Pětka

www.ipetka.cz 

zakázky „státní důležitosti“. Ať už byl

důvod jakýkoli, zemský soud nakonec

odmítl protesty majitelů sousedních

nemovitostí a v listopadu byl areál

kolaudován a výroba povolena.

V příštích devíti letech Ringhoffer odkoupil okolní pozemky od

smíchovské obce a knížete Schwarzenberga a vytvořil kompaktní celek

ohrazený dnešními ulicemi Plzeňská

a Kartouzská. V srpnu roku 1861

odkoupil i navazující pozemek se

starou synagogou od místní židovské

obce. V této době už byla Ringhofferova pozice na Smíchově upevněna.

Od března téhož roku stál totiž v čele

smíchovské samosprávy.

Ve víru voleb

Počátky politické kariéry Ringhoffera

jsou spojeny s obnovením parlamentního života v habsburském soustátí

počátkem 60. let 19. století, kdy došlo

k znovuzavedení moderních liberálních principů i do fungování místní

samosprávy.

V celém soustátí se tehdy znovu

zformovaly dva dominantní politické

tábory, které se uplatnily rovněž v Čechách. Na jedné straně stáli sympatizanti vídeňské vlády, hájící centralistické

uspořádání říše a s ním i její německý

Pamětní

deska

továrníka

Baron František

II. Ringhoffer

má novou

pamětní desku.

Najdete ji

na adrese

Plzeňská 10,

tedy na budově

obchodního

centra Nový

Smíchov. Desku

slavnostně

odhalil starosta

Prahy 5 Pavel

Richter (TOP 09)

a jeho zástupce

Lukáš Herold

(ODS).

V okolí stálo několik domů, cukrovar

a smíchovská synagoga, kterou

vlastnila místní židovská obec. Společně

s pozemkem Ringhoffer získal i bývalou

vinici s usedlostí a letohrádkem,

které proměnil ve své zdejší sídlo.

ráz. Proti nim vystupovali zastánci federalizace monarchie organizovaní v české

Národní straně s politickým programem

požadujícím podporu a kulturní emancipaci jednotlivých národů mocnářství.

Střet těchto dvou politických proudů se

stal hlavní štěpicí linií rovněž v prostoru

národnostně smíšeného Smíchova,

který spolu se vsí Košíře vytvářel spo-

stejně jako k rozdělení jeho sympatií

jenou politickou obec, v jejímž čele stál

mezi oba politické tábory sice prameod konce 40. let 19. století stavitel Josef

Barth.

ny dotýkající se obecních voleb mlčí,

nicméně můžeme tato data alespoň

O novém vedení obce měly

rozhodnout volby obecního výboru

přibližně rekonstruovat díky pramenům k volbám do zemského sněmu.

vykonané koncem února 1861. Volilo

Ty byly na Smíchově vykonány krátce

se do tří sborů, přičemž elektorát

byl rozdělen na základě odváděných

po obecních volbách a proti vládnímu

kandidátu Franzi Ringhofferovi popřímých daní a osobních kvalit

jednotlivců. V prvním sboru volilo

stavila česká Národní strana advokáta

Václava Bělského. Dochované voličské

39 osob, v druhém 46 a ve třetím 599.

seznamy společně s hlasovacími

Každý ze sborů vybíral osm zastupiteseznamy nám poskytují data o tom,

lů, tedy dohromady 24 členů výboru.

které společenské vrstvy podporovaly

Ti poté zvolili městskou radu, která

Ringhoffera, kdo odevzdal hlas české

sestávala ze starosty a čtyř radních.

Městskou radu smíchovský výbor zvo- straně, případně kdo se voleb vůbec

nezúčastnil, přestože disponoval

lil už 4. března 1861. Kromě Franze

volebním právem.

Ringhoffera ve funkci starosty v ní

zasedli průmyslník Mojžíš Porges

Při zemských volbách se k urnám

dostavilo 70 procent oprávněných

z Portheimu, hostinský Josef Vlach,

voličů a z nich poměrně těsná většina,

ředitel parního mlýna Hynek Korda

a továrník Jan Kohout.

54 procent, podpořila smíchovského

starostu, zatímco 46 procent odeDochované seznamy zastupitelů

nám prozrazují stranické a ideové

vzdalo hlas Bělskému. Toho podpořili

zakotvení jednotlivých členů nově

obyvatelé Košíř a zemědělci, drobní

řemeslníci a o něco větší část majitelů

zvoleného obecního výboru i členů

městské rady. Za hlavní oporu vlády

domů. Své sympatizanty měl přena Smíchově byl pokládán právě

kvapivě i mezi státním úřednictvem.

Ringhoffer. Tehdy třiačtyřicetiletý otec Oproti tomu Ringhoffera podpořila

čtyř dětí a finančně zajištěný majitel

většina Smíchova. Z profesí za ním

významného průmyslového podnistála jak většina státních úředníků, tak

ku představoval časem prověřenou

obchodníci a téměř všichni podnikapersonu. Už v polovině 50. let byl

telé nebo továrníci.

nominován na propůjčení rytířského

Ve funkci starosty

kříže Řádu Františka Josefa za své zásluhy na poli technických inovací a za

Své úsilí zaměřil na urbanistickou

hospodářský přínos monarchii. Oceproměnu Smíchova, kterou si vyžáňovány byly jeho „jedinečné osobní

dalo postavení železnice a místního

kvality“ a „neúnavná píle“. U jeho jmé- nádraží, ale dbal i o zajištění dostana je v seznamu obecních hodnostářů

tečných finančních zdrojů nutných

k proměně veřejného prostoru.

umístěna lakonická poznámka „přítel

Podporoval průmyslový a obchodní

vlády“, stejně jako u prvního radnívzestup předměstí, ale také kulturní

ho Mojžíše z Portheimu, nejstaršího

a duchovní aktivity. V březnu roku

člena výboru i městské rady. Mojžíš

1864 poprvé rezignoval, pravděpoPorges, od roku 1841 s predikátem

dobně kvůli neúspěchu některých

von Portheim, se narodil v roce 1781

do rodiny rabína a od 30. let 19. století svých projektů týkajících se zajištění

úspěšně podnikal na Smíchově, kde na finančních prostředků pro obecní

pokladnu. Nicméně byl opět zvolen

pozemcích bývalé zahrady Bukvojky

starostou. Podruhé úřad vykonával ale

spolu s bratrem zřídil rozlehlou tojen necelý rok. V září 1865 rezignoval

várnu na potisk kartounů. S Ringhofz důvodu rostoucí kritiky ze strany

ferem jej vedle oddanosti vídeňské

přívrženců české Národní strany.

vládě spojovalo úzké přátelství a staré

Rezignoval také na svůj poslanecký

podnikatelské vazby. Také třetí radní

mandát a plně se zaměřil na své podHynek Korda byl vídeňské vládě

nikatelské aktivity.n

oddaný, podobně jako valná

většina obecního výboru.

Více

najdete na

K hlubšímu poznání

Pavel Fabini,

www.ipetka.cz

kronikář MČ Praha 5

struktury místního voličstva,

29