Pětka

www.praha5.cz 

Pohled na Klukovice

a Prokopské údolí

dnes

Lukáš patřil ke ctihodným členům

řeznického cechu a v jeho stopách

kráčel i Matěj, jenž se stal dokonce

řeznickým cechmistrem. Poté co

zdědil otcovský majetek, mu s hospodařením pomáhala manželka Mariana

a následně i jejich dva synové. Pokojný

rodinný život v idylickém údolí, jímž,

jak uvádí prameny, protékal křišťálově

čistý potok plný ryb a raků, narušil

Záznam o koupi Butovic a Jinonic Adamem II. z Hradce v roce 1588

spor s mocným sousedem Adamem

II. z Hradce.

Přestože, jak dokládají svědectví zdejších poddaných, bylo dobře

známé, kudy vedla hranice mezi

butovickým statkem a klukovickým

dvorem, rozhodl se hradecký vladař

kolonizovat také území náležící Matěji

Klukovskému. Na jeho pozemcích

budoval usedlosti, včetně rozsáhlého

areálu mlýna. Jeho butovičtí poddaní

v údolí těžili kámen a stavěli základy

nových stavení. Do jaké míry si byl

Adam z Hradce vědom možného konfliktu s Matějem, případně zda vsázel

na své postavení mocného aristokrata,

není jasné. Nicméně lze předpokládat, že Matějovou reakcí byl nemile

překvapen.

Je možné, že v Matěji Klukovském se tehdy k příkoří, že si nejvyšší

kancléř království dovolil uzurpovat

jeho pozemky, přidalo také rozhořčení

člena měšťanské obce nad jednáním

předního reprezentanta panského stavu. A olej do ohně mohla tehdy přilít

i rozdílná náboženská konfese. Jak

již víme, hradecký velmož vyznával

katolickou víru, zatímco Klukovští

z Klukovic se hrdě hlásili ke kališnické

tradici a k odkazu mistra Jana Husa.

Do jaké míry se všechny tyto

skutečnosti podílely na rozhodnutí Matěje Klukovského postavit se

Adamovi II. z Hradce silou, dnes již

pro nedostatek pramenů nelze zjistit,

každopádně víme, že časného rána

léta Páně 1588 zaútočili Matějovi služebníci na butovické poddané, vyhnali

je z Prokopského údolí a nové stavby

rozbili. Doslova se dočteme, že „jest

[Matěj] zbránil, ten základ gruntu

zbořil a rozkopal, i dělníky sehnal“.

Majitel Butovic patrně přiznal svou

chybu a od dalšího konfliktu s hor-

Do jaké míry si byl Adam

z Hradce vědom možného

konfliktu s Matějem,

případně zda vsázel na

své postavení mocného

aristokrata, není jasné.

kokrevným sousedem z klukovického

dvora upustil. O devět let později,

nejspíš s ohledem na tíseň rodinných

financí, Adamův dědic Jáchym Oldřich z Hradce obě vsi u Prokopského

údolí odprodal Zikmundovi Knoblochovi z Knoblshofu, se kterým se,

jen krátce poté, taktéž kvůli sporným

hranicím, dostal Matěj Klukovský do

nového sporu, ale tentokrát jej už řešil

soudní cestou. A i z této rozepře si

odnesl vavříny.

O dalším životě Matěje Klukovského z Klukovic máme už jen kusé

informace. Víme například, že byl

zvolen novoměstským konšelem, že

vlastnil dům ve Vodičkově ulici nebo

že se v roce 1619 stal vlastníkem

poddanské vsi Holyně. Nicméně po

bělohorské bitvě ji byl donucen vrátit

původním majitelům. Jaký byl jeho

pozdější osud, nevíme, jisté ale je, že

majitel svobodného klukovického

dvora a pražský měšťan a řezník, jenž

se nebál postavit jednomu z nejmocnějších aristokratů v Českém království, zemřel někdy před rokem 1635. n

Pavel Fabini

27