Trendy ve vzdělávání

KRITICKY ČÍST, KRITICKY MYSLET –



UŽITEČNÁ DOVEDNOST, KTERÉ

SE MUSÍME UČIT

P

od zkratkou RWCT (Reading and

Writing for Critical Thinking) se skrývá

metoda, která pomocí čtení a psaní

napomáhá kritickému myšlení. O tom,

co to kritické myšlení je a jakým způsobem můžeme kriticky číst, jsme si povídali

s PhDr. Ondřejem Hausenblasem. Ten se od

počátku 80. let věnuje profesnímu vzdělávání

učitelů a od roku 1998 je lektorem programu

Čtením a psaním ke kritickému myšlení.

Co to vlastně znamená kritické myšlení?

Při četbě textu informativního čili věcného

pozorně sledujeme tok autorova myšlení a zvyklosti, které takové věcné texty mívají, abychom

se co nejpřesněji dobrali poznání a pochopení

toho, co nám text vykládá nebo k čemu nás

nabádá.Ale zároveň má dobrý čtenář umět mít

od toho, co čte, odstup. Má sice umět důvěřovat textu a nechat se jím unášet, ale zároveň

v jeho mysli je připraveno jakési kontrolní čidlo.

Posuzujeme důvěryhodnost obsahu i toho, jak

je nám podáván, všímáme si, kam nás autor

staví jako čtenáře, a odhalujeme, kam s tématem

a s námi autor míří. Možná nám lichotí nebo staví

na tom, co nemáme moc promyšlené, aby nás

nepozorovaně dostal na svou stranu v něčem, co

bychom sami chtěli nebo dělali jinak? Anebo nás

třeba straší tím, které věci připomíná nebo které

si vymýšlí? Snad schválně mluví neurčitě nebo

příliš odborně, abychom neprohlédli, co s námi

chce udělat? Při čtení umělecké literatury jako

zkušení, kritičtí čtenáři dokážeme nejen užívat

si kouzla příběhu či básně, ale i toho, jak s námi

autor zachází, jak pro nás text sestavil. Při čtení

textů informativních si kritický čtenář dává ještě

větší pozor. Sami si odpovídáme na otázku, které

informace nám autor říká a o kterých nemluví –

a proč. Ptáme se také třeba na to, proč zní titulek

takto „skandálně“, a ne civilněji, jestli jsou slova

14 PÁŤÁK

v textu neutrální. Ale nejen slova, i pořadí informací hraje roli.

Co je cílem kritického myšlení?

Cílem je utvářet si nezávisle a přitom informovaně svůj názor na to, co se nám říká. Nekritičtí

čtenáři si rádi rychle dělají závěry a názory,

aby se cítili jako někdo, kdo má o věci přehled

a rozumí jí – ale v případě, že máme informací

málo, je lepší si aspoň pomyslet „Ne, s tím

na mě nechoďte, vidím a slyším, jak se mnou

manipulujete“.

Má každý člověk předpoklady ke kritickému

myšlení?

Kritickému myšlení se většina z nás musí teprve

učit. Učíme se střežit si důvěru pro ty, kdo jsou

důvěryhodní, a pro texty, jejichž důvěryhodnost

umíme rozpoznat. A od dětství se potřebujeme

učit, jak se text a autor nedůvěryhodný poznává.

A zároveň potřebujeme, aby nám rodina a škola

dávaly i hodně příležitostí a podnětů k tomu,

že si budeme dlouze a nerušeně číst v dobře

napsaných knížkách.

Jak je na tom RWCT v našich školách?

Je u nás stále víc učitelů, kteří se takovému

zacházení s knihami a dětmi sami učí, protože

cítí svou zodpovědnost za to, jak budou myslet

další generace. Je potřeba hledat pro takový

způsob výuky co nejvíce podpory – u rodičů,

u kolegů a ředitelů, u zastupitelů a administrativy, a snad se dočkáme, že aspoň někteří

politici svou odpovědnost za kritické myšlení

národa přijmou.

Více informací o metodě se dozvíte na

www.kritickemysleni.cz