Pětka

www.praha5.cz 

Císař František II.

(I. rakouský)

Kostel sv. Filipa a Jakuba stál na dnešním Arbesově náměstí

hu oběma mladým mužům pomáhala

Dietrichova maminka Alžběta a oba

Ferderovi rodiče. Úzké propojení

obou rodin navíc posílil Dietrichův

sňatek s Martinovou sestrou v říjnu

1804. To už se ale nad smíchovskou

skupinou stahovala mračna. Podezřelé

bohatnutí nemohlo uniknout sousedům, hlavní podíl na odkrytí padělatelské dílny měl však jistý Jiří Rappelt.

Šest členů z obou rodin putovalo do

vazby a ještě před vánočními svátky

byl sestaven vyšetřovací spis i detailní

popis výroby padělků.

Bankocetle

v nominální

hodnotě 5 zl.

ze čtvrté emise

z roku 1796

Smíchovská dílna

Jen v roce 1802 Dietrich s Ferderovou

pomocí vyrobil padělky bankocetlí

v hodnotě přibližně 4000 zlatých a už

v červnu téhož roku společně zakoupili dům na Smíchově za cenu 2750

zl., ve kterém ve falšování papírových

peněz pokračovali i v následujících

dvou letech. Zaměřovali se zejména na

bankovky v nominální hodnotě deseti

a pěti zlatých, přičemž za celou dobu

svého „podnikání“ si přišli zhruba na

12 000 zl. S uváděním padělků do obě-

Žádostivi rozpustilejšího života…

Dietrich i Ferder si museli být vědomi,

na jak tenkém ledě se pohybují i jak

drakonické tresty v případě prozrazení

budou následovat. Už od středověku

penězokazectví náleželo k hrdelním

zločinům. Pokládalo se za přímý útok

na královský regál a od 15. století se

falšování trestalo upálením, později

také stětím, případně kombinací

obojího. Tato forma exekuce přetrvala

až do časů Marie Terezie, jejíž trestní

řád navíc ustanovil tento zločin za

nepromlčitelný. Ztrátu hrdla pro padělatele stanovil i patent první emise

bankovek. Josef II. sice trest smrti

zrušil, padělatelé peněz dostávali doživotí, byli veřejně mrskáni a byl jim

vypálen cejch, nicméně císař František

II. trest smrti padělatelům obnovil

a v roce 1803 jej včlenil i do trestního

zákona. Smíchovským falšovatelům

navíc přitížila i skutečnost, že se svých

aktivit údajně dopouštěli, „poněvadž

byli žádostivi rozpustilejšího života“

a nechtěli poctivě pracovat.

Za Novoměstskou branou

Dne 3. června 1806 byl všem obviněným při veřejném shromáždění

na Staroměstském náměstí přečten

rozsudek. Alžběta Dietrichová,

Františka Ferderová a její dcera Anna

byly odsouzeny k pěti- až desetiletým

pobytům v donucovací pracovně.

Josefa Dietricha, Martina Ferdera

i jeho jednasedmdesátiletého otce

Mikuláše Ferdera soudci odsoudili ke

ztrátě hrdla, přičemž exekuce byla po­

dle novinových zpráv provedena o tři

dny později: „Po šesté hodině ranní

s vojenskou stráží, za Novoměstskou

branou na smrt vyvedeni, na čekany

pověšeni byli.“ Snahu obohatit se na

úkor společnosti zaplatili tři smíchovští řemeslníci životem. Sluší se ještě

poznamenat, že stát i nadále pokračoval v tištění nekrytých bankovek

a o pět let později měnovou reformou

okradl veškeré obyvatele o většinu nastřádaných finančních prostředků. Za

tento bezprecedentní akt pochopitelně

nikdo odsouzen nebyl, ani tehdy, ani

později. Podobné operace se totiž, kdo

ví proč, často nepokládají za podvody,

ale bývají označovány za měnovou

politiku. n

Pavel Fabini

27