Pětka

srpen /2018

rozhovor

Ultramaratonský jezdec na kole Štěpán Stránský:

Závod se odehrává

i uvnitř člověka

Štěpán Stránský před několika lety propadl

ultramaratonskému ježdění na horských kolech.

Ve volném čase absolvuje stovky až tisíce kilometrů

dlouhé závody, nejčastěji v Evropě.

Ž

iví ho grafické, fotografické

a ilustrátorské studio, které sídlí

na Barrandově. „Snažím se ty

dva světy – komunitu cyklistů a lidí,

kteří mají nějaké estetické cítění –

propojovat. Dělám mimo jiné pro

české cyklistické značky, vymýšlím

cyklistické ilustrace, které pak aplikuju

na různé předměty,“ vypráví čtyřiatřicetiletý Štěpán.

ženém kole a neměl jsem na něm

žádnou věc. Všechno jsem zabalil do

batůžku na zádech, protože jsem si

chtěl užít sjezdy, a cokoli bych měl na

kole, by mi rozhazovalo rovnováhu

stroje. Teď většinu závodů absolvuji

na kole, které nemá žádné odpružení,

a veškeré věci balím přímo na něj,

protože si nechci zatěžovat záda. Beru

si toho naprosté minimum, co člověk

nemá, to nepotřebuje. Je to výhodnější, když jsem lehčí.

n Co si člověk pod pojmem ultramara-

ton na horském kole má představit?

To není úplně správný výraz. Správně

je bikepacking, otrocky přeloženo kolo

a zabalení, jednoduše česky po staru

závodění a čundrování na kole. Někdo

naplánuje hodně zajímavou trasu,

která vede stovky nebo tisíce kilometrů

většinou přes územní celek anebo víc

územních celků, platí zde přísná pravidla. Důležité je říct, že závod probíhá

i uvnitř člověka. Cesta je tak náročná

a tak strašně dlouhá, že bojujete sám se

sebou, abyste ji dokončil.

Pro mě osobně je definice

bikepackingu závod, který se jede

minimálně přes jednu nebo dvě noci,

kdy musíte v přírodě bivakovat nebo

třeba i nespat. V pravidlech stojí, že jej

závodník musí zvládnout sám, nesmí

mít žádnou podporu, to znamená, že

nesmí mít nikoho, kdo jede s ním, mít

na trase poschovávané věci a tak dále.

Po cestě neexistují žádné checkpointy,

závodníci můžou dokupovat potraviny z místních obchodů a lokálních

zdrojů. Stopky se pouští ve chvíli, kdy

vyjedete, a zastaví se až v cíli. I když

spíte, počítá se vám čas.

n Co si na závody berete?

Tohle je hodně individuální. Je to

o vývoji. Svůj první závod před osmi

lety jsem absolvoval na celoodpru-

16

n Kolik to zavazadlo váží?

Každý

závod vás

fyzicky

hodně zničí,

během něj

zestárnete

o mnoho

let.

Záleží, jestli si beru spacák, nebo ne.

Někdy spím jen v termofólii. Setup,

jak se vybavení s sebou říká, váží tak

kolem dvou tří kil, bez jídla a pití

samozřejmě. Na rozličné závody si

balím rozličné věci. Každý šroubeček

mám napsaný v seznamu věcí, co

s sebou, tím dokážu před závodem

aplikovat takzvanou duplicitu využití

dané věci. Kupříkladu Gafa, montážní

lepenka, se dá použít jak na roztržené

oblečení, přichycení věci na rám kola,

tak na efektivní stažení řezné rány či

fixaci zlomeného prstu, kterou jsem

musel provádět minulý rok.

n Když se kolo při cestě rozbije,

dokážete si poradit?

Pravidla říkají, že musíte striktně dodržet trasu. Ve chvíli, kdy ji potřebujete

z jakéhokoli důvodu opustit, můžete,

ale pak se musíte vrátit přesně tam, odkud jste odešel, a pokračovat dál. Když

se přihodí velký defekt, což se mi stalo

na řadě závodů, můžete najít nejbližší

cykloshop, kde vám ho opraví, a pak se

vrátit na trasu. Ale pochopitelně naberete velikánskou časovou ztrátu.

n Která zajímavá místa jste díky

závodům navštívil?

Nejsem tolik zcestovalý, přestože se

závody konají na celém světě, projel

jsem hlavně Evropu. Střední Evropa

se v posledních třech letech stává

Mekkou. V každém státě se odehrává

minimálně jedno klání. Tento rok

jsem měl v plánu čtyři zahraniční

a jednu tuzemskou bikepackingovou

akci, bohužel z jednoho pohledu,

naštěstí z druhého pohledu jsem byl

pouze na dvou závodech. První byl

v Itálii, závod s názvem Italydivide:

900 kilometrů z Říma na sever přes

Apeniny až do cíle v Alpách na Lago

di Garda. Závod jsem dokončil na

druhé pozici v cíli za Italem. Povedlo

se nám dát dohromady veliké české

zastoupení 19 reprezentantů a reprezentantek. Ženskou kategorii nevyhrál

nikdo jiný než Peggy Marvanová.

Na druhý závod jsem se připravoval půl roku dopředu. Závod Navad

1000 protíná srdce Alp od východu po

západ Švýcarska, měří 1000 kilometrů

s neuvěřitelným převýšením 31 km.

Zcela neskromně se rád pochlubím,

že tento závod jsem vyhrál a vylepšil

jsem historický rekord o jeden den

a čtyři hodiny, v cíli jsem byl za čtyři

dny a necelých pět hodin. Průměrná

doba odpočinku či spánku byla dvě

hodiny denně. Navad je nádherný,

převýšením obtížný závod ve velice

příjemném prostředí Švýcarska.

n Zranění se vám určitě nevyhýbají…

Úrazů byla řada, to jsem vytěsnil. Když

mám nějaké zranění na začátku závodu,

tělo je celkem připravené, horší to je