, kdy
moji dceru vprvní třídě učila velmi
Předškolní věk je doba, kdy se
většina diagnóz teprve vynořuje.
Mateřská škola bývá prvním místem,
kde se děti potkávají světším
kolektivem vrstevníků akde se
odlišnosti poprvé výrazněji projeví.
Noviny Pětka