Vyhodnocení naší soutěže

CO SES NAUČIL/A O PRÁZDNINÁCH?

ČÍM TĚ PRÁZDNINY OBOHATILY?

V

nultém čísle zpravodaje Páťák jsme

vyhlásili otázku, která zněla: „Co zajímavého jste se o prázdninách naučili?“ Měli jsme na mysli cokoliv, co jste ještě

před prázdninami neuměli či neznali a dnes

už umíte a znáte, a nemuselo to být něco,

co se naučíte z učebnic v průběhu školního

roku. Z Vašich příspěvků vybrala redakce tři

nejpovedenější, jejichž pisatelky paní starostka 13. listopadu ve své kanceláři osobně

ocenila. Hlavní výherkyní soutěže se stala

Kateřina Orlovská, žákyně 9. C FZŠ a MŠ

Barrandov II, V Remízku, Praha 5, na druhém

a třetím místě se umístily Adéla Rohlichová

a Nela Gangnusová z téže školy. Děvčatům

srdečně gratulujeme a přejeme mnoho úspěchů v dalším studiu! 

- redakce -

A už je to tu zase! Přišlo to rychleji, než by si

jeden přál. Dva měsíce jsou pryč, léto pomalu

odchází a kolotoč povinností zase začíná. Jen

ta hlava stávkuje, a ne, a ne se zařadit na tu

správnou kolej. Jako by zůstala někde na půl

cesty. Úporné drnčení budíku se mě snaží vytrhnout z krásného snu a vrátit do reality. Zatím

se mi daří odolávat. Zrovna se totiž procházím

na pláži, sbírám mušle, ochutnávám mořské

plody, sjíždím super tobogán, v zábavném parku

střídám jednu atrakci za druhou, plavu s delfíny, fotím se s opicemi a prodírám se džunglí.

Vzápětí sedím v obrovském letadle a mířím do

země luxusu. Dívám se z nejvyšší budovy světa,

12 PÁŤÁK

lyžuji uprostřed léta a surfuji na umělých vlnách.

Ze snu mě probouzí až hlas mé mamky. Chvíli

mi trvá, než si uvědomím, že se mi to celé jen

zdálo. Ač je teprve ráno a první týden školy za

námi, jsem hrozně unavená. Pomalu si uvědomuji, že za to mohou všechny ty super zážitky

mých kamarádů, známých i neznámých lidí,

kterými se vždy po prázdninách chlubí. Vlastně

jsem se téměř celé prázdniny chovala také tak.

Chtěla jsem vidět ještě ten hrad, ten zámek, ujít

ještě víc a víc kilometrů, vystoupat ještě na vyšší

a vyšší horu, jet k moři ještě dál a dál, prostě

zažít co nejvíce. Jako by člověk nevěděl, kdy

přestat, kdy už má dost. Ale na mém posledním

prázdninovém pobytu se vše změnilo. Zasáhl mě

krátký okamžik. Stačila k tomu jedna procházka,

při které jsme se s rodinou ocitli na šumavské

pasece obklopené hustými lesy. Široko daleko

žádné chalupy, žádní lidé, žádné atrakce, jen

louka, na které se pásly krávy, směs vůní, v které

se mísily byliny, les, mech, borůvky, houby

a čerstvě posečené seno. Tady jsme se posadili

a tiše naslouchali zvukům větru, který si pohrával s okolními lesy, zvukům cvrčků, kteří jako by

se předháněli, kdo bude hrát hlasitěji, a bzučení

včel, které pilně létaly z kytky na kytku. Cítila

jsem se zde tak šťastně, volně a lehce. Dýchala

jsem zhluboka a snažila se co nejvíce nasát

z tohoto okamžiku. Ten neuvěřitelný klid, který

zde na mě dýchal, jako by mě vrátil do doby

našich prarodičů. Veškerá civilizace byla najednou tak daleko a já se cítila tak svobodně. Byla

jsem sama překvapená, jak na mě takto „obyčejný“ zážitek zapůsobil. Myslím, že lépe jsem

se snad s prázdninami nemohla rozloučit. A co

že jsem se to vlastně o letošních prázdninách

naučila? Radovat se z maličkostí a z úplně obyčejných věcí. No, prostě to, že přísloví „méně, je

někdy více“ opravdu funguje.

Kateřina Orlovská, žákyně 9. C