Pětka
www.praha5.cz
Císař František II.
(I. rakouský)
Kostel sv. Filipa a Jakuba stál na dnešním Arbesově náměstí
hu oběma mladým mužům pomáhala
Dietrichova maminka Alžběta a oba
Ferderovi rodiče. Úzké propojení
obou rodin navíc posílil Dietrichův
sňatek s Martinovou sestrou v říjnu
1804. To už se ale nad smíchovskou
skupinou stahovala mračna. Podezřelé
bohatnutí nemohlo uniknout sousedům, hlavní podíl na odkrytí padělatelské dílny měl však jistý Jiří Rappelt.
Šest členů z obou rodin putovalo do
vazby a ještě před vánočními svátky
byl sestaven vyšetřovací spis i detailní
popis výroby padělků.
Bankocetle
v nominální
hodnotě 5 zl.
ze čtvrté emise
z roku 1796
Smíchovská dílna
Jen v roce 1802 Dietrich s Ferderovou
pomocí vyrobil padělky bankocetlí
v hodnotě přibližně 4000 zlatých a už
v červnu téhož roku společně zakoupili dům na Smíchově za cenu 2750
zl., ve kterém ve falšování papírových
peněz pokračovali i v následujících
dvou letech. Zaměřovali se zejména na
bankovky v nominální hodnotě deseti
a pěti zlatých, přičemž za celou dobu
svého „podnikání“ si přišli zhruba na
12 000 zl. S uváděním padělků do obě-
Žádostivi rozpustilejšího života…
Dietrich i Ferder si museli být vědomi,
na jak tenkém ledě se pohybují i jak
drakonické tresty v případě prozrazení
budou následovat. Už od středověku
penězokazectví náleželo k hrdelním
zločinům. Pokládalo se za přímý útok
na královský regál a od 15. století se
falšování trestalo upálením, později
také stětím, případně kombinací
obojího. Tato forma exekuce přetrvala
až do časů Marie Terezie, jejíž trestní
řád navíc ustanovil tento zločin za
nepromlčitelný. Ztrátu hrdla pro padělatele stanovil i patent první emise
bankovek. Josef II. sice trest smrti
zrušil, padělatelé peněz dostávali doživotí, byli veřejně mrskáni a byl jim
vypálen cejch, nicméně císař František
II. trest smrti padělatelům obnovil
a v roce 1803 jej včlenil i do trestního
zákona. Smíchovským falšovatelům
navíc přitížila i skutečnost, že se svých
aktivit údajně dopouštěli, „poněvadž
byli žádostivi rozpustilejšího života“
a nechtěli poctivě pracovat.
Za Novoměstskou branou
Dne 3. června 1806 byl všem obviněným při veřejném shromáždění
na Staroměstském náměstí přečten
rozsudek. Alžběta Dietrichová,
Františka Ferderová a její dcera Anna
byly odsouzeny k pěti- až desetiletým
pobytům v donucovací pracovně.
Josefa Dietricha, Martina Ferdera
i jeho jednasedmdesátiletého otce
Mikuláše Ferdera soudci odsoudili ke
ztrátě hrdla, přičemž exekuce byla po
dle novinových zpráv provedena o tři
dny později: „Po šesté hodině ranní
s vojenskou stráží, za Novoměstskou
branou na smrt vyvedeni, na čekany
pověšeni byli.“ Snahu obohatit se na
úkor společnosti zaplatili tři smíchovští řemeslníci životem. Sluší se ještě
poznamenat, že stát i nadále pokračoval v tištění nekrytých bankovek
a o pět let později měnovou reformou
okradl veškeré obyvatele o většinu nastřádaných finančních prostředků. Za
tento bezprecedentní akt pochopitelně
nikdo odsouzen nebyl, ani tehdy, ani
později. Podobné operace se totiž, kdo
ví proč, často nepokládají za podvody,
ale bývají označovány za měnovou
politiku. n
Pavel Fabini
27