Informujeme děti, zadáváme práci na příští dva
týdny a vymýšlíme, jak zajistit distanční výuku.
Díky podpoře vedení a šikovným a pohotovým
kolegům se už od čtvrtka můžeme pohybovat
v prostředí Google Classroom. Učíme se s tím
my pedagogové i děti (s některými dokonce
i rodiče). Učitelé, kteří ve čtvrtek dorazili do
vylidněné školní budovy, mohou absolvovat
základní školení vedené zkušenějším kolegou,
který nás zasvěcuje do tajů nového prostředí,
upozorňuje na různé fígle a triky, čímž nám šetří
mnoho času a práce, jež bychom museli věnovat samostatnému objevování. I tak je to pro
mnohé náročné. Vznikají i videa, tutoriály pro
žáky, jak si zjistit úkoly, jak odevzdat práci, jak
připojit soubor tak, aby se učiteli zobrazil u toho
správného úkolu, atp.
S rodiči mladších žáků, kteří s počítačem nebo
chytrým telefonem běžně neoperují, se domlouváme na možnostech, představách a přáních.
Zjišťujeme, jaké mají doma vybavení, s čím
můžeme počítat a pracovat. Mohou tisknout?
Mají dostatek zařízení, aby bylo možné zadávat
on-line cvičení? Mají použitelné připojení k internetu? Mnozí balí děti a odvážejí je k babičkám
nebo i sami odjíždějí na chaty a chalupy, kde
mají omezenější podmínky. Rozesíláme maily,
tvoříme on-line formuláře, sbíráme informace,
vyhodnocujeme. U prvostupňových žáků
šijeme distanční výuku na míru, každá třída
funguje trošku jinak. Asi týden dva trvá, než se
situa e usadí. Pak už vše běží jako na drátkách.
c
Dostáváme pozitivní zpětnou vazbu od mnoha
dětí i rodičů.
My učitelé se snažíme vybalancovat množství
zadávané práce. Jednak aby to děti stíhaly
vypracovat, jednak abychom jim zvládli práci
opravit a poslat zpětnou vazbu. To, co běžně
vysvětlíme během několika minut, teď zabere
hodiny. Příprava názorných materiálů, vysvětlování nejasností, které nás ani nenapadnou,
vymýšlení nových typů úloh, při kterých využíváme práci s technologiemi, to všechno spolyká nečekané množství času. Mnozí z nás leží
v práci doslova od rána do večera. Doma se
nám dostává doporučení, abychom se do školy
odstěhovali.
Dalších několik týdnů nám trvá najít způsoby,
jak práci zefektivnit a šetřit čas. Pomáhají
videokonference, přidaná řešení úkolů, podpora spolupráce mezi dětmi. Nepomáhají
poznámky sousedů a známých: „Vy se máte,
takový dlouhý prázdniny! To se už asi nudíte,
co?“ Nepomáhá ani číst internetová doporučení, co všechno má člověk stihnout v době
karantény – cvičit jógu, meditovat, zamyslet se
nad ochranou přírody, užívat si rodinu… Jen
to unavenému a přepracovanému učiteli zvedá
tlak a bere poslední zbytky energie. Snažíme
se. Někteří z nás řeší i výuku vlastních dětí.
Inspirujeme se díky tomu u kolegů, kteří o tom
ani nevědí.
Vlastně to nakonec skvěle funguje, pořád to
ale není ono, všem nám chybí osobní kontakt.
Pozdravit se přes obrazovku je v současných
podmínkách moc fajn, ale všichni se těšíme, až
si budeme moct podat ruku.
- Zuzana Buďárková ZŠ WALDORFSKÁ
Vcelku neočekávaná zpráva o uzavření škol nás
stejně jako ostatní zastihla v úterý 11. března
dopoledne a rozšířila se rychlostí blesku. O to
méně nám docházelo, co to vlastně pro příští
dny, týdny a měsíce znamená. To, že jsme měli
mít za dva dny naopak dveře veřejnosti otevřené
v rámci pravidelného dne otevřených dveří,
bylo zcela přehlušeno otázkami a myšlenkami
PÁŤÁK 11