Pětka

ŘÍJEN /2020

ROZHOVOR

HUDEBNÍK VILÉM VEVERKA:

Hoboj je možná ten

nejzpěvnější nástroj

V roce 2003 zvítězil v prestižní soutěži Sony Music Foundation

a od té doby si vybudoval pozici mezinárodně respektovaného

sólisty a komorního hráče. Hobojista Vilém Veverka je zakládajícím

členem elitních hudebních souborů Ensemble Berlin-Prag

a PhilHarmonia Octet. Vystoupil s mnoha významnými orchestry

doma, v Evropě, Americe i Asii.

S

e svým Ultimate W Band se Vilém Veverka specializuje na žánrovou fúzi. Vystudoval HAMU

v Praze a prestižní Hochschule für

Musik Hanns Eisler Berlin, působil

také v Berlínské filharmonii. V české

či světové premiéře provedl mnoho

technicky náročných koncertantních

skladeb druhé poloviny 20. století

a současnosti. Letos v říjnu vydává

album Next Horizon.

n Čím vás hoboj okouzlil?

Zdánlivě jednoduchá otázka, na kterou se však neodpovídá úplně snadno.

Je to zřejmě ten nejzpěvnější nástroj.

Má rozhodně nejblíž k lidskému hlasu. Skrze tu barvu, která má s lidským

hlasem určitou příbuznost, můžeme

mluvit o mimořádně kantabilním

potenciálu.

n Rozhodl jste se pro něj jako dítě?

Hraju od dvanácti let. Na začátku jsem

však neměl o hoboji žádné ponětí,

začal jsem bez toho, aniž bych věděl,

jaká má specifika, respektive co vše to

bude obnášet.

n Kdo vás k hoboji přivedl?

Moje máma se znala s mým budoucím

profesorem na konzervatoři, legendárním F. X. Thuri, nejlepším českým

kantorem všech dob, který bydlel tady

v Košířích. Skrze tuto „konexi“ mně

byl hoboj, možná trochu překvapivě,

vybrán.

n A co jste tomu říkal?

Já jsem tomu neříkal vlastně vůbec

nic. Nebyl jsem ten případ dítěte –

10

muzikanta, který by za každou cenu

chtěl hrát na to či ono. A nebyl jsem

ani tím dítětem, které chce sedět

hodiny a hodiny u nástroje. Radši

jsem běhal venku. V rodině panovalo

vysoké povědomí o hudbě, respektive

o umění, dědeček Rudolf Veverka, kterého jsem bohužel nezažil, byl malíř,

babička učila zpěv, rovněž v Praze 5,

máma hudební vědec, a tak mi logicky, či možná automaticky dali nějaký

nástroj do ruky. Ve výtvarném umění,

dá-li se takto hovořit v mém případě

o fotografii, mě podporoval otec.

případě se jedná o třífázový trénink.

Později dopoledne, odpoledne a později večer. Například dneska se budu

dopoledne připravovat, pak mám jiné

– s hudbou související – povinnosti, večer mě čeká koncert v České Třebové.

n Jak vás jako muzikanta zasáhl

koronavirus?

Ta pomyslná hudební akcelerace nastala někdy kolem šestnácti, sedmnácti let.

Až tehdy jsem tak nějak začínal chápat,

co asi vůbec chci, kudy se chci ubírat.

Během nouzového stavu padlo či se

přesouvalo de facto úplně všechno,

přes léto jsem však hrál již relativně

hodně. Přál bych si, aby bylo možné

dělat během podzimu akce alespoň do

500 lidí. Je však podstatné, aby nám

publikum zachovalo přízeň, aby se

lidé nebáli přijít. Doufám, že scénář

nebude tak dramatický, jak by se teď

mohlo zdát, byt' aktuální situace není

úplně optimistická.

n Je těžké naučit se na něj hrát?

n Máte nějaké oblíbené skladby?

n Nakonec jste hoboji podlehl...

Hoboj je považován za jeden z nejtěžších hudebních nástrojů, snad je jmenován dokonce v Guinnessově knize

rekordů. Je tam ironický či humorný

argument, že na ten nástroj v podstatě

ještě nikdo pořádně neumí. Jistěže je

to s určitou mírou nadsázky.

n A jak hoboj ovládáte vy?

Sám sebe nechci posuzovat. Za mě

necht' mluví třeba mé nahrávky...

n Kolik času nástroji věnujete?

Příprava je v některých ohledech

podobná jako u profesionálního

sportovce, každý den musíte velmi

poctivě trénovat. Nespecifikoval bych

to na hodiny, souvisí to s tím, zda mám

v ten den koncert nebo ne. V ideálním

Během nouzového stavu jsem nahrál

novou desku Next Horizon, která

vychází 9. října. Z mého pohledu je to

„best of “ ve smyslu mých preferencí.

Jinak samozřejmě každý muzikant

má své vzory, které jsou minimálně

zdrojem inspirace. Mohl bych však

odpovědět i tak, že oblíbené skladby

jsou ty, které právě hraju. Mám rád

hudbu, která něco sděluje, kde nacházím hloubku a skrze kterou můžu pak

něco dalšího sdělit a předat publiku i já.

Může to být jak hudba Ennia Morricone, tak hudba Gustava Mahlera.

n Na který svůj umělecký počin jste

pyšný?

Určitě na tu letošní desku. To byl pro

mě projekt letošního roku, navíc jsem

Hoboj vyžaduje

člověka, který

je fit po všech

stránkách. Proto

rád jezdím na

kole, hraju tenis,

příležitostně plavu,

jezdím na hory.