Pětka

www.ipetka.cz 

Fotografie skutečně ožije

de facto jen na papíře. Za

ideální výsledek považuji

precizní velkoformátový

obraz, který následně

korunuje prostor, do

kterého je zasazen.

n Nejen s ním.

Tak samozřejmě, mými hosty na albu

jsou Pavel Šporcl a Zdenek Merta.

Intenzivněji jsme letos začali spolupracovat s Michalem Pavlíčkem.

n Existuje dost skladeb pro hoboj?

Repertoár je bohatý. Já se však snažím,

aby navíc vznikaly skladby přímo pro

mě. Mám „své“ skladatele, kteří pro

mě píšou „přímo na tělo“. Nakonec

i tato moderní hudba je na desce

a myslím, že patří k tomu nejlepšímu.

n Skládáte?

Mým tématem je především krajina

– hory, v uplynulých letech se pak

soustředím na sever, Island a polární

oblasti Norska.

n Zůstávají vám snímky ve fotoaparátu, či je svědomitě vyvoláváte?

Fotografii vnímám jako médium,

které skutečně ožije de facto jen na

papíře. Za ideální výsledek považuji

maximálně precizní obraz – velkoformátový, který následně korunuje

prostor, do kterého je zasazen. Mám

za sebou několik samostatných výstav,

u nás a na Slovensku. Tu nejbližší, Můj

arktický rok, chystám po Novém roce

v Litvínově.

n Kam byste se kvůli fotkám rád

vypravil?

Uvidíme, jaká bude panovat ve světě

situace. Tou příští destinací a mým

snem jsou Špicberky. Pak jsou to

i další podobné, mnohdy zaledněné

oblasti planety.

n Kde se vzala tahle vášeň?

n Je mezi hobojisty konkurence?

n Jak dlouho v pátém obvodu žijete?

n Jaká je historie hudebního nástroje?

Vilém Veverka

na hoboj hraje

od dvanácti let.

Začínal

u legendárního

F. X. Thuriho.

n Co fotíte?

Necítím potřebu a mám pocit, že

jsou zde povolanější. Třeba Martin

Hybler. S oblibou říkám, že on je pro

mě tím, čím byl pro Karla Gotta Karel

Svoboda. Já jsem pouze ten, kdo může

dávat určité impulzy ve smyslu, jak

by to mělo vypadat, co od skladby

očekávám.

Je jich relativně dost, absolutní většina

se profiluje jako orchestrální hráči

a pedagogové.

nové album připravoval několik let.

Tím, že deska vznikla za nouzového

stavu, pro mě jaro nakonec nevyznělo

tak plonkově, byť panovala nejistota, jestli bude realizace možná. Na

projektu jsem se podílel částečně

i producentsky. Myslím, že výsledek se

nám povedl. Z mého pohledu je to určitě nejatraktivnější deska, kterou jsme

doposud se Supraphonem udělali.

Nakonec, necht' to následně posoudí

především publikum. Teď je důležité,

aby projekt žil na koncertech. Křest

by měl být 26. listopadu v Pražské křižovatce a kmotrem by měl být Meky

Žbirka, se kterým chystáme možnou

spolupráci.

na kole, hraju tenis, příležitostně

plavu, jezdím na hory. Ty jsou spjaté

s mou velkou vášní, jíž je fotografování.

Jde o jeden z nejstarších nástrojů. Prapůvod sahá dokonce až do

starého Egypta. Velmi oblíbeným byl

především v první polovině 18. století

během vrcholného a pozdního baroka.

Renesance hoboje jako sólového

nástroje pak nastala po druhé světové

válce.

n Z čeho je vyroben?

Je to dřevo, ale mám hoboj, který

je ze směsi dřeva a kompozitu. I na

tomto poli se experimentuje s novými

materiály. Ale dřevo se nadále jeví, co

do zvuku, jako ideální materiál.

n Dáváte si pozor na ruce třeba při

výběru koníčků?

Určitě. Hoboj vyžaduje člověka, který

je fit po všech stránkách. Rád jezdím

Můj otec byl velký fotografický entuziasta, a byť trochu později, přivedl

mě k fotografii právě on. Sám mám

to krédo, cokoliv dělám, snažím se

dělat maximálně dobře. Na druhou

stranu, jak dobře vidíte, zas tolik toho

nedělám.

Bydlím v Košířích v relativně klidné

části města přes deset let. Právě ten

klid, na straně jedné, a na straně

druhé to, že sednu na kolo a jsem

během pěti deseti minut v centru, mi

absolutně vyhovuje. Kolo vnímám

jako ideální dopravní prostředek.

n Co byste v Praze 5 změnil?

To je otázka. Praha 5 funguje dobře,

co se dopravní i jiné obslužnosti týče.

Byť říkám, že MHD moc nepoužívám.

Ale třeba Plzeňská a přilehlé ulice

zatím podle mě úplně neodpovídají

standardům 21. století, mění se trochu

pomaleji, než bychom chtěli. Nesourodé je to mnohdy od Anděla směrem

k Vltavě. Situace se však mění a nedá

se porovnat dnešní stav se situací před

deseti dvaceti lety. Praha 5 nemá sice

pověst či půvab Vinohrad či Dejvic,

ale tím spíš je to městská část, která

je řekněme autentičtější, lépe řečeno

životaschopná. n

Lucie Černá

11