Pětka

ZÁŘÍ /2022

HISTORIE

19. STOLETÍ

Smíchovská „falšovna“ bankocetlí

„Mír přináší bohatství,

bohatství zpupnost, zpupnost

válku, válka chudobu, chudoba

pokoru a pokora přináší

mír.“ Tak zní slavné přísloví

poukazující na cyklické střídání

konfliktu a míru, let chudoby

a blahobytu. Podobně jako

dnes, také počátkem 19.

století obyvatelé českých zemí

s hrůzou sledovali zprávy

o válečném běsnění, jež tvrdě

dopadalo na hospodářskou

situaci státu, a mnohé uvrhlo

do víru bídy a chudoby. Někteří

přijali rány osudu s trpělivostí

a křesťanskou pokorou, jiní

se snažili nepřízni vzdorovat

porušováním platných zákonů.

A

právě k posledně jmenovaným

patřili také příslušníci rodin

Dietrichových a Ferderových

ze Smíchova, jejichž příběh si díky

dochovaným pramenům můžeme

přiblížit.

Psal se 19. červenec 1802 a prostranství před barokizovaným kostelíkem sv. Filipa a Jakuba, jenž kdysi

stával na Arbesově náměstní, zaplnil

dav svatebčanů. Sliby věčné lásky

a věrnosti si tehdy před Bohem slíbili

pětadvacetiletý koželužský tovaryš

Martin Ferder a jeho snoubenka

Anna. Za svědky jim šli hodinář Jakub

Mager a jistý Josef Dietrich, Martinův

blízký přítel. Oba mladíky tehdy pojilo

společné tajemství, jehož prozrazení

by pro oba mělo tragické následky.

Zatím se ale zdálo, že je jim štěstěna

nakloněna. Dva roky po svatbě se

Ferderovým narodila dceruška pojmenovaná po mamince Anička. Společně

obývali podlouhlý domek na Smíchově, v úzké uličce v blízkosti hostince

U Dělového kříže. Právě zajištění

střechy nad hlavou se stalo Martinovým splněným snem, k němuž mu

dopomohlo ilegální podnikání jeho

přítele Dietricha.

Kolky i bankovky

Josef Dietrich pocházel z Brna a po

absolvování čtyř tříd gymnázia se stal

rytcem forem, čímž získal jedinečné

řemeslné schopnosti uplatnitelné při

své budoucí kariéře padělatele. Tu

zahájil nejprve falšováním kolkovaných

papírů, ale ještě lukrativnější oblastí

bylo padělání bankovek. Banko-

26

Vyobrazení

popravy padělatele

bankocetlí

z prvního

desetiletí

19. století

Záznam o sňatku

Martina Ferdera

nalezený

ve smíchovské

matrice

cetle, tedy lístky Vídeňské městské

banky (Wiener-Stadt-Banco-Zettel),

se v habsburské monarchii emitovaly poprvé v roce 1762, přičemž jen

v rámci čtvrté emise z let 1796 až 1800

zaplavily dědičné země papírové peníze

v hodnotě přesahující 141 milionů

zlatých. „Všude jen samé bankocedule

se tržily a k spatření byly,“ stěžoval si

tehdy písmák František Vavák, „což

ovšem všemu lidu působilo těžkost,

neb žádný nechtěl za ty bankocedule

drobné peníze dávati. Pravím Vám potomci, jestliže toho nezkusíte, jaká jest

to bída, neuvěříte. Cokoli kdo prodal,

jen samé bankocedule utržil, a pakli je

vzíti nechtěl, přestal prodej i koupě,“

varoval budoucí generace před nekrytou papírovou měnou. Stát navíc zrušil

směnu bankocetlí u bank za kovové

peníze a roku 1800 obyvatelstvu přikázal přijímat bankovky jako zákonem

předepsané platidlo. Právě to hrálo do

karet i smíchovským padělatelům.