Pětka

srpen /2018

kultura

Galerie Portheimka

Muzeum skla otevřelo své brány,

Muzeum skla v Galerii

Portheimka na Smíchově

se stalo realitou. Jeho

návštěvníci v něm najdou

moderní a současné

umělecké sklo z několika

veřejných i soukromých

sbírek.

Foto: Jan Krupka

S

tálá expozice představuje

především slavné ateliérové sklo československých

tvůrců z druhé poloviny

20. století, ale i práce dalších

sklářů několika generací a ukázky tvorby výtvarníků z Evropy,

Asie a Ameriky. Celkem je vystaveno na 170 objektů rozmanitých

tvarů, barev a námětů.

„Když jsem před rokem přišla

na radnici Prahy 5 s nápadem

propojit Museum Kampa s galerií

Portheimka, netušila jsem, že se

ani ne za rok stane skutečností.

Postupně se pro tuto myšlenku

nadchlo pár dalších lidí z radnice

a také z Musea Kampa a vznikl

projekt, který spojuje barokní

letohrádek s významnou galerií

Provoz muzea skla zahájili (zleva) americká výtvarnice a sochařka Karen LaMonte, radní Jan Trojánek,

zastupitelka Naděžda Priečinská, zástupce starosty Lukáš Herold, šéf Musea Kampa Jan Smetana

a ředitelka Uměleckoprůmyslového muzea v Praze Helena Koenigsmarková

moderního umění. Koncem června byla otevřena stálá expozice

moderního skla a zároveň první

dočasná výstava – Karen LaMonte – oděná světlem. Bylo krásné

sledovat, jak lidé spojeni nadše-

ním pro myšlenku tvoří nádherné

dílo, které bude přinášet radost

nejen obyvatelům Prahy 5, ale

Miluše Roubíčková

Hostina pro vaše oči

H

ostina. Ten stůl přes

celou místnost v prvním

patře barokního letohrádku Portheimka, vrchovatě

plný dobrot různých tvarů a barev, kde se lze dlouhý čas bavit

objevováním detailů, je laskavý

a humoruplný pohled na svět

sklářské výtvarnice, akademické malířky Miluše Roubíčkové

(1922–2015).

Vznikal od šedesátých let

minulého století, kdy začala

autorka obracet svůj i náš pohled

k běžným každodenním předmětům a pocitům, které vyvolávají.

Zpětným pohledem historiků

umění to byla ona, kdo s tím

začal dříve, než Andy Warhol

ztvárnil plechovky fazolí

a Coca-Coly. Ona ale samo-

12

zřejmě prvoplánově nevytvářela nějakou novou kategorii

uměleckých směrů, ztvárňovala

věci a vzpomínky s nimi spojené

pro tu radost, nesentimentálně

se z nich těšila a nabízela nový

pohled na běžné věci s porcí

nadsázky, trochou nostalgie

a velkou spoustou humoru.

Přiváděla nás k zamyšlení nad

cukrovými špalky, pestrými sladkými štangličkami a lízátky dětství, každodenními sáčky, pytlíky

a krabičkami s moukou a kdečím

tak samozřejmým jako vejce,

barevné i rozklepnuté, bochník

s pivem… a na houbě a zelí jako

vždy hoduje slimák. Provázela cestami našich vzpomínek

konzervovaných v zavařovačkách

a sváteční pohodu přivolávala

bábovkou a pugétem. Zmrzlina

jen jen ukápnout – člověče, žij

každou tou maličkostí, uvědomuj

a užívej si ji, jak jen můžeš.

Nad tím životní pohodu tvořícím zátiším září křišťálový lustr

jejího manžela Reného stejně

jako u nich doma. Poznali se

při studiu na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, která jediná

z českých škol nebyla za okupace

zavřená. Vysokou školou se stala

až po válce, kdy po počátečních

studiích absolvovali u prof. Josefa

Kaplického.

Po studiích na UMPRUM

(1943–1949) představovali s Reném Roubíčkem mezinárodně

uznávanou dvojici sklářských

umělců, jež významně promluvila k nové podobě a pojetí skla

Skleněné houby z dílny

Miluše Roubíčkové působí až tajemně