Pětka

srpen /2018

kultura Galerie Portheimka

Muzeum skla otevřelo své brány, Muzeum skla v Galerii Portheimka na Smíchově se stalo realitou. Jeho návštěvníci v něm najdou moderní a současné umělecké sklo z několika veřejných i soukromých sbírek.

Foto: Jan Krupka

S

tálá expozice představuje především slavné ateliérové sklo československých tvůrců z druhé poloviny 20. století, ale i práce dalších sklářů několika generací a ukázky tvorby výtvarníků z Evropy, Asie a Ameriky. Celkem je vystaveno na 170 objektů rozmanitých tvarů, barev a námětů. „Když jsem před rokem přišla na radnici Prahy 5 s nápadem propojit Museum Kampa s galerií Portheimka, netušila jsem, že se ani ne za rok stane skutečností. Postupně se pro tuto myšlenku nadchlo pár dalších lidí z radnice a také z Musea Kampa a vznikl projekt, který spojuje barokní letohrádek s významnou galerií

Provoz muzea skla zahájili (zleva) americká výtvarnice a sochařka Karen LaMonte, radní Jan Trojánek, zastupitelka Naděžda Priečinská, zástupce starosty Lukáš Herold, šéf Musea Kampa Jan Smetana a ředitelka Uměleckoprůmyslového muzea v Praze Helena Koenigsmarková

moderního umění. Koncem června byla otevřena stálá expozice moderního skla a zároveň první

dočasná výstava – Karen LaMonte – oděná světlem. Bylo krásné sledovat, jak lidé spojeni nadše-

ním pro myšlenku tvoří nádherné dílo, které bude přinášet radost nejen obyvatelům Prahy 5, ale

Miluše Roubíčková

Hostina pro vaše oči

H

ostina. Ten stůl přes celou místnost v prvním patře barokního letohrádku Portheimka, vrchovatě plný dobrot různých tvarů a barev, kde se lze dlouhý čas bavit objevováním detailů, je laskavý a humoruplný pohled na svět sklářské výtvarnice, akademické malířky Miluše Roubíčkové (1922–2015). Vznikal od šedesátých let minulého století, kdy začala autorka obracet svůj i náš pohled k běžným každodenním předmětům a pocitům, které vyvolávají. Zpětným pohledem historiků umění to byla ona, kdo s tím začal dříve, než Andy Warhol ztvárnil plechovky fazolí a Coca-Coly. Ona ale samo-

12

zřejmě prvoplánově nevytvářela nějakou novou kategorii uměleckých směrů, ztvárňovala věci a vzpomínky s nimi spojené pro tu radost, nesentimentálně se z nich těšila a nabízela nový pohled na běžné věci s porcí nadsázky, trochou nostalgie a velkou spoustou humoru. Přiváděla nás k zamyšlení nad cukrovými špalky, pestrými sladkými štangličkami a lízátky dětství, každodenními sáčky, pytlíky a krabičkami s moukou a kdečím tak samozřejmým jako vejce, barevné i rozklepnuté, bochník s pivem… a na houbě a zelí jako vždy hoduje slimák. Provázela cestami našich vzpomínek konzervovaných v zavařovačkách a sváteční pohodu přivolávala

bábovkou a pugétem. Zmrzlina jen jen ukápnout – člověče, žij každou tou maličkostí, uvědomuj a užívej si ji, jak jen můžeš. Nad tím životní pohodu tvořícím zátiším září křišťálový lustr jejího manžela Reného stejně jako u nich doma. Poznali se při studiu na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, která jediná z českých škol nebyla za okupace zavřená. Vysokou školou se stala až po válce, kdy po počátečních studiích absolvovali u prof. Josefa Kaplického. Po studiích na UMPRUM (1943–1949) představovali s Reném Roubíčkem mezinárodně uznávanou dvojici sklářských umělců, jež významně promluvila k nové podobě a pojetí skla

Skleněné houby z dílny Miluše Roubíčkové působí až tajemně