Pětka
www.ipetka.cz
zakázky „státní důležitosti“. Ať už byl
důvod jakýkoli, zemský soud nakonec
odmítl protesty majitelů sousedních
nemovitostí a v listopadu byl areál
kolaudován a výroba povolena.
V příštích devíti letech Ringhoffer odkoupil okolní pozemky od
smíchovské obce a knížete Schwarzenberga a vytvořil kompaktní celek
ohrazený dnešními ulicemi Plzeňská
a Kartouzská. V srpnu roku 1861
odkoupil i navazující pozemek se
starou synagogou od místní židovské
obce. V této době už byla Ringhofferova pozice na Smíchově upevněna.
Od března téhož roku stál totiž v čele
smíchovské samosprávy.
Ve víru voleb
Počátky politické kariéry Ringhoffera
jsou spojeny s obnovením parlamentního života v habsburském soustátí
počátkem 60. let 19. století, kdy došlo
k znovuzavedení moderních liberálních principů i do fungování místní
samosprávy.
V celém soustátí se tehdy znovu
zformovaly dva dominantní politické
tábory, které se uplatnily rovněž v Čechách. Na jedné straně stáli sympatizanti vídeňské vlády, hájící centralistické
uspořádání říše a s ním i její německý
Pamětní
deska
továrníka
Baron František
II. Ringhoffer
má novou
pamětní desku.
Najdete ji
na adrese
Plzeňská 10,
tedy na budově
obchodního
centra Nový
Smíchov. Desku
slavnostně
odhalil starosta
Prahy 5 Pavel
Richter (TOP 09)
a jeho zástupce
Lukáš Herold
(ODS).
V okolí stálo několik domů, cukrovar
a smíchovská synagoga, kterou
vlastnila místní židovská obec. Společně
s pozemkem Ringhoffer získal i bývalou
vinici s usedlostí a letohrádkem,
které proměnil ve své zdejší sídlo.
ráz. Proti nim vystupovali zastánci federalizace monarchie organizovaní v české
Národní straně s politickým programem
požadujícím podporu a kulturní emancipaci jednotlivých národů mocnářství.
Střet těchto dvou politických proudů se
stal hlavní štěpicí linií rovněž v prostoru
národnostně smíšeného Smíchova,
který spolu se vsí Košíře vytvářel spo-
stejně jako k rozdělení jeho sympatií
jenou politickou obec, v jejímž čele stál
mezi oba politické tábory sice prameod konce 40. let 19. století stavitel Josef
Barth.
ny dotýkající se obecních voleb mlčí,
nicméně můžeme tato data alespoň
O novém vedení obce měly
rozhodnout volby obecního výboru
přibližně rekonstruovat díky pramenům k volbám do zemského sněmu.
vykonané koncem února 1861. Volilo
Ty byly na Smíchově vykonány krátce
se do tří sborů, přičemž elektorát
byl rozdělen na základě odváděných
po obecních volbách a proti vládnímu
kandidátu Franzi Ringhofferovi popřímých daní a osobních kvalit
jednotlivců. V prvním sboru volilo
stavila česká Národní strana advokáta
Václava Bělského. Dochované voličské
39 osob, v druhém 46 a ve třetím 599.
seznamy společně s hlasovacími
Každý ze sborů vybíral osm zastupiteseznamy nám poskytují data o tom,
lů, tedy dohromady 24 členů výboru.
které společenské vrstvy podporovaly
Ti poté zvolili městskou radu, která
Ringhoffera, kdo odevzdal hlas české
sestávala ze starosty a čtyř radních.
Městskou radu smíchovský výbor zvo- straně, případně kdo se voleb vůbec
nezúčastnil, přestože disponoval
lil už 4. března 1861. Kromě Franze
volebním právem.
Ringhoffera ve funkci starosty v ní
zasedli průmyslník Mojžíš Porges
Při zemských volbách se k urnám
dostavilo 70 procent oprávněných
z Portheimu, hostinský Josef Vlach,
voličů a z nich poměrně těsná většina,
ředitel parního mlýna Hynek Korda
a továrník Jan Kohout.
54 procent, podpořila smíchovského
starostu, zatímco 46 procent odeDochované seznamy zastupitelů
nám prozrazují stranické a ideové
vzdalo hlas Bělskému. Toho podpořili
zakotvení jednotlivých členů nově
obyvatelé Košíř a zemědělci, drobní
řemeslníci a o něco větší část majitelů
zvoleného obecního výboru i členů
městské rady. Za hlavní oporu vlády
domů. Své sympatizanty měl přena Smíchově byl pokládán právě
kvapivě i mezi státním úřednictvem.
Ringhoffer. Tehdy třiačtyřicetiletý otec Oproti tomu Ringhoffera podpořila
čtyř dětí a finančně zajištěný majitel
většina Smíchova. Z profesí za ním
významného průmyslového podnistála jak většina státních úředníků, tak
ku představoval časem prověřenou
obchodníci a téměř všichni podnikapersonu. Už v polovině 50. let byl
telé nebo továrníci.
nominován na propůjčení rytířského
Ve funkci starosty
kříže Řádu Františka Josefa za své zásluhy na poli technických inovací a za
Své úsilí zaměřil na urbanistickou
hospodářský přínos monarchii. Oceproměnu Smíchova, kterou si vyžáňovány byly jeho „jedinečné osobní
dalo postavení železnice a místního
kvality“ a „neúnavná píle“. U jeho jmé- nádraží, ale dbal i o zajištění dostana je v seznamu obecních hodnostářů
tečných finančních zdrojů nutných
k proměně veřejného prostoru.
umístěna lakonická poznámka „přítel
Podporoval průmyslový a obchodní
vlády“, stejně jako u prvního radnívzestup předměstí, ale také kulturní
ho Mojžíše z Portheimu, nejstaršího
a duchovní aktivity. V březnu roku
člena výboru i městské rady. Mojžíš
1864 poprvé rezignoval, pravděpoPorges, od roku 1841 s predikátem
dobně kvůli neúspěchu některých
von Portheim, se narodil v roce 1781
do rodiny rabína a od 30. let 19. století svých projektů týkajících se zajištění
úspěšně podnikal na Smíchově, kde na finančních prostředků pro obecní
pokladnu. Nicméně byl opět zvolen
pozemcích bývalé zahrady Bukvojky
starostou. Podruhé úřad vykonával ale
spolu s bratrem zřídil rozlehlou tojen necelý rok. V září 1865 rezignoval
várnu na potisk kartounů. S Ringhofz důvodu rostoucí kritiky ze strany
ferem jej vedle oddanosti vídeňské
přívrženců české Národní strany.
vládě spojovalo úzké přátelství a staré
Rezignoval také na svůj poslanecký
podnikatelské vazby. Také třetí radní
mandát a plně se zaměřil na své podHynek Korda byl vídeňské vládě
nikatelské aktivity.n
oddaný, podobně jako valná
většina obecního výboru.
Více
najdete na
K hlubšímu poznání
Pavel Fabini,
www.ipetka.cz
kronikář MČ Praha 5
struktury místního voličstva,
29