Pětka
srpen /2018
kultura
Galerie Portheimka
Muzeum skla otevřelo své brány,
Muzeum skla v Galerii
Portheimka na Smíchově
se stalo realitou. Jeho
návštěvníci v něm najdou
moderní a současné
umělecké sklo z několika
veřejných i soukromých
sbírek.
Foto: Jan Krupka
S
tálá expozice představuje
především slavné ateliérové sklo československých
tvůrců z druhé poloviny
20. století, ale i práce dalších
sklářů několika generací a ukázky tvorby výtvarníků z Evropy,
Asie a Ameriky. Celkem je vystaveno na 170 objektů rozmanitých
tvarů, barev a námětů.
„Když jsem před rokem přišla
na radnici Prahy 5 s nápadem
propojit Museum Kampa s galerií
Portheimka, netušila jsem, že se
ani ne za rok stane skutečností.
Postupně se pro tuto myšlenku
nadchlo pár dalších lidí z radnice
a také z Musea Kampa a vznikl
projekt, který spojuje barokní
letohrádek s významnou galerií
Provoz muzea skla zahájili (zleva) americká výtvarnice a sochařka Karen LaMonte, radní Jan Trojánek,
zastupitelka Naděžda Priečinská, zástupce starosty Lukáš Herold, šéf Musea Kampa Jan Smetana
a ředitelka Uměleckoprůmyslového muzea v Praze Helena Koenigsmarková
moderního umění. Koncem června byla otevřena stálá expozice
moderního skla a zároveň první
dočasná výstava – Karen LaMonte – oděná světlem. Bylo krásné
sledovat, jak lidé spojeni nadše-
ním pro myšlenku tvoří nádherné
dílo, které bude přinášet radost
nejen obyvatelům Prahy 5, ale
Miluše Roubíčková
Hostina pro vaše oči
H
ostina. Ten stůl přes
celou místnost v prvním
patře barokního letohrádku Portheimka, vrchovatě
plný dobrot různých tvarů a barev, kde se lze dlouhý čas bavit
objevováním detailů, je laskavý
a humoruplný pohled na svět
sklářské výtvarnice, akademické malířky Miluše Roubíčkové
(1922–2015).
Vznikal od šedesátých let
minulého století, kdy začala
autorka obracet svůj i náš pohled
k běžným každodenním předmětům a pocitům, které vyvolávají.
Zpětným pohledem historiků
umění to byla ona, kdo s tím
začal dříve, než Andy Warhol
ztvárnil plechovky fazolí
a Coca-Coly. Ona ale samo-
12
zřejmě prvoplánově nevytvářela nějakou novou kategorii
uměleckých směrů, ztvárňovala
věci a vzpomínky s nimi spojené
pro tu radost, nesentimentálně
se z nich těšila a nabízela nový
pohled na běžné věci s porcí
nadsázky, trochou nostalgie
a velkou spoustou humoru.
Přiváděla nás k zamyšlení nad
cukrovými špalky, pestrými sladkými štangličkami a lízátky dětství, každodenními sáčky, pytlíky
a krabičkami s moukou a kdečím
tak samozřejmým jako vejce,
barevné i rozklepnuté, bochník
s pivem… a na houbě a zelí jako
vždy hoduje slimák. Provázela cestami našich vzpomínek
konzervovaných v zavařovačkách
a sváteční pohodu přivolávala
bábovkou a pugétem. Zmrzlina
jen jen ukápnout – člověče, žij
každou tou maličkostí, uvědomuj
a užívej si ji, jak jen můžeš.
Nad tím životní pohodu tvořícím zátiším září křišťálový lustr
jejího manžela Reného stejně
jako u nich doma. Poznali se
při studiu na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, která jediná
z českých škol nebyla za okupace
zavřená. Vysokou školou se stala
až po válce, kdy po počátečních
studiích absolvovali u prof. Josefa
Kaplického.
Po studiích na UMPRUM
(1943–1949) představovali s Reném Roubíčkem mezinárodně
uznávanou dvojici sklářských
umělců, jež významně promluvila k nové podobě a pojetí skla
Skleněné houby z dílny
Miluše Roubíčkové působí až tajemně