Pětka
BŘEZEN /2023
HISTORIE
KULATÉ VÝROČÍ
Prvním starostou
města Smíchova
Ještě v polovině 19. století popisovali návštěvníci
Smíchov jako dlouhou, rozházenou tovární ves, táhnoucí
se mezi příkopy, zdmi, neúhlednými domy nebo polo
zapadlými baráky, „mezi nimiž tu i tam se vypínala
výstavnější budova“. Postupující industrializace
pozvolna změnila kdysi poklidné místo s letohrádky,
zahrádkami a ovocnými sady v jedno z nejvýznamnějších
center průmyslu v Českém království. Hospodářskou,
společenskou a urbanistickou proměnu pak počátkem
20. století symbolicky završilo povýšení tohoto pražského
předměstí na město. A my jsme si v únoru připomenuli
kulatých 120 let od tohoto slavného aktu, iniciovaného
starostou Aloisem Elhenickým.
P
roces industrializace Smíchova
započal v prvních desetiletích
19. století. Zpočátku se průmyslové podniky soustředily při
vltavském břehu v blízkosti dnešních
náměstí Arbesova a 14. října. Jednalo
se zejména o kartounky, ale postupně
vznikla i porcelánka, parní mlýn nebo
Kohoutova továrna na mlýnská kola.
Klíčovým podnikem pro další hospodářský rozvoj obce se stal výrobní
areál Franze Ringhoffera založený
v padesátých letech, jenž se v následujících desetiletích úspěšně rozšiřoval.
Podobně zásadním bylo vybudování
nádražního komplexu, který železničními tratěmi spojil Smíchov
s německým trhem a se západočeskými uhelnými revíry. Vedle snadné
přepravy zboží tehdy došlo i k usnadnění přísunu hlavního zdroje energie
pro parní stroje místních továren.
Dostatek pracovních příležitostí
vedl k přistěhovalecké horečce, a tak
předměstí zažilo období nebývalého
růstu. Jestliže zde roku 1848 žilo asi
2 500 obyvatel, do začátku 20. století
se jejich počet téměř zdvacetinásobil
a dosáhl asi 48 000. Stimulovalo to mohutnou výstavbu patrových činžovních
domů, honosných městských paláců
a vil. Obyvatelstvo představovalo
pestrou směsici osob různé sociální,
náboženské a národnostní příslušnosti.
Na vcelku malém prostoru zde žili
dělníci a továrníci, osoby sympatizující
s českým národním hnutím a lidé identifikující se s němectvím, konzervativci
vedle liberálů. Od zavedení obecních
voleb pak tyto skupiny sváděly boj
o moc nad místní radnicí.
Do Smíchova zmítaného těmito
politickými zápasy přišel v 70. letech
19. století hledat štěstí i mladý inženýr
Pohled na Smíchov
v první polovině
19. století
Pohled na Smíchov
koncem 19. století
Alois Elhenický, syn truhláře a rodák
z jihočeského městysu Lhenice. Po
absolvování strakonické reálky pokračoval ve studiích v pražské technice
se zaměřením na pozemní stavitelství.
Praxi získával u pražských firem, až si
v roce 1879 na Smíchově založil samostatnou kancelář stavitele a civilního
geometra. K jeho realizacím patřily
mimo jiné palác Hypoteční banky na
Senovážném náměstí, holešovická jatka, budova ústavu pro hluchoněmé na
Smíchově nebo úprava části klášterního areálu sv. Gabriela. Pro Schwarzenbergy navrhl administrativní budovu
při skladu dříví stojící dodnes naproti
smíchovskému nádraží.
Brzy se zapojil do místního společenského a politického života. Členem
zastupitelstva se stal po komunálních
volbách roku 1887 a o rok později
byl zvolen smíchovským starostou,
přičemž tento post zastával až do roku
1906. Právě v časech jeho úřadování
Smíchov prošel další významnou
Obyvatelstvo
představovalo pestrou
směsici osob různé
sociální, náboženské
a národnostní
příslušnosti.
26