Pětka

ZÁŘÍ /2020

ROZHOVOR

STRÁŽNÍK MĚSTSKÉ POLICIE PAVEL BOŽEK:

Na obchůzce po sídlišti

ujdu i 15 kilometrů denně

Okrskář Pavel Božek dohlíží na pořádek na barrandovském sídlišti

desátým rokem. Takže zná dokonale místa, která je třeba pravidelně

kontrolovat, i ta, kde tak říkajíc chcípnul pes. Neměnil by.

Užívá si pestrou práci, do fabriky by zpátky nechtěl.

T

eď už jsem v terénu, byl jsem to

zkontrolovat tady nahoře, nad

Štěpařskou, kde bývali bezdomovci, hlásil po polední půlhodinové

pauze během telefonického rozhovoru

třiapadesátiletý strážník, který patří

k nejoblíbenějším strážcům zákona.

Na žádné tam nenarazil.

n Co vás přivedlo k městské policii?

Necelých 13 let jsem sloužil u státní,

pak jsem šel zhruba na tři roky do fabriky, ale zjistil jsem, že to není to pravé

ořechové. Vídat se pořád se stejnými

lidmi, dělat to samé. Řekli vám, bude

celozávodní dovolená, aniž by se vás

ptali, zda vám to vyhovuje. Ale to by

asi bylo to nejmenší. Nebylo to zkrátka

ono, a tak jsem se vrátil do mundúru.

n Proč městská, a ne státní policie?

Od státní, byl jsem na obvodě v Praze-západ, jsem odcházel kvůli přebujelé

administrativě, šílenému papírování.

To si nedovede představit nikdo, kdo

v tom nedělá, co to je papírů, byť jde

i o obyčejné vybrané auto. Štěstí jsem

zkusil nadvakrát. Absolvoval jsem

první kolo, měly následovat psychotesty, ale místo pozvánky mi napsali,

abych vydržel, stav je naplněný. A že

se příležitostně ozvou, budu-li mít

zájem. Ozvali se po necelém třičtvrtě

roce.

n Překvapilo vás něco na testech?

Ne. Jsou obdobné jako u státní. I když

v případě státní mi přišlo, že jsem

prolezl snad třicet ordinací.

n Jak dlouho působíte na Barrandově?

Kroutím už desátý rok. Barrandov

jsem vybíral s ohledem na spojení.

Dojíždím z kraje Oty Pavla, bydlím

ještě kousek za Rakovníkem. Plánuju

si vždy čtyři šichty po sobě, vstávám

ve čtvrt na čtyři, ve čtyři se převezu

12

Pavel Božek působí

na Barrandově už

deset let

autem na bus, pak necelých 50 minut

do Prahy. Člověk si zvykne.

n V čem spočívá vaše práce?

Chodím po sídlišti, jako každý den,

kontroluju veřejný pořádek, parkování, různé nepořádky. Dopoledne a odpoledne trávím v terénu. Do práce se

dostanu kolem šesté, udělám si kafe,

nafasuju věci, seznámím se s úkoly.

V sedm vyrážím. Od září začnou přechody, pak zase obchůzka po sídlišti.

Pro bezdomovce je kolikrát větší trest

než pokuta vylití alkoholu do kanálu.

Už znám místa, kam má cenu chodit,

kam ne. Někde je to zbytečné, protože

tam tak říkajíc chcípnul pes. Někam

jdete najisto. To platí i pro nepořádek.

Lidi mají svoje místa. Třeba všude, kde

jsou žluté čáry, zákaz zastavení. Jsou

líní dojít se smetím o pár metrů dál,

kde stojí kontejnery na tříděný odpad.

n Co po sobě zanechávají?

Staré set-top boxy, dveře, malý

kufříkový psací stroj, klec pro křečka,

škrabadlo pro kočku, záchodovou

mísu, polštáře, polohovací rošt. Vyfotím to a pošlu na úřad, který sjedná

pořádek. Místa objíždí auto a sbírá to.

n Spočítal jste, kolik při pochůzce

ujdete?