Strana 21
www.praha5.cz Pětka
vezdejší zápasilo 36ševcovských učňů,
101obuvnických tovaryšů avíc než
osm desítek ševcovských mistrů!
Vrodném domě
Vdobě svého narození měl Jakub tři
starší sestry, Marii, Alžbětu aAnnu,
atéměř dva roky poté přibyl ještě
bratr Jan. Oba dědečci byli po smrti
auživit sedmičlennou rodinu nebyl
snadný úkol. Značnou část příjmů
totiž pohltil nájem. Arbesovi bydleli
vmalinkém bytě vnájemním domě
čp.10/11 na dnešní Štefánikově ulici.
Podlouhlou anizoučkou místnost,
představující zároveň světnici,
kuchyňku iotcovu dílnu, vyhřívala
kachlová kamna akromě početné
rodiny zde trávili čas iotcovi tovaryši
aučňové. Dlouhé večery provázela ot-
cova vyprávění ojeho životě aorodné
obci.
Skromné vybavení interiéru sestá-
valo zširoké jedlové postele, dubové
skříně apodlouhlého stolu sžidlemi.
Výzdoba se omezovala na vyřezávaný
Splněný sen
Tou se po dosažení příslušného věku
Jakub Arbes ubíral do místní triviální
školy, umístěné vté době vprostorách
bývalého slavatovského letohrádku
apozději vpřístavbě usmíchovské
fary. Kvůli dynamickému rozvoji před-
městí, jež koncem 40.let čítalo téměř
čtyři tisíce obyvatel, brzy dvě školní
místnosti nestačily apodle pamětní-
ků musely děti sedávat na okenních
parapetech, na schodech aněkdy na
přiléhajícím náměstí. Od roku 1851
navštěvoval Arbes farní maltézskou
školu na Malé Straně, později nižší
reálku na Starém Městě avyšší reálku
vMikulandské ulici. Sohledem na
velmi dobrý prospěch bylo brzy jasné,
že nepřevezme otcovskou dílnu.
Vpatnácti si začal psát deník ana
jedné smíchovské půdě složil svou
první báseň. Ještě před dosažením
dvaceti let už byl rozhodnutý vydat se
na literární dráhu.
To už se zveselého aopatrného
dítěte postupně stával „silný, svalovi-
tý, zdravím kypící hoch“, přemýšlivý
ase „sentimentální duší“. Záhy byl
konfrontován smístními křiklavý-
mi sociálními rozdíly. Nedaleko od
honosných městských vil místních
honorací se vjednopokojových bytech
tísnilo iněkolik dělnických rodin.
Avranních hodinách vídal hloučky
promrzlých dětí čekajících ubran smí-
chovských továren ažádajících práci
za minimální mzdu. Říkalo se jim
štrajchpudlíci aArbes po nich později
pojmenoval jedno ze svých nejslavněj-
ších děl. n
Pavel Fabini
21
Vlevo dole rodný
dům Jakuba Arbesa
dřevěný krucix, kropenku se svěce-
nou vodou, svěcené kočičky svěnečky
atři obrazy snáboženskou tematikou,
odkazující na životy svatých ahlavní
křesťanské ctnosti. Pro příštích pár
let se rodný dům ajeho okolí staly
hlavním prostorem zájmu Jakubovy
dětské zvídavosti.
Hluk abláto
Hned vsousedství se nacházel areál
staré cihelny asvahy svinicemi.
Zájem smíchovských kluků poutal
iromantický park sletohrádkem
Kinských, příkopy, opevnění acelnice
uÚjezdské brány nebo letohrádek
Eggenberk, vkterém se prý rok co rok
zjevoval duch zrádného krumlovské-
ho vévody. Hned přes ulici se nacházel
tzv.Lesíček, stromy porostlé prostran-
ství, vjehož středu se nacházela dřevě-
ná konstrukce avní obrovský kolotoč,
jakého Praha ani „okolí předtím ani
poté neměly“. Sem se sjížděli kejklíři
zcelého okolí apředváděli zde svá
umělecká vystoupení.
Hlavní pulzující tepnu Smíchova
představovala Kinského, dnešní Štefá-
nikova, třída, do níž byla orientována
iokna Arbesových. Jakub tak mohl
celý den sledovat nekončící proud
formanských povozů směřujících
kbráně apřivážejících do Prahy různé
produkty ze středních, západních
ajižních Čech. Hluk formanských
vozů se stal součástí každodenního
života Arbesových, stejně jako dusivá
mračna prachu obklopující nevydláž-
děnou cestu, která se při dešti promě-
ňovala ve stoku „nelibě páchnoucího
silničního bláta“ sahajícího lidem až
po kolena.
Od roku 1838 byl Smíchov pražským
předměstím apředstavoval dynamicky
se rozvíjející obec sněkolika
překrásnými letohrádky, vníž sice
ještě převládaly ovocné azeleninové
zahrady, ale několik vysokých
čmoudících komínů už ohlašovalo
nástup průmyslového věku.