Hořkosladký příběh z Přívozní ulice

Před osmdesáti lety, koncem dubna 1945, bylo ve večerních hodinách v dnešní ulici Na Bělidle nebývale rušno. Asi desítka osob plnila nákladní automobily dokumenty a výrobními stroji, aby s tím vším vyrazili Plzeňskou ulicí na západ, do rozkládající se Velkoněmecké říše.

HISTORIE

Pětka DUBEN /2025

20

SMÍCHOV

Hořkosladký

příběh

z Přívozní

ulice

B

yli mezi nimi ipříslušníci slav-

ného cukrovinkářského rodu

Kluge asvým útěkem si dost

možná zachránili životy. Dnes je tato

kdysi vlivná smíchovská rodina prak-

ticky zapomenuta, stejně jako historie

jejich slavné továrny. Kdo byli, odkud

se vzali aza co vděčili tito smíchovští

„Wonkovi“ svému úspěchu? Jejich pří-

běh si připomeneme vnásledujících

odstavcích.

Počátky slavného podniku

Zrod moderního Smíchova byl neroz-

lučně spojen sprůmyslovou revolucí

asní souvisejícím rozmachem pod-

nikatelských aktivit. Během pouhých

pár desetiletí zde vznikly desítky

podniků, znichž mnohé kvalitou vý-

robků úspěšně konkurovaly význam-

ným producentům evropského, ale

isvětového formátu. Poměrně často

se jednalo orodinné rmy, vjejichž

vedení se potomci zakladatelů střídali

ipo několik generací.

Zpočátku bývaly podniky situo-

vány zejména do dvou lokalit. První

bylo území blízko vltavského břehu,

zhruba od dnešního Arbesova náměstí

kPalackého mostu. Zde se nacházely

zejména textilní podniky. Druhou

lokalitou se od 40.let 19.století

stávaladnešní ulice Na Bělidle, tehdy

zvaná Přívozní. Nejprve zde vyrostla

továrna na porcelán advě desetiletí

poté zde podnikatelé Johann Kluge

aJohann Bergmüller založili podnik

na cukrovinky, který od roku 1863

rozšířili očokoládovnu. Tehdy ještě

nemohli tušit, že tím položili základ

budoucí „nejlepší“ čokoládovně včes-

kých zemích.

Postupem času podnik zcela ovlád-

la Klugeho rodina. Výzkumem se

investovat do nejnovějších výrobních

procesů, nákladných strojů astavební-

ho rozvoje podniku. Rozlehlý patrový

areál už v70.letech disponoval vlastní

tiskárnou na obaly, klempírnou

atruhlárnou. Uprostřed dvora obdél-

níkového půdorysu pak stála kotelna

poháněná parními stroji. Unikátní

výkony podával speciálně konstruova-

ný lis na ovocné pastilky. Kromě nich

podnik zásoboval domácnosti nejen

vcelé monarchii, ale ivItálii ana

Balkáně, dropsy, dražé, pralinkami,

bonbony, kakaem, kakaovým máslem

a samozřejmě čokoládou.

Pamlsky pro Habsburky

Pro kvalitu produktů si rma brzy

získala srdce milovníků těchto dobrů-

tek, a zahraniční věhlas její čokolády

podporovaly četné medaile získané na

světových výstavách ve Vídni (1873),

Terstu (1882) a opakovaně vPaříži

(1867 a 1878). Uspokojení vyjádřili

při návštěvách smíchovského podniku

ipříslušníci habsburského domu,

včetně císaře Františka JosefaI. ajeho

syna, korunního prince Rudolfa. Oba

si pamlsky ze smíchovské „Bonbon-

ky“, jak místní obyvatelé podnik po-

jmenovali, mohli pravidelně dopřávat

i ve Vídni, kde měl Kluge tovární

prodejnu. V Praze umístil obchody

podařilo zjistit, že se Johann narodil

vroce 1834 vUhrách veměstě Sárvár.

Do Prahy přišel jako pětadvacetiletý

mladík apár let po založení továr-

ny se oženil spražskou rodačkou

Gabrielou Pachlovou, dcerou ředitele

zemské pokladny. Ona byla katolič-

ka, on luterán, děti ale byly křtěny

vmatčině víře, přestože vJohannově

životě zjevně protestantské vyznání

hrálo významnou roli. Později se stal

dokonce jedním zvýznamných funk-

cionářů augsburské církve vČeském

království.

Firmu Johann Kluge& Co. vedl

shospodářskou rozvahou. Neváhal

Před osmdesáti lety, koncem dubna 1945, bylo

ve večerních hodinách vdnešní ulici Na Bělidle

nebývale rušno. Asi desítka osob plnila nákladní

automobily dokumenty avýrobními stroji, aby

stím vším vyrazili Plzeňskou ulicí na západ,

do rozkládající se Velkoněmecké říše.

Uspokojení vyjádřili při návštěvách

smíchovské továrny ipříslušníci

habsburského domu, včetně císaře

Františka JosefaI. ajeho syna,

korunního prince Rudolfa. Oba si

pamlsky ze smíchovské „Bonbonky“, jak

místní podnik nazvali, mohli pravidelně

dopřávat ve Vídni, kde měl Kluge tovární

prodejnu.

René Kluge,

příslušník poslední

generace majitelů

smíchovské

čokoládovny