Pětka

www.ipetka.cz 

Za místo byla vybrána zahrada usedlosti Klamovka na pomezí Smíchova

a Košíř.

Stanovili hodinu i to, že souboj

bude veden pistolemi na patnáct

kroků. Zbraně zakoupili ve Vídni

u firmy Springer a na místo je přivezli

princovi sekundanti hrabě Waldstein-Wartenberg a Salm-Reiffer­

scheidt-Heinsbach. Pokus o usmíření

Waldstein kategoricky odmítl: „Jeden

z duelantů musí zůstat na místě.“

Podobizna mladého Wilhelma Auersperga

Temperamentní hrabě se cítil uražen a počkal si na prince na nynějším

Masarykově nádraží, kde jej před

svědky udeřil do obličeje. Spor se tím

vyhrotil a čest mohla být očištěna jen

krví některého z oponentů. Necelé

dva týdny po nádražním incidentu

vyzval Auersperg Kolowrata skrze

dva sekundanty na souboj. Hrabě bez

váhání přijal.

Podobizna

hraběte Kolowrata

z pozdějších let

kého šlechtického rodu. Dvaadvacetiletého prince zpráva o jejich vztahu

zdrtila. Z přítele se stal nenáviděný

sok a šlechtickou společností se šířily

pomluvy o Kolowratově minulosti,

například že za studií zpronevěřil

peníze spolkové pokladny.

Zákeřnost této pomluvy násobil

snad úmyslný odkaz na nevyjasněná

provinění Kolowratova otce a pro

hrdého hraběte byla záležitost velmi

bolestivá. Navíc se tím pro některé

vážené rodiny stal personou non

grata. Poté co prokázal nepravdivost

klepů roznášených Auerspergem,

několikrát požádal o satisfakci, tu ale

princ odmítl „neuznávaje ho jakožto

poddůstojníka za sobě rovného“.

Pevná pravidla duelu

Souboje čili duely (z francouzského le

Duel) představovaly v evropské tradici

už od středověku způsob řešení sporů

o čest mezi dvěma muži a duelanty

od nich neodradily ani vládní zákazy

a tvrdé tresty. Ve vojenské a aristokratické kultuře brzy zdomácněly a od

přelomu 18. a 19. století nalezly cestu

i do středostavovského prostředí.

Ze slavných osobností se duelů

zúčastnili např. malíř Édouard Manet,

předlitavský státník Kazimír Badeni

či spisovatel Marcel Proust. Smrt při

nich nalezli Alexandr S. Puškin nebo

Michail Lermontov. Souboje měly

svá pevná pravidla. Oba duelanti si

vybrali své sekundanty, kteří pomáhali

s přípravou a dojednávali podmínky.

Park usedlosti

Klamovka,

kde se v roce 1876

poslední šlechtický

duel odehrál

Milost pro Kolowrata

Oba stříleli naráz na znamení. Při

prvním pokusu Auersperg mířil na

prsa, ale minul, zatímco Kolowratova

zbraň selhala. Při druhém pokusu

volil zbraň hrabě. Tentokrát minul on

a selhala pistole prince Auersperga.

V tu chvíli se zeď Klamovky zaplnila

kolemjdoucími, které přilákaly výstřely. Se zvědavostí sledovali výsledek

souboje.

Ve třetím kole si zbraň vybíral

Auersperg. Tentokrát chybil on,

zatímco kulka vystřelená Kolowratem zasáhla princův pravý bok a ten

se zhroutil k zemi. Ihned se k němu

seběhli hrabě, sekundanti i přítomní

lékaři. Kulka prošla tělem a vypadla

levým bokem. Podle zdravotníků

se nejednalo o vážné zranění, a tak

Kolowrat odjel do hotelu a odtud do

Vídně, zatímco zraněného prince odvezli do Auerspergova paláce na Malé

Straně. Přes noc se mu ale přitížilo,

vypukla horečka a k ní se přidalo

silné zvracení. Ráno už bylo jasné, že

došlo k průstřelu žaludku, a ještě před

polednem princ podlehl vnitřnímu

krvácení.

Karl Auersperg uspořádal adoptivnímu synovi velkolepý pohřeb

a ostatky dal přepravit z Malé Strany

do rodinné hrobky ve Vlašimi. Na rodových sídlech zavlály černé prapory.

Princova smrt zasáhla i hraběte

Kolowrata, nad kterým se stahovala

mračna. Tři princovi přátelé vyzvali

hraběte na souboj, císař ale vyslal

úředníka se zvláštním posláním, aby

jakékoli další duely překazil. Kolowrat

měl být zatčen a na základě § 161

trestního zákona mu hrozilo dvacet

let za mřížemi. Při vyšetřování aféry

bylo zjištěno, že každý z duelantů před

zahájením souboje vlastnoručně podepsal prohlášení, v němž uváděl, že

„ukončil svůj život výstřelem, protože

jsem unavený životem“.

Vzhledem k okolnostem byla nakonec Kolowratovi udělena milost, vrátil

se do Vídně a později se oženil s dcerou

amerického tabákového magnáta.

S územím naší městské části je pak

spojen i další osud nebohé Anny Waldstein-Wartenberg, která po tragické

události odešla do ženského benediktinského kláštera na Smíchově. n

Pavel Fabini

27