Vyhodnocení naší soutěže
CO SES NAUČIL/A O PRÁZDNINÁCH?
ČÍM TĚ PRÁZDNINY OBOHATILY?
V
nultém čísle zpravodaje Páťák jsme
vyhlásili otázku, která zněla: „Co zajímavého jste se o prázdninách naučili?“ Měli jsme na mysli cokoliv, co jste ještě
před prázdninami neuměli či neznali a dnes
už umíte a znáte, a nemuselo to být něco,
co se naučíte z učebnic v průběhu školního
roku. Z Vašich příspěvků vybrala redakce tři
nejpovedenější, jejichž pisatelky paní starostka 13. listopadu ve své kanceláři osobně
ocenila. Hlavní výherkyní soutěže se stala
Kateřina Orlovská, žákyně 9. C FZŠ a MŠ
Barrandov II, V Remízku, Praha 5, na druhém
a třetím místě se umístily Adéla Rohlichová
a Nela Gangnusová z téže školy. Děvčatům
srdečně gratulujeme a přejeme mnoho úspěchů v dalším studiu!
- redakce -
A už je to tu zase! Přišlo to rychleji, než by si
jeden přál. Dva měsíce jsou pryč, léto pomalu
odchází a kolotoč povinností zase začíná. Jen
ta hlava stávkuje, a ne, a ne se zařadit na tu
správnou kolej. Jako by zůstala někde na půl
cesty. Úporné drnčení budíku se mě snaží vytrhnout z krásného snu a vrátit do reality. Zatím
se mi daří odolávat. Zrovna se totiž procházím
na pláži, sbírám mušle, ochutnávám mořské
plody, sjíždím super tobogán, v zábavném parku
střídám jednu atrakci za druhou, plavu s delfíny, fotím se s opicemi a prodírám se džunglí.
Vzápětí sedím v obrovském letadle a mířím do
země luxusu. Dívám se z nejvyšší budovy světa,
12 PÁŤÁK
lyžuji uprostřed léta a surfuji na umělých vlnách.
Ze snu mě probouzí až hlas mé mamky. Chvíli
mi trvá, než si uvědomím, že se mi to celé jen
zdálo. Ač je teprve ráno a první týden školy za
námi, jsem hrozně unavená. Pomalu si uvědomuji, že za to mohou všechny ty super zážitky
mých kamarádů, známých i neznámých lidí,
kterými se vždy po prázdninách chlubí. Vlastně
jsem se téměř celé prázdniny chovala také tak.
Chtěla jsem vidět ještě ten hrad, ten zámek, ujít
ještě víc a víc kilometrů, vystoupat ještě na vyšší
a vyšší horu, jet k moři ještě dál a dál, prostě
zažít co nejvíce. Jako by člověk nevěděl, kdy
přestat, kdy už má dost. Ale na mém posledním
prázdninovém pobytu se vše změnilo. Zasáhl mě
krátký okamžik. Stačila k tomu jedna procházka,
při které jsme se s rodinou ocitli na šumavské
pasece obklopené hustými lesy. Široko daleko
žádné chalupy, žádní lidé, žádné atrakce, jen
louka, na které se pásly krávy, směs vůní, v které
se mísily byliny, les, mech, borůvky, houby
a čerstvě posečené seno. Tady jsme se posadili
a tiše naslouchali zvukům větru, který si pohrával s okolními lesy, zvukům cvrčků, kteří jako by
se předháněli, kdo bude hrát hlasitěji, a bzučení
včel, které pilně létaly z kytky na kytku. Cítila
jsem se zde tak šťastně, volně a lehce. Dýchala
jsem zhluboka a snažila se co nejvíce nasát
z tohoto okamžiku. Ten neuvěřitelný klid, který
zde na mě dýchal, jako by mě vrátil do doby
našich prarodičů. Veškerá civilizace byla najednou tak daleko a já se cítila tak svobodně. Byla
jsem sama překvapená, jak na mě takto „obyčejný“ zážitek zapůsobil. Myslím, že lépe jsem
se snad s prázdninami nemohla rozloučit. A co
že jsem se to vlastně o letošních prázdninách
naučila? Radovat se z maličkostí a z úplně obyčejných věcí. No, prostě to, že přísloví „méně, je
někdy více“ opravdu funguje.
Kateřina Orlovská, žákyně 9. C