Pětka
www.ipetka.cz
uplynulo 160 let
Známý průmyslník František Ringhoffer
boru zastupoval přibližně pět voličů,
oproti tomu ve třetím sboru byla
„váha“ voličského hlasu o poznání
nižší. Jeden člen výboru zvolený tímto
volícím sborem zastupoval přibližně
pětasedmdesát voličů, přičemž nerovnost vycházela z tehdejších představ,
že váha hlasů každého voliče má být
úměrná výši daní, které obyvatel
odváděl do veřejné kasy.
Snad ještě exotičtěji působí forma
hlasování, které volič vykonával „oustně a veřejně“ v přítomnosti komise
a ostatních voličů. Veřejná volba se
pokládala za manifestaci občanské
odvahy. Volič hájil své politické
mínění a obyvatelé měli mít možnost
kontrolovat upřímnost a poctivost
voliče, totiž zda je schopen dostát danému slovu. Otevřenost prý posilovala
mravnost, sebevědomí a odpovědnost
hlasujícího. Odvrácenou stranou mince byly nátlak, vyhrožování a později
také případy volební korupce.
Čtyřiadvacet zvolených členů
výboru následně zvolilo městskou
radu, která sestávala ze starosty a čtyř
radních. Městskou radu smíchovský
obecní výbor zvolil už 4. března 1861.
Kromě Franze Ringhoffera ve funkci
starosty v ní zasedli průmyslník Mojžíš Porges Portheim, hostinský Josef
Vlach, ředitel parního mlýna Hynek
Korda a továrník Jan Kohout.
Továrník Jan Kohout sympatizoval s „českou stranou“
Sympatizant Vídně Ringhoffer
Dochované seznamy zastupitelů, které si
nechalo zpracovat české místodržitelství,
nám prozrazují stranické a ideové zakotvení jednotlivých členů nově zvoleného
obecního výboru i členů městské rady.
Za hlavní oporu vídeňské centralistické
vlády na Smíchově byl pokládán právě
Ringhoffer. Tehdy třiačtyřicetiletý otec
čtyř dětí a finančně zajištěný majitel
významného průmyslového podniku na
Smíchově představoval časem prověřenou
personu. Už v polovině 50. let byl nominován na propůjčení rytířského kříže
Řádu Františka Josefa za své zásluhy na
poli technických inovací a za hospodářský přínos monarchii. Oceňovány byly
jeho „jedinečné osobní kvality“ a „ne
únavná píle“. U jeho jména je v seznamu
obecních hodnostářů umístěna lakonická poznámka „přítel vlády“, stejně
jako u prvního radního Mojžíše Porgese
Portheima, nejstaršího člena výboru.
Mojžíš Porges, od roku 1841 s predikátem von Portheim, se narodil v roce
1781 do rodiny rabína a od 30. let 19.
století na Smíchově úspěšně podnikal.
Na pozemcích bývalé zahrady Bukvojky
(Portheimky) spolu s bratrem zřídil rozlehlou továrnu na potisk kartounů. Také
třetí radní Hynek Korda byl vídeňské
vládě oddaný, podobně jako valná většina
obecního výboru. Pouze pět zastupitelů
bylo označeno za sympatizanty české
Národní strany. V jejich čele stanul
čtvrtý radní, továrník Jan Kohout.
Tento třiapadesátiletý rodák z Polabí
náležel k přátelům Františka Palackého a Františka Ladislava Riegra, kteří
jej často navštěvovali v jeho domě na
Smíchově, kde vlastnil nejprve mlýn
a později také továrnu na mlýnská
kola. Vládní úřady jej oprávněně
pokládali za zaslepeného příslušníka
české strany, což pozdějším jednáním
také potvrdil.
České Košíře
K hlubšímu poznání struktury místního elektorátu, stejně jako k rozdělení
jeho sympatií mezi oba politické
tábory, sice prameny dotýkající se
obecních voleb mlčí, nicméně můžeme tato data alespoň přibližně rekonstruovat díky dochovaným pramenům
k volbám do zemského sněmu. Ty
byly na Smíchově vykonány krátce po
obecních volbách a proti vládnímu
kandidátovi Ringhofferovi postavila
česká Národní strana advokáta Václava Bělského.
Při zemských volbách se k urnám
dostavilo 70 % oprávněných voličů
a z nich poměrně těsná většina 54
% podpořila smíchovského starostu, zatímco 46 % odevzdalo hlas
Bělskému, nominovanému českou
stranou. Bělského podpořili obyvatelé
Košíř a zemědělci, drobní řemeslníci
a o něco větší část majitelů domů.
Své sympatizanty měl ale překvapivě i mezi státními úředníky. Oproti
tomu Ringhoffera podpořila většina
Smíchova. Z profesí za ním stála jak
většina státních úředníků, tak obchodníci a téměř všichni podnikatelé
a továrníci. Zajímavým poznatkem je
i jednoznačná podpora Ringhoffera ze
strany místní židovské komunity.
Na závěr ještě jedna zajímavost,
která odlišuje období počátků politického liberalismu a komunálních
voleb na Smíchově od našich dnů.
Volby tehdy provázely oslavy, byl to
svátek lidské svobody, jakkoli paradoxní, vzhledem ke skutečnosti, že
většina společnosti volebním právem
nedisponovala. O to víc se kladl důraz
na obnovu komunity právě skrze tzv.
povolební jarmark, kde se společně
radovali vítězové i poražení, lidé
participující na volbě, ale i ti, kterým
toto právo bylo odepřeno. O podobě
slavnosti nás informují prameny: „Po
volbě odbývaly se slavné služby Boží“,
tehdy ještě v kostelíku sv. Filipa a Jakuba na dnešním Arbesově náměstí,
„střílelo se z moždířů a večer byl
průvod s pochodněmi k oslavě nového
zastupitelstva.“ n
Pavel Fabini
27