Noviny Pětka

Časopis městské části Praha 5,

Strana 19

ČASOPIS RADNICE MČ PRAHA 5 PĚTKA
19
Druhá ideová rovina je zastoupena
trojicí medvědů vúloze atlantů podpíra-
jících střední nádrž, zníž voda protéká
otvory vústech čtyř výrazných maska-
ronů (zdobných lidských tváří). Pozice
medvědů evokuje snahu udržet masu
pískovce nad nimi, ale také vyhnout
se kontaktu svodou. Zajímavé jsou
ipohledy šelem jakoby komunikujících
sokolím. Je třeba si uvědomit, že výběr
zvířat vžádném případě nebyl nahodilý.
Naopak. Souvisel sdůležitou myšlenko-
vou kategorií tehdejší aristokracie.
SPŘÍZNĚNI UROZENOSTÍ
Touto kategorií byla urozenost, tedy
příslušnost osob ke šlechtickému
rodu, přičemž šlechtictví mělo velmi
propracovanou hierarchii. Zkrátka
nebyl šlechtic jako šlechtic. Obecně se
pak cenila starobylost rodové uroze-
nosti, případně spříznění sněkterým
zdávných aristokratických rodů.
Aprávě na něj měli na kašně umístění
medvědi coby rodová zvířata Slavatů
odkazovat.
Stali se jimi teprve vroce 1629, kdy
císař Ferdinand II. svým majestátem
svolil Vilému Slavatovi používat
označení „vladař domu hradeckého“,
čímž mělo být deklarováno nástupnic-
tví Slavatů jak po vymřelém moc-
ném rodě Rožmberků, tak po jejich
taktéž vymřelých příbuzných pánech
zHradce, znichž pocházela Vilémova
manželka Lucie Otýlie.
Spolu stím císař Slavatům rozšířil
erb odva medvědí štítonoše, rodové
zvíře Rožmberků, čímž bylo slavatov-
ské nástupnictví manifestováno také
vizuálně.
RODOVÉ PROKLETÍ
Ve skutečnosti se tím Slavatové označi-
li za spřízněné isitalskými Orsini, kteří
své šlechtictví asvůj původ odvozovali
od starověké římské patricijské rodiny.
Spřízněností srodem Orsiniů (či Ursi-
niů) se totiž honosili právě Rožmberko-
vé, ato na základě takzvané ursiniov-
ské legendy. Na jejím základě přijali
do svého erbu ony medvědí štítonoše,
neboť latinsky ursus znamená med-
věd. Slavatové se tak mohli prezento-
vat jako nositelé odkazu starořímského
rodu, ze kterého hned několik osob
dosedlo na papežský stolec.
Iniciátorem vzniku ursiniovské
legendy byl nejspíš Oldřich II. zRožm-
berka, otec známé Perchty zRožmber-
ka, ztotožňované spostavou bílé paní,
kterou ještě za jejího života přes její
snažné prosby neuchránil před násil-
nickým manželem. Podle některých
pověstí tím započalo irodové prokletí,
kterému bývá přičítáno vymření obou
jihočeských rodů Rožmberků ipánů
zHradce na počátku 17. století. Ostatně
tragicky dopadli inositelé jejich odka-
zu Slavatové zChlumu aKošumberka.
SMÍCHOVSKÉ MEMENTO
Sám Jan Jáchym si své honosné smí-
chovské letní sídlo moc neužil azemřel
už vroce 1689. Ani jeden zjeho šesti
synů se přitom nedožil dospělosti.
Jeho bratr František Leopold zemřel
odva roky později adalší zbratrů Jan
Karel, poslední mužský žijící přísluš-
ník Slavatů, zemřel bez dětí vroce 1712.
Tři roky předtím odešel na věčnost
sochař Jeroným Kohl, jehož dílna
tvořila přes tři desetiletí azanecha-
la po sobě desítky uměleckých děl
zhotovených mimo jiné pro řeholní
společenství, městské reprezentace,
aristokratické rody ipanovnický dvůr.
On sám získal hodnost dvorního
sochaře, zhotovil dodnes obdivova-
nou monumentální kašnu na nádvoří
Pražského hradu aje spojen isdvěma
sochami na Karlově mostě.
AMedvědí kašna na Smíchově? Ta
pro nás zůstává připomenutím vě-
hlasného umělce barokní éry, ale také
mementem odkazujícím na pomíjivost
bohatství amoci stejně jako na tragické
osudy tří staročeských aristokratic-
kých rodů.
Pavel Fabini
Dvojice medvědů
střežila ialianční
rodový erb
nad bránou do
smíchovské
zahrady hraběte
Slavaty
Potvrzení
Jeronýma Kohla
opřevzetí části
honoráře za
práce na Medvědí
fontáně
Prameny dokládají,
že se na Medvědí fontáně
podílela dílna Jeronýma
Kohla, významného sochaře
zpřelomu 17. a18. století.
Pocházel změšťanské
ahornické rodiny usedlé
vzápadních Čechách.
Noviny Pětka