Strana 21
www.praha5.cz Pětka
chází zroku 1357 aprávě vtomto roce
je doložena zmínka, že „byl sezením“
na hradě zvaném Kugelweit, případně
Kukelweit, včeské verzi Kuglvajt, při-
čemž název odkazoval pravděpodobně
na kapuci (zlat. cuculla) atedy na tvar
opevněného sídla.
Kandidátů je vícero. Zříceninu
Kuglvajtu nalezneme vzápadních
Čechách nedaleko od Plzně, údajně
ale vznikl až roku 1361, adalší máme
vjižních Čechách uBudějovic. Zda ně-
který znich Dětřich vlastnil, prameny
neprozrazují. Navíc se při procházení
archivních dokumentů vdruhé polovi-
ně 19.století objevila zmínka oexis-
tenci dalšího hradu tohoto jména véře
Lucemburků– na Smíchově.
Zlaté období Osady sv.Jakuba
Za Karla IV. se Smíchov ještě nazýval
Osadou sv.Jakuba, případně Kartouzy,
aod poloviny 14.století zažíval zlatou
éru započatou založením rozlehlého
areálu kartuziánského kláštera, jenž
patřil khlavním kulturním cen-
trůmoblasti. Astimuloval inebývalý
hospodářský rozkvět. Areál kláštera,
pojmenovaný Zahrada Panny Marie,
stával někde mezi dnešní lokalitou
Na Knížecí aulicí Kartouzskou. Při
rozvoji areálu mohl panovník postavit
itento hrad coby opěrný bod, jak pro
ochranu zvětšujícího se předměstí,
tak pro důležitou obchodní cestu na
západ, po níž se ubírala icísařská
družina při cestě zpražského sídla na
Za ideální prostor pro stavbu
hradu pak lze určit návrší, kde je dnes
vystavěn klášterní komplex Sacre
Coeur. Navíc jsem na jednom zpro-
spektů zpočátku 17.století skutečně
vtěchto místech detekoval cosi, co
připomíná zbytky zříceniny. Smíchov-
ského hrádku? Možná. Vinice Elmul
by se pak mohla nacházet na svazích
vedle dnešního OC Nový Smíchov.
Je-li tomu tak, vysvětluje to inázev
lokality západně od dnešního náměstí
Kinských „UHradu“, přičemž toto
toponymum se asi přeneslo na nově
vystavěný dům na křížení ulic Štefá-
nikova aHolečkova. Alze jej dodnes
spatřit na nároží jeho fasády. n
Pavel Fabini
21
Karlštejn. Dodejme, že v50.letech
ještě nestálo malostranské opevnění
známé dnes jako Hladová zeď.
Stejně tak je ale možné, že si tuto
oblast pro své opevněné sídlo vybral
přímo Dětřich zPortic, vté době již
panovníkův provisor. Nebylo by to
ostatně nic neobvyklého uvysoce
postaveného reprezentanta duchovní-
ho stavu. Ipražští arcibiskupové měli
na Malé Straně vlastní opevněný dvůr
aSmíchov nebyl od Pražského hradu
daleko. Tvrz či hrad Dětřichovi mohly
sloužit až do jeho jmenování arcibis-
kupem vMagdeburku, odkuddále
podporoval lucemburskou politiku,
ato až do své smrti vroce 1367.
Mezi klášterem aKuglvajtem
Odalších majitelích záhadného
smíchovského hradu nic nevíme, ani
ookolnostech jeho zániku, nicméně
zmiňován je–nejspíš už jen jako
zřícenina– ještě v16.století. Pravdě-
podobně zpustl počátkem husitských
bouří, ať už při drancování avypálení
místního kartuziánského kláštera,
nebo při následujících válkách. Je
docela možné, že jej zbourali sami
Pražané, aby nesloužil za opěrný bod
armádám obléhajícím Malou Stranu.
Jedinou indicií pro bližší lokalizaci
je záznam zroku 1387, kdy plaský
klášter pronajal svou vinici zvanou
Elmul jistému Řehákovi zChuchle.
Pozemek vinice se měl rozprostírat
mezi klášterním areálem azalesněnou
horou, „na níž hrad Kukelweit jest“.
Vinice se jistě nenacházela daleko
od rozlehlého hospodářského areálu
plaského kláštera, jenž stával tam, co
je zahrada Kinských.
Podobizna Dětřichova patrona KarlaIV.
na votivním obrazu Jana Očka zVlašimi
Listina spečetí
Dětřicha, biskupa
mindenského,
zroku 1358
Za Karla IV. se Smíchov
ještě nazýval Osadou
sv.Jakuba, případně
Kartouzy, aod poloviny
14.století zažíval
zlatou éru započatou
založením rozlehlého
areálu kartuziánského
kláštera, jenž patřil
khlavním kulturním
centrůmoblasti.