Pětka
www.praha5.cz
Pohled na Klukovice
a Prokopské údolí
dnes
Lukáš patřil ke ctihodným členům
řeznického cechu a v jeho stopách
kráčel i Matěj, jenž se stal dokonce
řeznickým cechmistrem. Poté co
zdědil otcovský majetek, mu s hospodařením pomáhala manželka Mariana
a následně i jejich dva synové. Pokojný
rodinný život v idylickém údolí, jímž,
jak uvádí prameny, protékal křišťálově
čistý potok plný ryb a raků, narušil
Záznam o koupi Butovic a Jinonic Adamem II. z Hradce v roce 1588
spor s mocným sousedem Adamem
II. z Hradce.
Přestože, jak dokládají svědectví zdejších poddaných, bylo dobře
známé, kudy vedla hranice mezi
butovickým statkem a klukovickým
dvorem, rozhodl se hradecký vladař
kolonizovat také území náležící Matěji
Klukovskému. Na jeho pozemcích
budoval usedlosti, včetně rozsáhlého
areálu mlýna. Jeho butovičtí poddaní
v údolí těžili kámen a stavěli základy
nových stavení. Do jaké míry si byl
Adam z Hradce vědom možného konfliktu s Matějem, případně zda vsázel
na své postavení mocného aristokrata,
není jasné. Nicméně lze předpokládat, že Matějovou reakcí byl nemile
překvapen.
Je možné, že v Matěji Klukovském se tehdy k příkoří, že si nejvyšší
kancléř království dovolil uzurpovat
jeho pozemky, přidalo také rozhořčení
člena měšťanské obce nad jednáním
předního reprezentanta panského stavu. A olej do ohně mohla tehdy přilít
i rozdílná náboženská konfese. Jak
již víme, hradecký velmož vyznával
katolickou víru, zatímco Klukovští
z Klukovic se hrdě hlásili ke kališnické
tradici a k odkazu mistra Jana Husa.
Do jaké míry se všechny tyto
skutečnosti podílely na rozhodnutí Matěje Klukovského postavit se
Adamovi II. z Hradce silou, dnes již
pro nedostatek pramenů nelze zjistit,
každopádně víme, že časného rána
léta Páně 1588 zaútočili Matějovi služebníci na butovické poddané, vyhnali
je z Prokopského údolí a nové stavby
rozbili. Doslova se dočteme, že „jest
[Matěj] zbránil, ten základ gruntu
zbořil a rozkopal, i dělníky sehnal“.
Majitel Butovic patrně přiznal svou
chybu a od dalšího konfliktu s hor-
Do jaké míry si byl Adam
z Hradce vědom možného
konfliktu s Matějem,
případně zda vsázel na
své postavení mocného
aristokrata, není jasné.
kokrevným sousedem z klukovického
dvora upustil. O devět let později,
nejspíš s ohledem na tíseň rodinných
financí, Adamův dědic Jáchym Oldřich z Hradce obě vsi u Prokopského
údolí odprodal Zikmundovi Knoblochovi z Knoblshofu, se kterým se,
jen krátce poté, taktéž kvůli sporným
hranicím, dostal Matěj Klukovský do
nového sporu, ale tentokrát jej už řešil
soudní cestou. A i z této rozepře si
odnesl vavříny.
O dalším životě Matěje Klukovského z Klukovic máme už jen kusé
informace. Víme například, že byl
zvolen novoměstským konšelem, že
vlastnil dům ve Vodičkově ulici nebo
že se v roce 1619 stal vlastníkem
poddanské vsi Holyně. Nicméně po
bělohorské bitvě ji byl donucen vrátit
původním majitelům. Jaký byl jeho
pozdější osud, nevíme, jisté ale je, že
majitel svobodného klukovického
dvora a pražský měšťan a řezník, jenž
se nebál postavit jednomu z nejmocnějších aristokratů v Českém království, zemřel někdy před rokem 1635. n
Pavel Fabini
27