Pětka
srpen /2018
rozhovor
Ultramaratonský jezdec na kole Štěpán Stránský:
Závod se odehrává
i uvnitř člověka
Štěpán Stránský před několika lety propadl
ultramaratonskému ježdění na horských kolech.
Ve volném čase absolvuje stovky až tisíce kilometrů
dlouhé závody, nejčastěji v Evropě.
Ž
iví ho grafické, fotografické
a ilustrátorské studio, které sídlí
na Barrandově. „Snažím se ty
dva světy – komunitu cyklistů a lidí,
kteří mají nějaké estetické cítění –
propojovat. Dělám mimo jiné pro
české cyklistické značky, vymýšlím
cyklistické ilustrace, které pak aplikuju
na různé předměty,“ vypráví čtyřiatřicetiletý Štěpán.
ženém kole a neměl jsem na něm
žádnou věc. Všechno jsem zabalil do
batůžku na zádech, protože jsem si
chtěl užít sjezdy, a cokoli bych měl na
kole, by mi rozhazovalo rovnováhu
stroje. Teď většinu závodů absolvuji
na kole, které nemá žádné odpružení,
a veškeré věci balím přímo na něj,
protože si nechci zatěžovat záda. Beru
si toho naprosté minimum, co člověk
nemá, to nepotřebuje. Je to výhodnější, když jsem lehčí.
n Co si člověk pod pojmem ultramara-
ton na horském kole má představit?
To není úplně správný výraz. Správně
je bikepacking, otrocky přeloženo kolo
a zabalení, jednoduše česky po staru
závodění a čundrování na kole. Někdo
naplánuje hodně zajímavou trasu,
která vede stovky nebo tisíce kilometrů
většinou přes územní celek anebo víc
územních celků, platí zde přísná pravidla. Důležité je říct, že závod probíhá
i uvnitř člověka. Cesta je tak náročná
a tak strašně dlouhá, že bojujete sám se
sebou, abyste ji dokončil.
Pro mě osobně je definice
bikepackingu závod, který se jede
minimálně přes jednu nebo dvě noci,
kdy musíte v přírodě bivakovat nebo
třeba i nespat. V pravidlech stojí, že jej
závodník musí zvládnout sám, nesmí
mít žádnou podporu, to znamená, že
nesmí mít nikoho, kdo jede s ním, mít
na trase poschovávané věci a tak dále.
Po cestě neexistují žádné checkpointy,
závodníci můžou dokupovat potraviny z místních obchodů a lokálních
zdrojů. Stopky se pouští ve chvíli, kdy
vyjedete, a zastaví se až v cíli. I když
spíte, počítá se vám čas.
n Co si na závody berete?
Tohle je hodně individuální. Je to
o vývoji. Svůj první závod před osmi
lety jsem absolvoval na celoodpru-
16
n Kolik to zavazadlo váží?
Každý
závod vás
fyzicky
hodně zničí,
během něj
zestárnete
o mnoho
let.
Záleží, jestli si beru spacák, nebo ne.
Někdy spím jen v termofólii. Setup,
jak se vybavení s sebou říká, váží tak
kolem dvou tří kil, bez jídla a pití
samozřejmě. Na rozličné závody si
balím rozličné věci. Každý šroubeček
mám napsaný v seznamu věcí, co
s sebou, tím dokážu před závodem
aplikovat takzvanou duplicitu využití
dané věci. Kupříkladu Gafa, montážní
lepenka, se dá použít jak na roztržené
oblečení, přichycení věci na rám kola,
tak na efektivní stažení řezné rány či
fixaci zlomeného prstu, kterou jsem
musel provádět minulý rok.
n Když se kolo při cestě rozbije,
dokážete si poradit?
Pravidla říkají, že musíte striktně dodržet trasu. Ve chvíli, kdy ji potřebujete
z jakéhokoli důvodu opustit, můžete,
ale pak se musíte vrátit přesně tam, odkud jste odešel, a pokračovat dál. Když
se přihodí velký defekt, což se mi stalo
na řadě závodů, můžete najít nejbližší
cykloshop, kde vám ho opraví, a pak se
vrátit na trasu. Ale pochopitelně naberete velikánskou časovou ztrátu.
n Která zajímavá místa jste díky
závodům navštívil?
Nejsem tolik zcestovalý, přestože se
závody konají na celém světě, projel
jsem hlavně Evropu. Střední Evropa
se v posledních třech letech stává
Mekkou. V každém státě se odehrává
minimálně jedno klání. Tento rok
jsem měl v plánu čtyři zahraniční
a jednu tuzemskou bikepackingovou
akci, bohužel z jednoho pohledu,
naštěstí z druhého pohledu jsem byl
pouze na dvou závodech. První byl
v Itálii, závod s názvem Italydivide:
900 kilometrů z Říma na sever přes
Apeniny až do cíle v Alpách na Lago
di Garda. Závod jsem dokončil na
druhé pozici v cíli za Italem. Povedlo
se nám dát dohromady veliké české
zastoupení 19 reprezentantů a reprezentantek. Ženskou kategorii nevyhrál
nikdo jiný než Peggy Marvanová.
Na druhý závod jsem se připravoval půl roku dopředu. Závod Navad
1000 protíná srdce Alp od východu po
západ Švýcarska, měří 1000 kilometrů
s neuvěřitelným převýšením 31 km.
Zcela neskromně se rád pochlubím,
že tento závod jsem vyhrál a vylepšil
jsem historický rekord o jeden den
a čtyři hodiny, v cíli jsem byl za čtyři
dny a necelých pět hodin. Průměrná
doba odpočinku či spánku byla dvě
hodiny denně. Navad je nádherný,
převýšením obtížný závod ve velice
příjemném prostředí Švýcarska.
n Zranění se vám určitě nevyhýbají…
Úrazů byla řada, to jsem vytěsnil. Když
mám nějaké zranění na začátku závodu,
tělo je celkem připravené, horší to je