Pětka
ZÁŘÍ /2020
ROZHOVOR
STRÁŽNÍK MĚSTSKÉ POLICIE PAVEL BOŽEK:
Na obchůzce po sídlišti
ujdu i 15 kilometrů denně
Okrskář Pavel Božek dohlíží na pořádek na barrandovském sídlišti
desátým rokem. Takže zná dokonale místa, která je třeba pravidelně
kontrolovat, i ta, kde tak říkajíc chcípnul pes. Neměnil by.
Užívá si pestrou práci, do fabriky by zpátky nechtěl.
T
eď už jsem v terénu, byl jsem to
zkontrolovat tady nahoře, nad
Štěpařskou, kde bývali bezdomovci, hlásil po polední půlhodinové
pauze během telefonického rozhovoru
třiapadesátiletý strážník, který patří
k nejoblíbenějším strážcům zákona.
Na žádné tam nenarazil.
n Co vás přivedlo k městské policii?
Necelých 13 let jsem sloužil u státní,
pak jsem šel zhruba na tři roky do fabriky, ale zjistil jsem, že to není to pravé
ořechové. Vídat se pořád se stejnými
lidmi, dělat to samé. Řekli vám, bude
celozávodní dovolená, aniž by se vás
ptali, zda vám to vyhovuje. Ale to by
asi bylo to nejmenší. Nebylo to zkrátka
ono, a tak jsem se vrátil do mundúru.
n Proč městská, a ne státní policie?
Od státní, byl jsem na obvodě v Praze-západ, jsem odcházel kvůli přebujelé
administrativě, šílenému papírování.
To si nedovede představit nikdo, kdo
v tom nedělá, co to je papírů, byť jde
i o obyčejné vybrané auto. Štěstí jsem
zkusil nadvakrát. Absolvoval jsem
první kolo, měly následovat psychotesty, ale místo pozvánky mi napsali,
abych vydržel, stav je naplněný. A že
se příležitostně ozvou, budu-li mít
zájem. Ozvali se po necelém třičtvrtě
roce.
n Překvapilo vás něco na testech?
Ne. Jsou obdobné jako u státní. I když
v případě státní mi přišlo, že jsem
prolezl snad třicet ordinací.
n Jak dlouho působíte na Barrandově?
Kroutím už desátý rok. Barrandov
jsem vybíral s ohledem na spojení.
Dojíždím z kraje Oty Pavla, bydlím
ještě kousek za Rakovníkem. Plánuju
si vždy čtyři šichty po sobě, vstávám
ve čtvrt na čtyři, ve čtyři se převezu
12
Pavel Božek působí
na Barrandově už
deset let
autem na bus, pak necelých 50 minut
do Prahy. Člověk si zvykne.
n V čem spočívá vaše práce?
Chodím po sídlišti, jako každý den,
kontroluju veřejný pořádek, parkování, různé nepořádky. Dopoledne a odpoledne trávím v terénu. Do práce se
dostanu kolem šesté, udělám si kafe,
nafasuju věci, seznámím se s úkoly.
V sedm vyrážím. Od září začnou přechody, pak zase obchůzka po sídlišti.
Pro bezdomovce je kolikrát větší trest
než pokuta vylití alkoholu do kanálu.
Už znám místa, kam má cenu chodit,
kam ne. Někde je to zbytečné, protože
tam tak říkajíc chcípnul pes. Někam
jdete najisto. To platí i pro nepořádek.
Lidi mají svoje místa. Třeba všude, kde
jsou žluté čáry, zákaz zastavení. Jsou
líní dojít se smetím o pár metrů dál,
kde stojí kontejnery na tříděný odpad.
n Co po sobě zanechávají?
Staré set-top boxy, dveře, malý
kufříkový psací stroj, klec pro křečka,
škrabadlo pro kočku, záchodovou
mísu, polštáře, polohovací rošt. Vyfotím to a pošlu na úřad, který sjedná
pořádek. Místa objíždí auto a sbírá to.
n Spočítal jste, kolik při pochůzce
ujdete?