Pětka

www.praha5.cz 

Maska nalezená Františkem Peterou

Rohoznickým při stavbě

smíchovského nádraží

Sňatek Františka

Josefa I. s Alžbětou

Bavorskou vedl

k upevnění svazku

obou států

kami nakládat. Zaujal jej zejména

nález ženských ostatků pohřbených

„nohama a tváří k západu“ a „hlavou

k východu“ směrem k Vyšehradu.

S ohledem na podobu hrobu

se Petera domníval, že se jednalo

o ženu význačného postavení. Při

sobě měla bronzový prsten, spony

nebo náramek. Podobné nadšení je

patrné také ze záznamu o nálezu kamenné masky zpodobňující údajně

slovanského boha Pikulíka, vládce

nad říší mrtvých. Na místě se nacházely jak hroby kostrové, tak žárové,

zejména z dob kultury knovízské

a štítarské.

První jízda a česko-německé

zápolení

Práce na výstavbě smíchovského

nádraží trvaly do léta 1862. Sestávalo

z dvou hlavních budov, přičemž té

severní, blíž k předměstí, vévodila

hranolovitá novogotická věž s hodinami. Součástí areálu byla také

řada pomocných staveb rozesetých

v prostoru.

Dne 14. července se uskutečnilo

slavnostní otevření dokončené trati

a první jízda soupravy osmnácti vozů

tažených lokomotivami nazvanými

„Praha“ a „Plzeň“. Souprava zamířila

do západočeské metropole a zpět

na Smíchov, kam dorazila v sedm

hodin večer, načež ji u provizorního

oltáře vysvětil prelát Jeroným Zeidler.

S ohledem na atmosféru doby při akci

rezonovala i tehdy dominantní národnostní otázka.

Ostří kritiky ze strany českých

národovců, že po nové železnici víc

„německého mravu, více německé kultury se k nám přiveze“, se

snažil otupit ministerský rada Weiss:

„Znám všechny rakouské národy

z vlastní zkušenosti a ctím každý

jednotlivý pro jisté jeho vlastnosti.

Žádný sám o sobě nemůže být silným, ale všechny dohromady budou

tvořiti pevnou hradbu, budou-li

svorni. Protož připíjím na svornost

národů rakouských, a zvláště národů

této české země“, zakončil svůj

projev. Ale jak už dnes víme, cesta

k národnostnímu smíru byla ještě

dlouhá a velmi trnitá.

Epilog

Nádraží se přes tři desetiletí nazývalo Praha – Česká západní dráha

podle soukromé společnosti, která trať

provozovala. Od devadesátých let 19.

století neslo prosté označení Smíchov, později Smíchov státní nádraží.

Od dvacátých let až do současnosti

představuje oficiální název nádraží

Praha-Smíchov. Od sedmdesátých

let 19. století s ním sousedila nádraží

nově postavených železnic Pražsko-duchcovské a Buštěhradské dráhy.

Zprovozněna tehdy byla i dráha

spojující Smíchov s hlavním pražským

nádražím, jejíž součástí se stal i nově

postavený železniční most. V padesátých letech 20. století pak došlo ke

zbourání hlavních nádražních budov

a k výstavbě jediné v klasicizujícím

funkcionalistickém stylu s výzdobou

odrážející tehdejší politické klima. n

Pavel Fabini

Původní podoba areálu smíchovského nádraží

27