Pětka

BŘEZEN /2023

HISTORIE

KULATÉ VÝROČÍ

Prvním starostou

města Smíchova

Ještě v polovině 19. století popisovali návštěvníci

Smíchov jako dlouhou, rozházenou tovární ves, táhnoucí

se mezi příkopy, zdmi, neúhlednými domy nebo polo

zapadlými baráky, „mezi nimiž tu i tam se vypínala

výstavnější budova“. Postupující industrializace

pozvolna změnila kdysi poklidné místo s letohrádky,

zahrádkami a ovocnými sady v jedno z nejvýznamnějších

center průmyslu v Českém království. Hospodářskou,

společenskou a urbanistickou proměnu pak počátkem

20. století symbolicky završilo povýšení tohoto pražského

předměstí na město. A my jsme si v únoru připomenuli

kulatých 120 let od tohoto slavného aktu, iniciovaného

starostou Aloisem Elhenickým.

P

roces industrializace Smíchova

započal v prvních desetiletích

19. století. Zpočátku se průmyslové podniky soustředily při

vltavském břehu v blízkosti dnešních

náměstí Arbesova a 14. října. Jednalo

se zejména o kartounky, ale postupně

vznikla i porcelánka, parní mlýn nebo

Kohoutova továrna na mlýnská kola.

Klíčovým podnikem pro další hospodářský rozvoj obce se stal výrobní

areál Franze Ringhoffera založený

v padesátých letech, jenž se v následujících desetiletích úspěšně rozšiřoval.

Podobně zásadním bylo vybudování

nádražního komplexu, který železničními tratěmi spojil Smíchov

s německým trhem a se západočeskými uhelnými revíry. Vedle snadné

přepravy zboží tehdy došlo i k usnadnění přísunu hlavního zdroje energie

pro parní stroje místních továren.

Dostatek pracovních příležitostí

vedl k přistěhovalecké horečce, a tak

předměstí zažilo období nebývalého

růstu. Jestliže zde roku 1848 žilo asi

2 500 obyvatel, do začátku 20. století

se jejich počet téměř zdvacetinásobil

a dosáhl asi 48 000. Stimulovalo to mohutnou výstavbu patrových činžovních

domů, honosných městských paláců

a vil. Obyvatelstvo představovalo

pestrou směsici osob různé sociální,

náboženské a národnostní příslušnosti.

Na vcelku malém prostoru zde žili

dělníci a továrníci, osoby sympatizující

s českým národním hnutím a lidé identifikující se s němectvím, konzervativci

vedle liberálů. Od zavedení obecních

voleb pak tyto skupiny sváděly boj

o moc nad místní radnicí.

Do Smíchova zmítaného těmito

politickými zápasy přišel v 70. letech

19. století hledat štěstí i mladý inženýr

Pohled na Smíchov

v první polovině

19. století

Pohled na Smíchov

koncem 19. století

Alois Elhenický, syn truhláře a rodák

z jihočeského městysu Lhenice. Po

absolvování strakonické reálky pokračoval ve studiích v pražské technice

se zaměřením na pozemní stavitelství.

Praxi získával u pražských firem, až si

v roce 1879 na Smíchově založil samostatnou kancelář stavitele a civilního

geometra. K jeho realizacím patřily

mimo jiné palác Hypoteční banky na

Senovážném náměstí, holešovická jatka, budova ústavu pro hluchoněmé na

Smíchově nebo úprava části klášterního areálu sv. Gabriela. Pro Schwarzenbergy navrhl administrativní budovu

při skladu dříví stojící dodnes naproti

smíchovskému nádraží.

Brzy se zapojil do místního společenského a politického života. Členem

zastupitelstva se stal po komunálních

volbách roku 1887 a o rok později

byl zvolen smíchovským starostou,

přičemž tento post zastával až do roku

1906. Právě v časech jeho úřadování

Smíchov prošel další významnou

Obyvatelstvo

představovalo pestrou

směsici osob různé

sociální, náboženské

a národnostní

příslušnosti.

26