Pětka
www.ipetka.cz
Za místo byla vybrána zahrada usedlosti Klamovka na pomezí Smíchova
a Košíř.
Stanovili hodinu i to, že souboj
bude veden pistolemi na patnáct
kroků. Zbraně zakoupili ve Vídni
u firmy Springer a na místo je přivezli
princovi sekundanti hrabě Waldstein-Wartenberg a Salm-Reiffer
scheidt-Heinsbach. Pokus o usmíření
Waldstein kategoricky odmítl: „Jeden
z duelantů musí zůstat na místě.“
Podobizna mladého Wilhelma Auersperga
Temperamentní hrabě se cítil uražen a počkal si na prince na nynějším
Masarykově nádraží, kde jej před
svědky udeřil do obličeje. Spor se tím
vyhrotil a čest mohla být očištěna jen
krví některého z oponentů. Necelé
dva týdny po nádražním incidentu
vyzval Auersperg Kolowrata skrze
dva sekundanty na souboj. Hrabě bez
váhání přijal.
Podobizna
hraběte Kolowrata
z pozdějších let
kého šlechtického rodu. Dvaadvacetiletého prince zpráva o jejich vztahu
zdrtila. Z přítele se stal nenáviděný
sok a šlechtickou společností se šířily
pomluvy o Kolowratově minulosti,
například že za studií zpronevěřil
peníze spolkové pokladny.
Zákeřnost této pomluvy násobil
snad úmyslný odkaz na nevyjasněná
provinění Kolowratova otce a pro
hrdého hraběte byla záležitost velmi
bolestivá. Navíc se tím pro některé
vážené rodiny stal personou non
grata. Poté co prokázal nepravdivost
klepů roznášených Auerspergem,
několikrát požádal o satisfakci, tu ale
princ odmítl „neuznávaje ho jakožto
poddůstojníka za sobě rovného“.
Pevná pravidla duelu
Souboje čili duely (z francouzského le
Duel) představovaly v evropské tradici
už od středověku způsob řešení sporů
o čest mezi dvěma muži a duelanty
od nich neodradily ani vládní zákazy
a tvrdé tresty. Ve vojenské a aristokratické kultuře brzy zdomácněly a od
přelomu 18. a 19. století nalezly cestu
i do středostavovského prostředí.
Ze slavných osobností se duelů
zúčastnili např. malíř Édouard Manet,
předlitavský státník Kazimír Badeni
či spisovatel Marcel Proust. Smrt při
nich nalezli Alexandr S. Puškin nebo
Michail Lermontov. Souboje měly
svá pevná pravidla. Oba duelanti si
vybrali své sekundanty, kteří pomáhali
s přípravou a dojednávali podmínky.
Park usedlosti
Klamovka,
kde se v roce 1876
poslední šlechtický
duel odehrál
Milost pro Kolowrata
Oba stříleli naráz na znamení. Při
prvním pokusu Auersperg mířil na
prsa, ale minul, zatímco Kolowratova
zbraň selhala. Při druhém pokusu
volil zbraň hrabě. Tentokrát minul on
a selhala pistole prince Auersperga.
V tu chvíli se zeď Klamovky zaplnila
kolemjdoucími, které přilákaly výstřely. Se zvědavostí sledovali výsledek
souboje.
Ve třetím kole si zbraň vybíral
Auersperg. Tentokrát chybil on,
zatímco kulka vystřelená Kolowratem zasáhla princův pravý bok a ten
se zhroutil k zemi. Ihned se k němu
seběhli hrabě, sekundanti i přítomní
lékaři. Kulka prošla tělem a vypadla
levým bokem. Podle zdravotníků
se nejednalo o vážné zranění, a tak
Kolowrat odjel do hotelu a odtud do
Vídně, zatímco zraněného prince odvezli do Auerspergova paláce na Malé
Straně. Přes noc se mu ale přitížilo,
vypukla horečka a k ní se přidalo
silné zvracení. Ráno už bylo jasné, že
došlo k průstřelu žaludku, a ještě před
polednem princ podlehl vnitřnímu
krvácení.
Karl Auersperg uspořádal adoptivnímu synovi velkolepý pohřeb
a ostatky dal přepravit z Malé Strany
do rodinné hrobky ve Vlašimi. Na rodových sídlech zavlály černé prapory.
Princova smrt zasáhla i hraběte
Kolowrata, nad kterým se stahovala
mračna. Tři princovi přátelé vyzvali
hraběte na souboj, císař ale vyslal
úředníka se zvláštním posláním, aby
jakékoli další duely překazil. Kolowrat
měl být zatčen a na základě § 161
trestního zákona mu hrozilo dvacet
let za mřížemi. Při vyšetřování aféry
bylo zjištěno, že každý z duelantů před
zahájením souboje vlastnoručně podepsal prohlášení, v němž uváděl, že
„ukončil svůj život výstřelem, protože
jsem unavený životem“.
Vzhledem k okolnostem byla nakonec Kolowratovi udělena milost, vrátil
se do Vídně a později se oženil s dcerou
amerického tabákového magnáta.
S územím naší městské části je pak
spojen i další osud nebohé Anny Waldstein-Wartenberg, která po tragické
události odešla do ženského benediktinského kláštera na Smíchově. n
Pavel Fabini
27