Pětka
PROSINEC /2021 I LEDEN /2022
ŠTĚDRÝ DEN
HISTORIE
Vánoce z počátku 20. století
Štědrý den představuje
v křesťanské tradici
vyvrcholení adventu
a v minulosti končíval
většinou návštěvou
kostela a půlnoční mší.
Je přechodem k hlavnímu
svátku vánočního období,
ke svátku Narození Páně
nebo také Božímu hodu
vánočnímu, který slavíme
25. prosince.
Momentka
u vánočního
stromku.
Počátek
20. století
T
en je pro nás oslavným připomenutím narození Ježíše
Krista, vtěleného Boha,
spasitele, z jehož učení vycházejí
stěžejní hodnoty křesťanství, jež
mají být pro křesťana vodítkem
při hledání vztahu k sobě samému, k Bohu a také k ostatním
lidem. „Miluj bližního svého, jako
sebe sama“, věta, která podtrhává
ústřední roli lásky jako nejvyšší
křesťanské ctnosti. A tak se má
i celý vánoční čas stát oslavou
lásky k druhým, popřením zla
a egoismu. Tato tradice po staletí
ovlivňovala oslavy Vánoc také
na území páté městské části a její
dozvuky nalezneme až do dnešních dnů.
Obdarování druhých
Dnes bývá ctnost lásky manifestována zejména obdarováním
nám nejbližších osob vánočními dárky. Zvyk, který se u nás
uplatňuje nejpozději od 16. století, přičemž od 19. století byly
dárky ukládány pod vánočním
stromečkem. Ještě počátkem 70.
let 19. století se ovšem tradice
vánočního stromku omezovala,
alespoň na Smíchově, z velké
části pouze na německé rodiny
a německou politickou komunitu, která své vánoční oslavy
pořádala v místním německém
spolku zvaném „kasino“. Oslavy
organizované českými zástupci
místní samosprávy se odehrávaly
bez stromku na místní průmyslové škole a vyvrcholením oslav
bylo předání dárků chudým
smíchovským školákům. Například v roce 1871 vánoční sbírka
vynesla 400 zlatých a za ně se nakoupilo „72 párů botek, 40 párů
kalhot, 30 kabátů, 40 jupek a 30
sukní“. Rozdalo se přes sto vánoček a menším dětem se naděli-
10
la jablka, ořechy a cukrovinky.
Snaha zachovat tradici českých
vánočních svátků bez stromku
ale nebyla úspěšná a brzy se
tento dnes samozřejmý symbol
Vánoc stal i jejich součástí.
Vánoce ve farnosti sv. Václava
Dalším centrem oslav a charitativních akcí se stala v roce 1885
dostavěná bazilika sv. Václava. Vedle liturgických obřadů obvyklých
pro vánoční čas a poskytování
teplého jídla potřebným byla také
místem kulturních akcí seznamujících uměleckou formou návštěvníky s příběhem o narození Ježíše
Krista. A skrze něj i s křesťanskými hodnotami. O tyto doprovodné akce se zasloužil zdejší
kněz Jan Pauly, později první
smíchovský arciděkan. Milovník
umění Pauly nechal v adventním čase instalovat v bazilice
sousoší Zvěstování Panny Marie
a malebné a rozsáhlé betlémské
jesle, které se těšily velké oblibě
u návštěvníků z celého království. Při celopražské anketě mezi
školáky byly smíchovské jesličky
vyhlášeny za nejkrásnější v celé
Praze. Snad ještě větší pozornost
poutaly zdejší vánoční hry. Pauly
byl jejich autorem a účinkovali při
nich příslušníci Národní jednoty
katolické na Smíchově. Barvitě
a zábavně přibližovaly divákům
nejvýznamnější situace z biblického příběhu o počátcích spasitelova života. Obyvatelé Smíchova
si počátkem 20. století bez těchto
doprovodných aktivit už Vánoce
nedokázaly představit – a navíc,
na rozdíl od řady jiných akcí, byly
Obraz z divadelního představení Katolické národní jednoty na Smíchově
přístupné všem, bez ohledu na
profesi nebo sociální situaci.
Štědrý den v zákopech
Vedle veřejných adventních a vánočních akcí představovaly svátky období klidu a rodinné lásky.
Čas strávený v kruhu nejbližších
a teplo domova jsou atributy, se
kterými spojovali Vánoce lidé
před sto lety, stejně jako je s nimi
spojujeme my dnes. Pro mnohé
z těch, kteří po vypuknutí první
světové války museli opustit své
nejbližší, právě během vánočních
svátků nastávalo teskné období.
Čas vzpomínek na staré dobré
časy. A důvodem nebyl ani tak
nedostatek jídla a nuzné frontové
podmínky, jako samota a odloučení. Jediným pohlazením
po duši se tak pro vojáky stávaly
zprávy z domova, dopisy od
jejich nejbližších. Stejně to měl
i Václav Skoupý z Košíř, který
koncem roku 1915 pobýval na
balkánském bojišti: „Nemusíš se
o mě strachovat. Píšeš, že jsi měla
celé svátky zkažené? To já jsem
měl svátky moc hezké. Nedostal
jsem ani lístek z domova. Proč
jsi mě neposlala alespoň, co jste
měli v neděli?“ vytýkal v dopise
své mamince. O samotě v zákopech pak tito synové vychovaní
v křesťanské lásce nedokázali
pochopit, jak je válka, které byli
svědky, vůbec možná, jak to
společnost mohla dopustit. n
Pavel Fabini