Informujeme děti, zadáváme práci na příští dva

týdny a vymýšlíme, jak zajistit distanční výuku.

Díky podpoře vedení a šikovným a pohotovým

kolegům se už od čtvrtka můžeme pohybovat

v prostředí Google Classroom. Učíme se s tím

my pedagogové i děti (s některými dokonce

i rodiče). Učitelé, kteří ve čtvrtek dorazili do

vylidněné školní budovy, mohou absolvovat

základní školení vedené zkušenějším kolegou,

který nás zasvěcuje do tajů nového prostředí,

upozorňuje na různé fígle a triky, čímž nám šetří

mnoho času a práce, jež bychom museli věnovat samostatnému objevování. I tak je to pro

mnohé náročné. Vznikají i videa, tutoriály pro

žáky, jak si zjistit úkoly, jak odevzdat práci, jak

připojit soubor tak, aby se učiteli zobrazil u toho

správného úkolu, atp.

S rodiči mladších žáků, kteří s počítačem nebo

chytrým telefonem běžně neoperují, se domlouváme na možnostech, představách a přáních.

Zjišťujeme, jaké mají doma vybavení, s čím

můžeme počítat a pracovat. Mohou tisknout?

Mají dostatek zařízení, aby bylo možné zadávat

on-line cvičení? Mají použitelné připojení k internetu? Mnozí balí děti a odvážejí je k babičkám

nebo i sami odjíždějí na chaty a chalupy, kde

mají omezenější podmínky. Rozesíláme maily,

tvoříme on-line formuláře, sbíráme informace,

vyhodnocujeme. U prvostupňových žáků

šijeme distanční výuku na míru, každá třída

funguje trošku jinak. Asi týden dva trvá, než se

situa­ e usadí. Pak už vše běží jako na drátkách.

c

Dostáváme pozitivní zpětnou vazbu od mnoha

dětí i rodičů.

My učitelé se snažíme vybalancovat množství

zadávané práce. Jednak aby to děti stíhaly

vypracovat, jednak abychom jim zvládli práci

opravit a poslat zpětnou vazbu. To, co běžně

vysvětlíme během několika minut, teď zabere

hodiny. Příprava názorných materiálů, vysvětlování nejasností, které nás ani nenapadnou,

vymýšlení nových typů úloh, při kterých využíváme práci s technologiemi, to všechno spolyká nečekané množství času. Mnozí z nás leží

v práci doslova od rána do večera. Doma se

nám dostává doporučení, abychom se do školy

odstěhovali.

Dalších několik týdnů nám trvá najít způsoby,

jak práci zefektivnit a šetřit čas. Pomáhají

videokonference, přidaná řešení úkolů, podpora spolupráce mezi dětmi. Nepomáhají

poznámky sousedů a známých: „Vy se máte,

takový dlouhý prázdniny! To se už asi nudíte,

co?“ Nepomáhá ani číst internetová doporučení, co všechno má člověk stihnout v době

karantény – cvičit jógu, meditovat, zamyslet se

nad ochranou přírody, užívat si rodinu… Jen

to unavenému a přepracovanému učiteli zvedá

tlak a bere poslední zbytky energie. Snažíme

se. Někteří z nás řeší i výuku vlastních dětí.

Inspirujeme se díky tomu u kolegů, kteří o tom

ani nevědí.

Vlastně to nakonec skvěle funguje, pořád to

ale není ono, všem nám chybí osobní kontakt.

Pozdravit se přes obrazovku je v současných

podmínkách moc fajn, ale všichni se těšíme, až

si budeme moct podat ruku.

- Zuzana Buďárková ZŠ WALDORFSKÁ

Vcelku neočekávaná zpráva o uzavření škol nás

stejně jako ostatní zastihla v úterý 11. března

dopoledne a rozšířila se rychlostí blesku. O to

méně nám docházelo, co to vlastně pro příští

dny, týdny a měsíce znamená. To, že jsme měli

mít za dva dny naopak dveře veřejnosti otevřené

v rámci pravidelného dne otevřených dveří,

bylo zcela přehlušeno otázkami a myšlenkami

PÁŤÁK 11